Muž a žena čili otec a matka ukončili společné soužití velmi brzy po narození dítěte. Už po třech měsících. Soud svěřil nezletilou dcerku do péče matky. Otci určil výši vyživovací povinnosti.
Jeho styk s dcerou upravil tak, že na něj má nárok každý lichý kalendářní týden v roce v úterý a ve čtvrtek od 14:00 hodin do 18:00 hodin, každý sudý kalendářní týden v pondělí a ve středu od 14:00 hodin do 18:00 hodin a v době od soboty 14:00 hodin do neděle 18:00 hodin. Vcelku nic moc na to, že otec má o výchovu, respektive spoluvýchovu dcery zájem. Proto navrhl soudu, aby byla dcera svěřena do střídavé péče obou rodičů.
Základní výhody a nevýhody střídavé péče
Střídavá péče (ve smyslu rovnocenné péče obou rodičů o dítě) má své zastánce i odpůrce. Odpůrci kritizují nejistotu, kterou v dětech vyvolává stěhování mezi dvěma domovy. Její zastánci kladou naopak důraz na nezastupitelnou roli obou rodičů v životě dítěte, které často, nachází-li se ve výlučné péči pouze jednoho rodiče, vztah k druhému, někdy i za přičinění pečujícího rodiče, nenávratně ztratí.
Obě zmiňovaná negativa mohou mít pro zdárný vývoj dítěte a jeho budoucí sociální návyky závažné důsledky. Úkolem soudu, v případě selhání rodičů postarat se o společné dítě ve vzájemné shodě, aby prospívalo, je hledat nejméně špatné ze všech špatných řešení, vcelku jednoduše, výstižně zhodnotil Ústavní soud (nálezový spis. I. ÚS 847/22 ze dne 9. srpna 2022).
Co otci může, ale nemusí komplikovat střídavou péči
Otec, potažmo vlastně jeho dcera, měl jednu obrovskou výhodu, která hovoří pro to, aby dcera byla svěřena do střídavé péče. Přesto otec se svým návrhem neuspěl. Takovou výhodu, podmínky, má opravdu málokdo.
V inkriminované době oba rodiče bydleli ve stejném bytovém domě. Naproti tomu má otec určitý problém, nevýhodu. Je policistou a má pevně stanovené směny, někdy i v nočních hodinách. Otec má pravidelné rozvržení pracovní doby do směn opakujících se v šestidenním cyklu (2 dny denní směna, 2 dny volno, 2 dny noční směna). K návrhu proto připojil rozpis termínů do konce kalendářního roku, v němž se o péči rozhodovalo, v nichž by mohl péči o nezletilou realizovat.
Proč soudy odmítly střídavou péči
S návrhem na střídavou péči ovšem otec neuspěl. Soud zhodnotil situaci:
Je třeba dodat, že požadavek otce na to, aby termíny jeho styku s nezletilou korespondovaly s rozvrhem jeho služeb a pracovního volna, je sice pochopitelný, avšak tomuto nebylo možno vyhovět, neboť v rámci úpravy styku rodiče s dítětem provedené soudním rozhodnutím musí být stanoveny přesné termíny jejich styku tak, aby toto rozhodnutí bylo vykonatelné, čehož nelze dosáhnout tak, že by termíny styku otce s nezletilou byly v daném případě vázány obecně na dobu, kdy nebude mít v zaměstnání služby,
píše se v rozhodnutí.
To má soud pravdu, pokud jde o požadavky na formulaci rozhodnutí, ale otec právně konformní řešení navrhl, jak dále uvidíme. Nehledě na to, že i soud se měl více snažit.
Pokud o to však rodiče projeví zájem a budou-li toho schopni, nic jim nebrání v tom, aby se na styku otce s nezletilou dohodli mimosoudně jinak, než bylo tímto rozsudkem určeno,
dodal soud.
Otci se prostě nepodařilo prosadit to, co chtěl, a to střídavou péči o dceru, a tak případ skončil u Ústavního soudu. Přitom se otec snažil nalézt „rozvrh“ péče o dceru, který by soud mohl převzít do svého rozhodnutí. A proto mu jej navrhl. Nebylo to však jeho povinností. Není povinností účastníka řízení, aby formuloval výrok, respektive návrh výroku rozhodnutí tak, aby byl naplněn účel řízení a výrok byl současně i vykonatelný. Této trefné kritické poznámce otce na adresu soudu přitakal i Ústavní soud.
Co všechno otec vymyslel a navrhl, ale soud to nepřijal, nepřevzal a nevyužil
Případně další odstavec přeskočte, pokud vás nezajímají detaily (řešení, resp. formulace, které otec při své snaze navrhl), zvláště pokud malé děti nemáte nebo neřešíte podobné problémy. Ovšem někoho jiného, kdo nemá obvyklou pracovní dobu rozvrženou do pětidenního pracovního týdne a každý den stejně dlouhou směnu, ale pracuje ve směnném provozu, v noci, nebo na tzv. krátký a dlouhý týden, má nepravidelnou pracovní dobu, může otcův návrh zajímat: lékaře, zdravotníky, pracovníky ve službách apod.
Otec navrhl následující varianty:
- Bude nastaveno, že se otec bude s dcerou stýkat první 2 dny v šestidenním cyklu, který by počínal prvním dnem celého dne volna v tomto šestidenním cyklu.
- Mohl být nalezen opakující se vzorec či společný průsečík mezi 6denním cyklem směn otce a sedmidenním kalendářním týdnem, kdy se v tomto případě opakuje stejný vzorec rozpisu směn každých 42 dnů, což je každých 6 kalendářních týdnů.
- Mohlo být nastaveno obecnými pojmy s odkazem na roční rozpis směn, tak jak tomu je běžně např. při formulacích výroků ohledně jarních prázdnin či podzimních prázdnin, jejichž termíny nejsou v době vyhlášení rozsudků známy na několik let dopředu, ale jsou vyhlašovány s několikaměsíčním předstihem na následující rok. Obdobně mohl soud pracovat i s rozpisem pracovních směn otce, který je také znám na následující rok s několikaměsíčním předstihem před jeho začátkem.
- Soud mohl při stanovení styku pracovat i s konkrétními termíny tak, jak je otec konkretizoval ve svém podání (byť prvotně směřující k úpravě střídavé péče) s tím, že v dalších letech se styk posune o příslušný počet dnů v závislosti na tom, zda nadcházející kalendářní rok je, či není rokem přestupným.
- Mohlo být postupováno obdobně jako v případě hlavních letních prázdnin, kdy nepečujícímu rodiči je obvykle ve výroku garantován určitý rozsah styku (např. 4 týdny) a nepečujícímu rodiči je uložena povinnost do určitého data dopředu sdělit pečujícímu rodiči konkrétní termíny čerpání.
Komplikovanost rozhodnutí a jeho formulací nemůže být na překážku péči o dítě
Ústavní soud takové možnosti zaujaly. Zhodnotil, že obecné soudy, které rozhodovaly ve věci, nedostály své povinnosti srozumitelně a přesvědčivě odůvodnit své právní závěry o tom, že není v nejlepším zájmu nezletilé být ve střídavé péči obou rodičů, ani proč není možné úpravu styku stěžovatele s nezletilou přizpůsobit jeho specifické pracovní vytíženosti.
Komplikovanost takové úpravy či vyšší časová náročnost její přípravy jako odůvodnění, proč nelze návrhům stěžovatele vyhovět, v tomto směru nepostačuje a nemůže být na překážku jejich vyhovění. A obzvlášť, je-li zohlednění zaměstnaneckých potřeb rodičů podobných otci, policistovi, možné u jiných soudů, jak právě otec uvedl a jak je i samotnému Ústavnímu soudu známo z jeho úřední činnosti.
To je po zásluze další kritická poznámka k činnosti opatrovnických soudů, které řešily návrh daného otce. Uvedená konstrukce střídavé péče se nezamlouvala ani veřejnému orgánu, který v soudním řízení jako opatrovník zastupoval zájmy nezletilého dítěte. Soudy i opatrovník považovaly za ideál výlučnou péči matky a stanovený styk otce s dcerou.
Jde o blaho dítěte, ale k němu lze dospět i invencí
Při troše invence se však lze nepochybně dobrat kompromisního řešení na středu osy otec–dítě–matka, jak by se ostatně mělo dít automaticky, řekl Ústavní soud ve výše uvedeném nálezu.
Přestože je žádoucí, aby oba rodiče usilovali o dosažení kompromisu společnou dohodou, pak, neuzavřou-li ji, je konečnou odpovědností soudu nalézt řešení vyvažující pokud možno rovnocenně práva rodičů, sledující především nejlepší zájem nezletilého dítěte a promítnout jej ve svém rozhodnutí.
Kritéria pro rozhodování soudů a posouzení vhodnosti střídavé péče
Ústavní soud připomenul jiný svůj nález, v němž uzavřel, že by soudy neměly při posuzování změny péče a při naplnění všech kritérií upřednostňovat ponechání výlučné péče s určitým rozšířením styku druhého rodiče, ale volit model střídavé (byť i nestejnoměrné) péče (šlo o nález spis. zn. I. ÚS 3065/21). Jen tím je rodičům zajištěno jejich rovnocenné postavení a žádný z nich se nemůže opírat o větší „oprávnění“ na dítě a argument využívat ve sporech s druhým rodičem.
Výlučná péče neznamená pro pečujícího rodiče „víc“ dítěte nebo „víc“ práv při rozhodování o jeho výchově, jak se někteří pečující rodiče mylně domnívají. Znamená naopak více práce, starostí, odpovědnosti a povinností (zejména informačních) vůči nepečujícímu rodiči.
V uvedeném nálezu Ústavní soud dále řekl, že soud rozhodující o výchově dítěte nemůže závěr o nevhodnosti střídavé péče odůvodnit pouze obecným odkazem na „útlý věk dítěte“, „pracovní vytíženost nepečujícího rodiče“ a podobně. V konkrétním řízení musí být tvrzeno a prokázáno, proč jsou nízký věk dotčeného dítěte nebo zaměstnání rodiče péči tohoto rodiče o dítě na překážku.
Zohlednění specifik zaměstnání rodičů při rozhodování o péči o dítě
O věci péče o nezletilou proto musí být znovu rozhodováno, protože Ústavní soud zrušil rozhodnutí soudu, proti kterému otec brojil ústavní stížností. Z nálezu Ústavního soudu plyne, že neodporuje-li to nejlepšímu zájmu dítěte, nesmějí obecné soudy stavět do kolize právo rodiče na svobodnou volbu a nerušený výkon povolání s jeho právem na realizaci rodičovské odpovědnosti. Odmítat nalezení kompromisního řešení zohledňujícího i tatáž práva druhého rodiče s pouhým odkazem na komplikovanost požadované úpravy jinak postupují v rozporu s ústavní Listinou základních práv a svobod.
ČLÁNKY DO MAILU