Může být skrblictví prospěšné?

Lakota je také jedním ze smrtelných hříchů, v pohádkách boháči žijí v přepychu na úkor druhých, boháč zakopává své poklady a mamon ho ovládne natolik, že obvykle špatně končí. Jako opak strýčka skrblíka, kterému dolary svítí v očích při pomyšlení na cokoliv, bývá zmiňován život v chudobě a dobročinnost.

Je sledování vlastního sobeckého zájmu jen předsudkem?

Odsuzování ziskuchtivosti může být pouze předsudkem, stejně jako tvrzení, že sobeckost je hřích, a charita je jejím opakem, který pomáhá veřejnému zájmu. Jiný pohled na věc říká, že člověk tím, že sleduje vlastní zájem a snaží se dosáhnout zisku či užitku a zisku, přispívá k tvorbě bohatství, které je společnosti k dispozici.

Z pohledu hospodářské prosperity jedinec, sledující svůj zájem, podporuje blahobyt celé společnosti. Vzájemná pomoc, mající podobu dělby práce a směny, je důsledkem sledování vlastních zájmů. Vynaložené úsilí jednotlivcům může vést k výsledkům, které ani nezamýšleli. Morálka individuálního sobectví není z tohoto úhlu pohledu v rozporu s morálkou vzájemné pomoci.

Jak směňujeme výsledky své práce pro uspokojení potřeb?

Člověk tráví svůj život hledáním způsobů uspokojení svých potřeb a odstranění věcí, které se mu jeví jako nežádoucí. Způsoby uspokojování potřeb se mohou lišit, nastávají i situace, kdy člověka vykonávaná práce natolik těší, že uspokojuje své potřeby samotnou pracovní aktivitou a vykonává svou práci opravdu nezištně.

V rozvinuté společnosti uspokojování potřeb může fungovat dělbou práce, jeden dělá něco, co uspokojí potřeby někoho jiného, a směnou získává prostředky umožňující uspokojovat jeho vlastní potřeby. Jsme ochotni směňovat, vzdát se něčeho, co zase až tak moc nepotřebujeme, za něco jiného, co potřebujeme.

Jak naše životy ovlivňuje neviditelná ruka trhu

Řezník, sládek nebo pekař, kteří nám umožní, abychom se najedli, to dělají s ohledem na svůj vlastní zájem. Pokud bylo vytvořeno něco, co je pro nás užitečné nebo může být směněno za něco jiného, byla vytvořena přidaná hodnota.

Je to tak, že za uspokojení naší potřeby jíst jsme ochotní se vzdát našeho času či jiných zdrojů, které vynaložíme na vytvoření přidané hodnoty, která umožní uspokojit potřeby někoho jiného. Naší činností vytváříme něco, co pro někoho představuje přidanou hodnotu, a směňujeme ji, protože věříme, že to povede k něčemu, co chceme.

Z tohoto úhlu pohledu bohatství společnosti sestává z toho, co bylo vyprodukováno a co umožnilo uspokojovat potřeby a přání spotřebitelů. Bohatství jednotlivce je pak tvořeno tím, co může použít k uspokojení svých potřeb, a co jednotlivec má a může to směnit za něco jiného, pro něj užitečného.

Vynaložená práce a zdroje nemusí nutně vést k hodnotným výsledkům, trh může ukázat, že to co bylo vytvořeno, není až tak požadováno nebo je to nekonkurences­chopné. Neviditelná ruka trhu může ukázat, že čas byl stráven prací na něčem, co nebylo požadováno, co někdo dokáže poskytnout levněji či rychleji. Metaforu v podobě „neviditelné ruky“ trhu, kterou začal před více než dvě stě lety používat Angličan Adam Smith (1723–1790) ve svém díle Bohatství národů (1776), se dostala do povědomí v době transformace československé ekonomiky po roce 1989.

Neviditelná ruka trhu a určování toho, co bude vyráběno

Jako příklad uvažujme Petra, který jako jiní lidé sleduje vlastní zájmy. Petr právě sleduje obrázek, který namaloval. Malování Petrovi přináší potěšení a při pohledu na obrázek ho napadne, že by mohl obrazů malovat víc a prodávat je.

Petra přestane chodit do práce a pustí se do malování. Po dvou měsících začne připravené obrázky nabízet k prodeji. Nikdo ovšem o jeho obrázky nemá zájem, někteří jeho známí si několik obrazů za sníženou cenu přesto koupí. Neviditelná ruka trhu zapůsobila, Petr nevyrobil něco, co chtějí ostatní, vynaložil zdroje na něco, co chtěl on sám.

Možná že Petr místo aby žádal cenu, za kterou by byli ostatní ochotni obrazy koupit, žádal cenu příliš vysokou. Neviditelná ruka trhu ukázala, že se Petr tímto způsobem malováním obrazů neuživí. Donutila ho spotřebovávat svůj čas a jiné zdroje na malování a žádá, aby si hledal jiné pracovní příležitosti.

Soutěžení na trhu a neviditelná ruka trhu nutí k hledání příležitostí a využití dostupných zdrojů k vytváření něčeho, co chtějí ostatní nebo ti, kdo mohou poskytnout protihodnotu. Vyrábět se musí nikoli v množství, jaké by chtěl producent, ale jaké si přejí ostatní. Prodávat se musí nikoli za cenu, kterou by si přál nabízející, ale za cenu, odrážející hodnotu, jakou nabízenému výstupu přisuzují ostatní. Neviditelná ruka působí a koriguje nadměrnou nabídku, nadměrnou poptávku a ovlivňuje tržní ceny, aby bylo dosaženo rovnovážného stavu. Neviditelná ruka trhu působí jako samoregulační mechanismus, provádí různé korekce, automaticky přispívá k vyrovnání a usměrňování výroby směrem k rovnováze.

Spolupráce a dělba práce

Neviditelná ruka vede bez jakéhokoli donucování ke spolupráci, dělba práce představuje důležitý faktor tvorby bohatství. Směnou mohou získat obě strany, každý může dělat to co umí lépe (dělba práce), a pro co má lepší podmínky.

K dělbě práce dochází v rámci kterékoli firmy, jak poznamenal již v osmnáctém století A. Smith: Jeden člověk drát vytahuje, druhý ho narovnává, třetí stříhá, čtvrtý zaostřuje, pátý přibrušuje, aby se mohla nasadit hlavička. (…) A tak je operace výroby jednoho špendlíku rozdělena asi na osmnáct samostatných úkonů. (…) Připadá-li na každého člověka desetina ze 48 000 špendlíků, můžeme spočítat, že vyrobil za den 4800 špendlíků. Kdyby byli pracovali každý zvlášť a žádný nebyl tomuto řemeslu vyučen, jistě by žádný z nich nebyl dokázal vyrobit za den ani dvacet špendlíků.

K dělbě práce dochází nejenom v rámci firmy, ale i mezi jednotlivými výrobci, v rámci společnosti i mezi jednotlivými ekonomikami. Dnes se ukazuje, že jsou obyvatelé chudších ekonomik ochotni pracovat dlouhou dobu a jako protihodnotu toho vyžadují daleko méně, než obyvatelé ekonomik vyspělejších. Držitelé kapitálu a podnikatelé chtějí této levné pracovní síly využít, což přispívá k rozvoji a postupnému růstu ekonomiky chudé země.

Jak se mnohé činnosti přesunují do ekonomiky s levnější pracovní silou, zvyšuje se zde poptávka po pracovní síle, a ceny i náklady na pracovní sílu rostou. Výhody levné pracovní síly postupně misí, neviditelná ruka trhu směřuje systém k rovnováze. Chudší ekonomiky bohatnou a ty dříve bohaté restrukturalizují svá hospodářství.

Konkurence nabízejících a poptávajících

Působení konkurence na trzích vede k tomu, že se výrobní zdroje rozmisťují efektivně, v systému „neviditelné ruky trhu“ lidé sledují svoje zájmy a vzájemně si konkurují.

Kdo něco poptává, se snaží uspokojovat své potřeby.  Pro přežití je kupříkladu nezbytné jídlo, a tak za jídlo jsme ochotni obětovat či zaplatit více, než za jiné věci. Pokud ceny jídla značně porostou, můžeme se snažit celkově méně jíst, nebo můžeme hledat méně nákladné jídlo. Protože je ale jídlo pro naše životy důležité, budeme vyšší ceny platit, protože bez něčeho, co potřebujeme k životu, co je pro nás důležité, nemůžeme být. Budeme-li vyprahlí a žízniví a budeme mít peníze, budeme ochotni za sklenici vody zaplatit i značně vysokou cenu. Hodnota toho, co chceme, je vyjádřena v ceně, kterou jsme ochotni zaplatit.

Každý kdo na trhu něco nabízí, sleduje sice své zájmy, ale obvykle působí v konkurenčním prostředí. Producenti tak budou v konkurenčních podmínkách obvykle motivování hledat výkonné metody produkce, budou hledat cesty, jak uspokojit potřeby poptávajících co nejrychleji, nejkvalitněji, a přitom pro sebe dosáhnout zisku. Lidé budou mít tendenci produkovat to, co je požadováno ostatními, studenti se budou připravovat pro kariéry, která bude všeobecně nejvíce potřebná, investoři budou investovat do těch oblastí, které budou nejvíce potřebovat kapitál. Roste-li cena něčeho, může to být signál o ziskové příležitosti pro ty, kdo dokáží ve správný čas a správném množství nabídnout. Producenti a poskytovatelé pod vlivem neviditelné ruky trhu mění své činnosti tak, aby poskytovali to, po čem existuje poptávka.

Oprávněná kritika neviditelné ruky?

Tak jako může být polemizováno s každým pohledem na svět a teoretickým konceptem, bývá kritizována a vyvracena i představa působení neviditelné ruky trhu. Pro někoho to může být jen další pohádka o tom, že egoizmus podnikatele přináší zisk celé společnosti, pro druhého jen další modla a další náboženství,  u kterého je chybou dělat z něj všemocný nástroj. Existují i úvahy, že důvodem, proč neviditelná ruka často vypadá neviditelná, je, že ve skutečnosti není. Vyskytnou se i pohledy zlehčující: Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Tuhle jsem byl na trhu. Vyberu si zboží, chci zaplatit a ouha. Neviditelná ruka trhu mi mezitím vyfoukla peněženku a zaplatila si sama.

Samotný Adam Smith, který jako první myšlenku existence neviditelné ruky ve svém díle Bohatství národů v roce 1776 vyslovil, uvažoval v širokých souvislostech. Ve své knize Teorie morálních sentimentů, vydané v roce 1759, uvažoval o etice solidarity a dobročinnosti jako o faktoru napomáhajícím funkčnímu uspořádání lidské společnosti.

Je tedy sobectví a lakota špatná a odsouzeníhodná nebo tomu tak úplně být vždy nemusí?