Čili já řeknu šéfovi, že bych zítra potřeboval přijít o 20 minut později, protože budu dávat auto do servisu a šéf souhlasí.
A soud to bere, že mám neomluvenou absenci. Chápal bych, kdyby se to točilo na tom, že to nebylo prokázáno, protože o tohle se většinou ústně žádá a ústně se schvaluje. Ale dle článku nebyla žádná skutečnost ani tvrzena. Čili to, že vám šéf dovolí přijít pozdě vám nedává právo přijít pozdě. A to proto, že šéf nemá v tomto případě povinnost vás omluvit. Fakt zajímavé.
Tak to bych měl být za své absence asi rovnou zastřelen :-)
z textu vyplývá, že zaměstnanec byl tak trochu lempl. zakázky sjednával nedbale, v pracovní době si na počítači hrál, a mobil používal i k soukromým hovorům. to by asi nevybočovalo z obvyklé praxe - nicméně pokud zaměstnanec byl upozorněn, a přesto v nedoporučeném jednání pokračoval - asi byl blbej, a nedivím se že se ho zaměstnavatelů zbavil. jistě oběma stranám bylo jasné, že si nesedli (nebo přestali vyhovovat) a že pracovní poměr stejně neměl žádnou perspektivu.
takže šlo pouze o to, zdali zaměstnavatel nalezne dostatečně právně korektní záminku pro vyhazov - nebo jestli se zaměstnancovi podaří najít nějakou právně puristickou kličku, za kterou by vyrazil vyšší odstupné. ze stavu věcí vyplývá, že ani jedna ze stran neměla zájem o další pokračování spolupráce, jen se nechtěli dohodnout. jako soudce já bych v podobných případech vždycky nevyhověl žalující straně - votravný byli oba, a jeden si ještě stěžoval. tůdle!
To proto, že podle něj nebyly prokázány ANI TVRZENY žádné skutečnosti umožňující závěr o suspenzi pracovního závazku a o vzniku překážky v práci v uvedenou dobu,...
To jsem ale přece psal už v tom prvním příspěvku. Rozuměl bych, kdyby to takto skončilo, protože se to omluvení neprokázalo. Ale soud tvrdí, že to ani nebylo tvrzeno. Ergo, to co bylo tvrzeno (že byla ústní dohoda o pozdním přichodu), není pro soud relevantní omluva.