O to nejde, co mu vynáší. To je čistě jeho věc.
Jde o to, že když má na cestování (nebo práci?) do Austrálie, když má na právního zástupce, jaký je důvod abychom mu my ostatní platili podporu v nezaměstnanosti (v prvních měsících), zdravotní pojištění, sociální pojištění (v omezené míře se mu to započítává i do odpracovaných let), sociální dávky (příspěvek v hmotné nouzi, na bydlení a čertví co)?
Podstatné je, že je nemorální kohokoli nutit do té "solidarity" s někým, kdo to nepotřebuje.
Nepleť si "solidaritu" s rovnostářstvím. Když dám chudákovi peníze na oběd, tak to je solidarita. Když dám, jsem nucen dát chudákovi půlku svého baráku, půlku svého auta, tak je to rovnostářství. Tedy, to jsou zcela jiné věci. Nejen kvantitativně, ale hlavně kvalitativně.
Stejně tak si nepleť solidaritu s bankovním vkladem. Pokud má každý dostat přesně to co odvedl, tak je to bankovní vklad. A ten nemá se solidaritou nic společného.
Takže je nemorální, skládat se všem na důchody? Odvádět polovinu mzdy na daních?
Nikde nepíšu nic o bankovním vkladu..... Zmiňoval jsem pouze fakt, že pokud budu mít nízkou čistou mzdu, účad mi bude vyplácet poměrně více, než když ji budu mít vysokou (podporu v nezaměstnanosti). To není solidární, ale rovnostářské....
Skládat se všem na důchody je v průběžném systému v pořádku - za předpokladu, že kdo platil díky své větší mzdě třeba třikrát víc, bude mít i třikrát větší důchod.
Daně jsou něco jiného, ty je třeba diskutovat od důchodového zabezpečení odděleně, tyhle peníze se nemají míchat.
Ale on si za to "platil". Myslím za tu solidaritu. Protože odváděl sociální pojištění, když pracoval. A říká se tomu solidární, protože někdo odvádí míň, někdo hodně, ale ten co míň nakonec stejně dostane dávky do životního minima, plus různé příplatky a příspěvky. A ten co odváděl hodně nedostane ani ta %, co by měl dostat, protože je zaveden strop, přes který jít nemůže.