Hlavní navigace

Minišaty do banky nepatří

22. 7. 2006
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Není to tak dávno, co jsem zde psal o tom, jak by se zaměstnanci bank měli vhodně oblékat. Ve zmíněné glose jsem se zaměřil především na jednu stranu oné pomyslné mince, a sice na stranu pánskou. Ale co strana dámská? Platí pro ni stejná, nebo odlišná pravidla?

Svěřím se vám se svojí velice nedávnou zkušeností. Šel jsem do jedné z bank, jejíchž služeb využívám. Mám jich několik, a každou z nich mám k jinému účelu a pro různé služby. Dělám to záměrně, jelikož nechci být „rukojmím“ jen jedné banky. A zároveň mám takto možnost „kontrolovat“ jejich služby. Určitě nemusím zdůrazňovat, že vlastní zkušenost je nejlepším měřítkem.

Ale zpátky do té nejmenované banky. Přišel jsem k přepážce, kde seděla velice půvabná dívka (tak do 25 let), i proto jsem si tuto přepážku vybral. Hezky upravená, nalíčená, s perfektně upravenými nehty a krásnými vlasy. Milá, úslužná, usměvavá, profesně velice zdatná. Vše, co jsem od ní potřeboval, jsme vyřešili, a přitom si i hezky popovídali.

Vzhledem k tomu, že bylo zapotřebí udělat nějaké kopie a ještě něco nechat schválit jejím nadřízeným, tak vstala. Věřte mi, že moje srdce, nebo srdce každého muže (asi s výjimkou těch procentních, neuvádím 4 %, protože si myslím, že jich je více) zaplesalo. Na sobě měla velice slušivé černé minišaty, které ji sahaly těsně pod zadek. Opravdu moc krásný pohled. Stačil jsem si všimnout, že nejen mé oči, ale i oči dalších přítomných, včetně jejích kolegů, se na ni (ne)nápadně otočily.

Nechtěl jsem si tento zážitek nechat ještě jednou ujít, a tak, když se vrátila, jsem si ještě na něco „velmi nutného“ vzpomněl, co musíme spolu vyřídit. Pochopitelně to nebylo něco, co by mohla vyřídit, když bude sedět. Opět jsme to zdárně vyřešili, k oboustranné, rozumějte, hlavně mojí spokojenosti.

Takže toto byl pohled spokojeného muže i zákazníka. Pochopitelně v sobě neumím potlačit „degeneraci“ své profese. Přemýšlel jsem o tom, zda bych této slečně neměl říci, že její oblečení, byť je úžasně sexy a opravdu jí moc sluší, se do banky nehodí. Pak jsem tuto myšlenku zavrhl (co kdybych ji chtěl někdy pozvat na oběd…). Není to přece moje práce říkat zaměstnancům, co mají do banky nosit. Na to mají jistě své nadřízené a specializované útvary. Pokud vím, v každé bance existuje kodex chování a oblékání.

dan_z_prijmu

Pokud si vzpomínám na svá léta strávená v Londýně, tak přípustné oblečení pro dámy jsou business kostýmky (většinou se sukní těsně nad kolena, ale i kalhoty se tolerují). Dokonce i v létě se nosí punčochy, nikde nevidíte holé nohy. Možná je dost striktní, ale takový je standard v Londýně, koneckonců i v jiných finančních centrech. V New Yorku je to ještě přísnější. Tak proč by Praha měla zaostávat, když skoro všechny banky jsou vlastněny velkými zahraničními bankami?

Pokud pominu svou „degeneraci“, ještě něco mě vystrašilo. Možná i více. A to zda nestárnu (příští týden mi bude 39 let). Asi i ano, před deseti lety by mě to nejspíš nenapadlo, a tuto slečnu bych jen „obdivoval“, a určitě bych nechtěl, aby odložila své velice slušivé a sexy minišaty. Jak se časy mění…

Platí v oblékání stejná pravidla pro ženy i muže?

  • Ano.
    37 %
  • Ne.
    63 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

JUDr. Jan Vinter ukončil studia na Právnické fakultě UK 12. listopadu 1989. Poté se jako redaktor Obrany lidu a později jako volný novinář seznámil s prací pro tisk.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).