Pochopil jsem správně, že podstata sporu byla o tom, zda trvat na doslovném znění smlouvy, anebo zda rozhodovat podle smyslu smlouvy a toho, co lze v dobré víře čekat?
Tedy zda rozlišovat, jestli ona závada byla příčinou nehody, anebo se o to nezajímat, a rozhodovat pouze podle doslovného znění smlouvy, bez ohledu na její smysl. (Což nebylo v článku zmíněno. Sjeté pneumatiky za sucha mají naopak lepší adhezi, nežli ty nesjeté. Za mokra je top naopak.)
Ono by takové rozhodnutí mohlo být dost nebezpečné. Jakákoli závada na vozidle, ač by nebyla příčinou nehody, by nyní mohla být brána jako důvod k neplnění.
zkuste si představit jednodušší příklad, snad to pochopíte.
auto vám nebrzdí - to je jistě prekérní závada a takové auto bezesporu nemá na silnici co dělat. dejme tomu, že nejste magor co by s takovým autem jezdil vědomě, ale závada se vyskytne až za jízdy, a zjistí se až ex-post při prohlídce vraku znalcem.
svištíte si to po hlavní - a z vedlejší silnice vás naboří magor co vám nedal přednost.
má vám pojištovna odmítnout plnění?