Odpověď na názor

Pracoval jsem jako likvidátor škod na motorových vozidlech a potvrzuji, že požadavky na náhradní vozidlo byly častým zdrojem konfliktů snad ve všech směrech:

1) výše nájemného - hodně často půjčují vozidla servisy a snaží se maximalizovat zisk. U velkých pojišťoven mají zjištěné jejich ceníky a fakturovaná částka vždy "náhodou" přesně odpovídá výši limitů, které má daná pojišťovna stanovené. Protože jsem zastupoval malé a zahraniční pojišťovny, tak taky zkoušeli volat, "na kolik, že mají vystavit fakturu", nebo "kolik dáváme za náhradní vozidlo"

2) doba pronájmu - jako zde v článku, tohle byla skutečně nejčastější "třecí plocha". Český zákon hovoří o "době nezbytně nutné" a to si každý vykládá jinak. Třeba se celkem divím, že soud uznal tak dlouhou dobu opravy, obvykle se totiž vycházelo z tzv. technologické doby opravy (dle AudaNEXT, SilverDAT), protože servisy často dělaly to, že auto přijaly do opravy v pátek s tím, že oficiálně zahájily práci v pondělí a ukončili ji třeba opět v pátek, ale vozidlo vydali v pondělí). Třeba zisk různých crashhunterů se právě z náhradních vozidel

3) jelikož jsem dělal na oboru zahraničních škod, tak vím, že nároky na náhradní vozidlo se mezi státy různě liší a leckde je výrazně přísnější než u nás. To znamená, že když se dopravní nehoda stane v zahraničí, tak také nemusíte mít nárok na náhradní vozidlo vůbec.
Už je to déle, tak si nepamatuji zemi (Chorvatsko?, Itálie?), ale někde bylo, že nárok je pouze pro podnikatele a to navíc s podmínkou, že vozidlo musí používat přímo ke své činnosti, tedy např. pekař, co s ním rozváží rohlíky ano, ředitel, co si vozí zadnici do kanceláře ne.

4) někdy se řešila i účelnost ve smyslu výše náhrady v poměru k výši způsobené škody

Rozhodnutí soudů mě poměrně překvapilo, spíše bych očekával, že výši náhrady zkrouhne, ale jak se říká, k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek.