Názory k článku Markéta Filová, Česká pojišťovna: hodně rodičů si nechce připustit, že by se jejich dítěti mohlo něco stát

V článku mi chybí to základní - cena takového ideálního pojištění dítěte na ten "ideální milion" a seznam výluk.

No jo, ale pojišťovny v rozhodující chvíli umí najít všechny možné důvody, proč nevyplatit pojistné plnění. Bohužel mám velmi špatné zkušenosti s ČPP i Pojišťovnou ČS, kterým jsem platil dost vysoké měsíční platby a v obou případech díky svým posudkovým lékařům nezaplatily, ačkoliv v jednom případě má syn do smrti zákaz pohybových sportů .... Dnes lituji, že jsem ty peníze raději nedával na spoření, určitě bych "dostal" aspoň nějaké peníze.

Moje zkušenosti s ČS pojišťovnou a jejími posudkovými jsou naprosto stejné. U mne se jednalo pouze o jizvu v délce 12 cm na bradě. Naštěstí jsem měl pojistky dvě. ČS pojišťovna na základě posudkového trvalé následky neuznala, druhá pojišťovna po doléčení vyplatila hned i trvalé následky a platil jsem u ní menší částku. Takže jak to vlastně je? Je solidní pojišťovna a nebo nesolidní je posudkový? Je problém u lidí, kteří pojištění s klientem sjednávají nebo v manažerech kteří rozhodují aby se neplatilo?

tak skutečný příklad ze života s ČP. Jan se narodil v roce 1975. Rodiče mu při narození založili úrazovou pojistku, kterou celou dobu platili. V roce 1996 Jan při autonehodě utrpěl zranění, v jehož důsledku došlo k amputaci dolní končetiny v bérci, čímž se stal částečně invalidním.
Byla nahlášena pojistná událost a pojišťovna vyplatila, prosím virbl, necelých 12 tisíc Kč.
Tož asi tak ke službám ČP.

Tak když byla za těch 21 let celkem solidní inflace, tak to by odpovídalo, pokud se nezvyšovala pojistná částka.
Pokud se úraz nestane během prvních několika let, tak výhodněji vychází spoření než pojištění stejné částky.

Počkej, tobě se zdá přiměřená náhrada za (doživotní) ztrátu nohy na počátku produktivního věku ve výši 5 průměrných platů - v době uzavření smlouvy? To i pro případ, že by tam nebyla inflační doložka.

Nezdá se mi to přiměřené, ale nemyslím si, že by se to nějak zvlášť lišilo od toho, co se v té době uzavíralo.

Moje stará pojistka by teď už byla taky spíše k pláči a svůj význam už ztratila.

A nebyla ta pojistná částka krácena?

Nezpůsobil tu autonehodu vlastním zaviněním (klidně mohl, zjevně mu bylo víc než 18)? Vlastně klidně ji mohl zavinit i dřív - utrpět zranění při autonehodě neznamená, že seděl v autě.
Nezpůsobil si onu amputaci tím, že nepředcházel škodám (tj. například nepoužil bezpečnostní pásy ve vozidle, které je jimi vybaveno), což byla a je jeho povinnost?

Váš příspěvek obsahuje příliš málo informací na to, aby bylo zřejmé, jestli jde o adekvátní plnění nebo ne.

PS: V roce 1994 jsem dostal od pojišťovny 800 kč za řeznou ránu, 4 stehy na ruce. Jako, trochu to bolelo, ale za to Lego technic, co jsem za to pak dostal, to stálo.

Dobrá připomínka. Když je viníkem autonehody, zkrátíme mu plnění. Když není viníkem, plnění zaplatí viník z povinného ručení.
Anebo třeba porušil svoji povinnost. Dal si jedno lahvové pivo, šel vynést koš, uklouzl... rána do hlavy, páteř... ale byl pod vlivem alkoholu, nedostane nic.

No, hádám, že kdyby nepoužil pásy, tak se minimálně pokusí mu nedat nic.

Jo jo, tak to chodí.

Teď si nejsem úplně jistej, ale myslím, že v roce 1996 "povinné ručení" v dnešním významu neexistovalo.

Historie povinného ručení začíná již na počátku 19.století a rozvíjí se spolu s rozvojem automobilového průmyslu. V roce 1811 byl vydán Všeobecný občanský zákoník, ve kterém nebyla řešena pouze odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla, ale obecná odpovědnost. Ta byla uplatňována podle principu odpovědnosti za zavinění. Dne 9. srpna roku 1908 byl vydán zákon 162/1908 Sb. o ručení za škody z provozování jízdních silostrojů (automobilů), tzv. automobilový zákon. Tento zákon definoval odpovědnou osobou provozovatele. Vyjmuty byly osoby ve vojenské službě, které škodu způsobily ve výkonu své služby. Nadále ale trvala zásada dobrovolnosti k uzavření pojištění. Odpovědnost se vztahovala nejen na silnice a cesty, ale na všechny veřejné plochy.

V prosinci roku 1932 byl vydán zákon 198/1932 Sb. o dopravě motorovými vozidly. Tento zákon již stanovil povinnost uzavřít povinné ručení pro některé provozovatele vozidel. Tato povinnost se vztahovala na živnostníky, kteří na základě koncese provozovali přepravu osob nebo nákladu. Živnostníci měli povinnost prokázat se řádně uzavřeným povinným ručením živnostenskému úřadu, jinak jim nebyla vydána koncesní listina na provozování živnosti.

Dne 26. března roku 1935 byl vydán zákon 81/1935 Sb. o jízdě motorovými vozidly. Ten ukládal povinnost uzavřít povinné ručení každému držiteli vozidla, které bylo zapsáno v rejstříku československých motorových vozidel. Povinné ručení se vztahovalo jak na držitele vozidla, tak na osobu, která řídila vozidlo s jeho vědomím. Výjimku měli nadále řidiči ve vojenské službě a ve státní správě. Pojištěná osoba ale nesla škodu do určité výše. Pojišťovny neplnily pojistné plnění do výše 400 Kč a z vyšších škod musel pojistník hradit 10% ze svého. Zákon dále zakládal Fond na podporu při úrazech motorovým vozidlem, který je historickou obdobou dnešního Garančního fondu. Do tohoto fondu odváděly pojišťovny poskytující povinné ručení 1% čistého zisku za předchozí rok a také do něj plynuly pokuty, které platili držitelé nepojištěných vozidel. Z fondu byly hrazeny škody způsobené nepojištěným nebo nezjištěným vozidlem, podpora pozůstalým po usmrcené osobě nebo náhrada škody osobám, které utrpěly úraz takovýmto vozidlem.

Po komunistickém převratu byly komerční pojišťovny znárodněny a převedeny pod jedinou Československou pojišťovnu, národní podnik. Povinně smluvní model pojištění byl změněn na zákonné pojištění vydáním zákona 56/1950 Sb. o provozu na veřejných silnicích. Tento zákon v praktickém použití určoval úplně všechno, tzn. kdo, kde a za kolik se má pojistit. Zákon v podstatě nahrazoval všeobecné pojistné podmínky i pojistnou smlouvu. Majitel vozidla si nemohl vybrat pojistitele ani produkt. Monopol na spravování povinného ručení umožňoval Československé pojišťovně pracovat s velmi nízkými administrativními náklady, např. nebylo nutno vyhotovovat pojistky, protože dokladem o pojištění odpovědnosti byla pouze státní poznávací značka. Pojišťovna také nemusela vést evidenci o nezaplacení pojistného, protože případné nezaplacení pojistného nemělo vliv na výplatu pojistného plnění. Pojistné plnění navíc nebylo shora nijak limitováno. Sazby pojistného, které byly stanoveny v roce 1955, vydržely v platnosti v podstatě až do počátku 90. let, i když systém dlouhodobě ukazoval, že sazby nejsou dostačující.

Po revoluci v roce 1989 byla zákonná podoba pojištění již nevyhovující. Bylo nutné pojištění transformovat na komerční pojištění a zejména napravit hluboký deficit, který se naakumuloval nedostatečnými sazbami v předchozích desetiletích. Do konce roku 1998 narostl deficit na povinném ručení na 4-5 mld. Kč. S tlakem na zapojení se do evropské integrace také bylo nutné harmonizovat zákony podle Evropské unie. Do konce roku 1999 ale stále provozovala povinné ručení pouze Česká pojišťovna, a.s..

Ke změně došlo až s vydáním zákona 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, který začal platit od 1. ledna 2000. Systém byl změněn na povinně smluvní model, kdy je zákonem stanovena povinnost určitých subjektů uzavřít pojištění formou pojistné smlouvy. Zákon dále zřizuje Garanční fond, do kterého plyne část zisku pojišťoven a pokuty majitelů nepojištěných vozidel a ze kterého jsou hrazeny škody způsobené nepojištěným nebo nezjištěným vozidlem.

S nabytím účinnosti zákona 168/1999 Sb. požádalo u České národní banky o licenci původně 14 pojišťoven. Tyto pojišťovny se dohodly na umoření dluhu České pojišťovny, a.s..

I po roce 2000 se sazby pojistného nejdříve měnily jen velmi pozvolna. Důvodem byla značná nepopularita a také to, že sazby významně ovlivňovaly index inflace. Teprve v roce 2003 skončilo období částečné cenové regulace a začalo se prosazovat konkurenční tržní prostředí. V roce 2014 jsou sazby pojistného ovlivňovány novelizacemi zákonů, které nařídily povinnost pojišťoven odvádět část ze zisku na integrovaný záchranný systém, a také navýšení hodnoty lidského života při škodách způsobených na zdraví a životě člověka.

https://www.klikpojisteni.cz/historie-povinneho-ruceni/

Určitě existovalo.

Místo pojistky bych udělal výkup-ivestice do dražších kovů. Měd,bronz cín olovo. Jde to je na horu daně z toho neplatím, nerezne to a poplatky pomalu žádné.Dle mě supr ivestice na důchod. Elektro auta to ještě vytáhnou nahoru. No a jednou se i za mobily bude platit jako za šrot a to samé za použité LI baterie. Je nová technologie na jejich reciklaci, tak jen až postaví fabriku a odsají přebytek na trhu.

"a to samé za použité LI baterie"

Bohužel, lithiové akumulátory jsou, přinejmenším dnes, nerecyklovatelné. Tedy jdou rozebrat, ale lithium pro výrobu nových z nich už nedostaneš v kvalitě potřebné pro výrobu nových akumulátorů. Alespoň s současně jediným používaným pyrometalurgickým procesem. Takže nebýt zisku kobaltu, niklu a mědi... Hydrometalurgický proces je v prototypové fázi... už od roku 2003... výstup lithia je tady použitelný, ale nevyplácí se to. Příliš drahé.

Jinak ty ostatní kovy pro uložení peněz ano, jen je otázka, jak se k nim (bez DPH) dostat, že.

Pokud budou mít pojišťovny SVOJE a ne nezávislé posudkové lékaře-tak to nebude k ničemu......jak asi bude postupovat lékař-vzhledem k pojišťovně,která ho platí????

Zaměstnavatel za mne platil životní pojištění za které by při úmrtí pozůstalí obdrželi 10000Kč. Zástupce pojišťovny mne ujišťoval, že v případě přerušení pojištění mi bude vyplacena téměř celá naspořená částka. Po 2 letech kdy zaměstnavatel přestal platit mi byly vyplaceny necelé 4000Kč, přičemž ČP na pojistném obdržela 12000. Po této zkušenosti jsem zrušil veškeré pojistky.
Bohužel dnes neplní pojišťovny funkci pro kterou byly dříve zakládány, tj pomoci lidem v nesnázích. Na 1. místě je dnes co největší zisk vlastníků pojišťoven.

a) pojišťovny nikdy nebyly založeny za účelem "pomoci lidem v nesnázích" - to si pletete s Arcidiecézní charitou.
Pojišťovna existuje za účelem rozkládání rizika v čase prostoru a za tuto službu si nechává zaplatit.
b) to že jste byl pojištěň, platil, pojistku jste zrušil a nedostal vložené peníze je v normálním světě normální.
Naopak to, že jste dostal něco zpátky, že jste vůbec OČEKÁVAL že dostanete něco zpátky (protože jste měl zjevně IŽP) je ÚCHYLÁRNA, která by měla být zrušena. A to že jse si nezjistil nic o odkupech, o tzv. "stříhání ovcí", "přebouchávání pojistek" a tak, co bylo před pár lety běžné ... tak to už je snad i Váš problém.

Další naháněč pracující pro obchodníky s iluzemi. Na to musí mít člověk silný žaludek. Zcela na úrovni šmejdů s hrnci a podobnými krámy.

Máte pravdu, proto jsem takém ve svém předchozím příspěvku praktiky pojišťoven (zejména existenci IŽP - to by vůbec nemělo existovat) zkritizoval a odsoudil.

Jinak pracuji v automobilvém průmyslu - ale iluze, hrnce a krámy ... to tam děláme taky.

Veškeré pojištění tu je jen a to,aby pojišťovny vydělávali. Když to sepisujete tak je to samí úsměv a když dojde na plnění,tak mají najednou takových důvod proč neplatit,nebo jen tak něco málo,aby se neřeklo,to ty prachy dám radši na charitu.

věnuj taky hrst mincí na doučování češtiny! tolik hrubek ve třech větách to je hrůza.

Tyvado. Pojištění asistované reprodukce 15 leté holce. To nevymyslíš. Nechci nějak zpochybňovat rozumnou základní myšlenku pojištění jakožto krytí finančně (jinak prachy nepomůžou) zničujících (jinak zaplatíte z úspor) nepravděpodobných (jinak neufinancujete) událostí. Ale tohle je fakt úlet.

Lidé jsou nepoučitelní. Před asi 14 dny jsem v Černých ovcích shlédl další z mnoha příběhů, jak se u pojišťoven běžně vydrbávají s těmi, co uzavřou pojistku. Šlo o ženu, která si pojistila tzv. storno na dovolenou někde v Egyptě. Za dovolenou s manželem zaplatili částku přes 50 tisíc korun. Ženě byl v období mezi uzavřenou pojistkou a odletem diagnostikováno vážné onkologické onemocnění a pojišťovna uplatnila jednu z mnoha výluk, kdy se vyhne pojistnému plnění. Výluka spočívala v tom, že klientka sice nevěděla o tom, co může nastat, ale pojišťovna tento nesmysl měla uveden ve svých smluvních podmínkách. Vážení, v ČT 24 vystupoval generální ředitel Kooperativy a od příštího roku po fúzi s pojišťovnou ČS generální ředitel největšího ústavu v zemi, kdy budou kontrolovat asi 30% trhu. Z vybrané částky na pojištění vydají v průměru jednu třetinu za pojistné plnění. Což odpovídá jejich gangsterským metodám. Jen hlupák se může dobrovolně pojistit. A to píši zcela vážně a promyšleně. Zrušil jsem pojištění nemovitosti a vlastním pouze povinné ručení na motorové vozidlo, kde platím v současné době asi 1.850,- Kč ročně. vždy se každoročně dohaduji o zachování výše pojistného a daří se mně to. Ti, co si nechají vše líbit, holt musí připlácet.

Tak si přehrajte uvedený díl Černých ovcí z archívu ČT. Tam to jasně zaznělo. Nepleťte do toho politiku.

Šlo o písemné vyjádření dlouholetého mluvčího daného ústavu. Takže jistě ví, o čem ve zprávě pro ČT píše.

Pojištění chrání proti nahodilé události. Onkologické onemocnění nevznikne za pár měsíců, v době uzavírání události už nemocná byla. Zrušení dovolené je tedy přímý důsledek stavu, který existoval v době uzavření pojistky, takže logicky se na to pojistka neuplatnila, protože nešlo o nahodilou událost.

Jestli o tom dotyčná věděla nebo nevěděla není relevantní, podstatný je věcný stav viz výše.

Viděl jste zmiňovanou reportáž nebo zde citujete smluvní podmínky, které nemůžete zná? vyjadřovali se k tomu samozřejmě i advokáti, kteří na rozdíl od Vás k tomu mají příslušnou odbornost. Pojištění je pouze emocionální záležitost, kdy se pojištěnec mylně domnívá, je před něčím chráněn. Propracovaný systém výluk prakticky vylučuje, že jste reálně před něčím chráněn. Je mi zcela jedno, co zde budete tvrdit. Můj závěr je jasný: před asi 5 -6 lety jsem vypověděl jediné pojištění na nemovitost a jsem zcela v klidu. Každý rok ušetřím zhruba 5 až 10 tisíc korun (za pojištění movitých věcí v domě bych ještě samozřejmě podobnou částku doplácel) a chráním se sám. Osobní zodpovědností, výbavou moderních a spolehlivých spotřebičů i ochrannou v podobě bezpečnostních kamer. Mrzí mne, že jsem asi 10 let každý rok vyhodil několik tisíc korun za pochybné pojištění. V případě pojistné události by přišel nějaký frajer, který by si vše prohlédl sepsal a za několik týdnů by mně přišla z ústředí zpráva, že .... bohužel, na tento případ zde máme ve smlouvě výluku z pojistného plnění. Takové darmošlapy podporovat už nikdy nebudu. Financí mám poměrně dost a nikdo mne nemusí strašit...

To není otázka smluvních podmínek, to je otázka samotného principu funkce pojištění. Pojišťuje proti náhodným událostem, ne proti kauzálnímu vývoji. Tedy neplnění v tomto případě není nesmysl, jak píšete, ale naopak logické.

Stejně jako je logické se nepojišťovat proti událostem, které mají malý dopad / velkou frekvenci výskytu a raději si na ně tvořit rezervy, přesně, jak činíte vy, protože pojištění bude neefektivní kvůli administrativě a pojistným podvodům.

Jenže co je tou náhodnou událostí, proti které se pojišťujete. Je to vznik nádoru, nebo jeho diagnóza? Když se mě snažili mnozí agenti vlákat do životního pojištění, tak mi vždy tvrdili, že to vyjádření v dotazníku, že nemám nějakou chorobu, znamená, že o ní nevím. To mi všichni pojišťováci do jenoho lhali? A pokud takto lžou zaměstnanci/re­prezentanti pojišťovny, proč takové hromadě lží svěřovat peníze a doufat, že mi něco někdy vyplatí?

Vážený pane. Každý den v těle každého člověka (i ve vás) vznikne několik set rakovinných buněk. S drtivou většinou z nich si tělo poradí samo, jen výjimečně z nich vznikne nádor. Znamená to, že se pojistit proti rakovině nelze, protože v každém jednom okamžiku v sobě máte buňku, ze které se nádor může vyvinout, a tedy nikdy nemůžete prohlásit, že rakovinu nemáte?

Za pár měsíců se nádor nevyvine z jedné buňky; musel tam už být větší.

U agresivních forem rakoviny můžete zemřít za dva měsíce od vzniku jedné rakovinné buňky.

A nenabízí většina pojišťoven náhodou také pojištění proti vzniku civilizačních onemocnění samozřejmě včetně onkologických nemocí???

Roky živit darmožrouty z pojišťoven a když je třeba, aby pojišťovna uhradila pojistné plnění, tak se budou vykrucovat, hledat cokoli, proč by nemuseli zaplatit a pokud najdou jakoukoli drobnost, nic nezaplatí, nebo jen drobné.

Nehledě na to, že spousta rodin prostě zbytečnou tisícovku měsíčně nemá. Průměrná mzda je sice pěkné číslo, ale pro většinu lidí nedosažitelné, protože ji nahoru táhne 1% nejbohatších lidí.

Nahoru je táhnou mj. i mzdy zaměstnanců pojišťoven. Překonávají i mzdy bank působících zde v ČR. Vydělávají na důvěřivosti a mnohdy i naivitě svých klientů. Zaměstnanci pojišťoven mají v průměru vyšší mzdy než například zaměstnanci ČEZ, Škoda Auto. Z čeho se tyto mzdy generují???

Když se pojistíte u ČP nebo u Directu tak máte jisté pouze to že v případě pojisté události nedostanete nic.

Jak jsem napsal, jsou to šmejdi převlečení do seriózních obleků či šatů. Ve fázi nabízení a uzavření jejich "báječného" produktu, se na vás budou ze široka smát. Ve fázi nastalé pojistné události mají obsáhlý manuál, jak se prakticky všemu úspěšně vyhnout. Ale to už by musel být člověk idiot, aby v této jednostranné hře pokračoval. Ale u lidí, kteří si denně dokáží zapnout Ordinaci v růžové zahradě, či Pojišťovnu štěstí nebo Doktora Martina je omezenost nekonečná. Na tomto faktu také pojišťovny založily své úspěšné byznys plány.

Zas tak úplně pravdu s výlukami nemáte. třeba havarijní pojištění má jedinou - alkohol za volantem. A i v tom případě se snižuje plnění na polovinu, neruší se úplně.
Sám jsem musel kdysi využít havarijko protože mi někdo před barákem naboural auto a ujel. Policie samozřejmě nikoho nedopátrala tak jsem využil svojí pojistku. Generali se nijak necukala. Je pravda, že během těch spousty předchozích let jsem na pojistném zaplatil možná tolik, co mi pak jednorázově vyplatila (35 tisíc). Rezervy na opravy sice mám (dneska už radši rezervu na nové auto, co kdyby..) ale já pojišťovny paušálně neodsuzuju, ty 2 tisíce ročně za auto, 2,5 k za barák i s vybavenim nejsou částky, ze kterých bych jinak tvořil rezervy.