se stalo mé manželce v roce 2008 na Tenerife. Zlomený kotník. Ještě štěstí, že jsem měl pojíštění od Evropské cestovní pojišťovny. Servis, zabezpečení, telefonické spojení – vše luxusní bez chyby, nadstandartní pokoj v nemocnici na Tenerife. Sdělili mně, abych si schovával všechny doklady, které jsem platil, včetně taxi hotel – nemocnice – hotel, hotel – letiště – hotel, vše proplatili a ještě poděkovali, že využívám jejich služeb.
Bez pojištění úhrady léčebných výloh od pořádné cestovní pojišťovny – ani metr za hranice ČR.
Nejhorší, co mi hrozí u majetku, je že o něj přijdu. Např. mám auto, někdo mi ho ukradne, nemám auto. Hůř než s „nulovou bilancí“ z toho nevyjdu. Pokud vím, že se bez auta obejdu, nebo mám dostatečnou rezervu na nákup nového, nemusím ho pojišťovnat proti odcizení.
U cestovního pojištění nejen že můžu přijít o majetek (zavazadla, mimochodem většinou pojištěná velmi mizerně), ale můžu se vrátit domů s dluhy a pak mohu přijít nejen o to pojištěné auto). Cestovní pojištění tedy chápu jako mnohem důležitější.
Co mě udivuje je, že lidé zanedbávají odpovědnostní pojištění. Stojí to několik set ročně a krytí na několik milionů.
To ano, ale pořád jsem v nejhorším případě na nule a můžu začít od začátku (popř. mám vytvořenou rezervu pro náhradní řešení – např. koupi malého , bytu, nájem, …). Kdežto v případě účtu „nad moje možnosti“ za ošetření, způsobenou škodu, atd můžu být v mínusu i po prodání toho domu (zabavení exekucí).