Tak na jedné straně to ukazuje neflexibilitu banky při uzavírání smlouvy. Na straně druhé překvapení klienta i nad požadavky banky, které jsou logické a přiměřené. Obávám se, že jinde nepořídí o mnoho lépe.
No, banky jsou flexibilní asi jako železná tyč v oku. To je známá věc - myšlení bolí, a navíc přece nikdo po bankách nemůže chtít, aby dělaly něco pro klienta...
K požadavkům: já jsem u ČS neměl v tomto směru výhrady, ale po mně nechtěli ty věci co po tomto klientovi. Možná proto, že jsem zaměstnanec (i když jsem chtěl o dost více).
Za třetí: nedávno zavedli pro nové hypotéky extra výhody, ale jenom pro nové. Pro staré prd. Tak si říkám, dyť mě banka přímo vybízí, abych při příští obrátce refinancoval hypotéku od jiné banky. Opět se ukazuje, že loajalitu chápou banky jako slabost a místo aby takového klienta hýčkaly, tak ho o to více pumpnou.
Moje zkušenost s ČS je taková, že je to ještě komunistický podnik.Kromě BrokerJetu s ní mám jen špatné zkušenosti.Ale i ten BrokerJet mi byli schopni vysvětlit a založit jen v některých pobočkách a v těch ostatních ani nevěděli o co se jedná.Prostě komedie.
Mne spis zaujalo, ze zadatel nechtel davat zadne svoje penize a pritom potreboval 250 tisic - bud kupoval "pastousku" nebo to je privatizace obecniho bytu, nebo ma striktne oddelene sokrome a zivnostenske finance ;-)
Vubec, to ze se kupuji byty dlouho pred tim nez budou potreba je znamka silne nemovitostni bubliny a spousta "investoru" do nemovitosti nejspis brzy zaplace, podobne jako v USA.
Řekl bych, že přes 5% se člověk při zhodnocování peněz dostane celkem snadno. Vždyť i obyčejné spořící účty u bank mají okolo 3,5%. Hypoteční peníze jsou tedy v tomto případě celkem levné peníze. Pokud má člověk dostatečné zdroje na pokrytí splátek, či přímo na splacení celé půjčky, je hypotéka z finančního hlediska výhodná.
Když koupím byt na hypotéku, tak mi stát vrátí část daně pouze v případě, že v daném bytě (nemovitosti) mám trvalé bydliště, to znamená že koupit byt a pronajímat ho není úplně moc extra výhodné.
dva naši známí, nezávisle na sobě, zažili něco podobného s úvěrem ze stavebního spoření u ČS. Když předložili hafo dokladů, úvěr jim přislíbili a jen chtěli některé doklady aktuální - tedy s novými daty. Když je obstarali (a zaplatili), úvěr jim odmítli dát s tím, že na úvěr není samozřejmě právní nárok a důvod odmítnutí nesdělují. Tak si papíry šli vyběhat znovu, a uspěli jinde, byť se značnou časovou prodlevou. Pokud máte vyhlédlou nějakou nemovitost a Spořitelna vám nepůjčí, je to na mašli, protože o nemovitost zpravidla přijdete - nikdo nebude čekat půl roku a více, až uspějete někde jinde. Nehledě na to, že realitce dáte většinou nevratný nemalý rezervační poplatek, o který z důvodu nepochození s úvěrem přijdete.
Možná se klienti měli upsat ďáblovi - uzavřít si u Spořky nějaký ten výhodný program, penzijko, flexi, kreditní kartu a cestovní pojištění a to by se pracovníci jinak smekali. Nevím, zda hypotéky patří do sledovaného plánu prodeje produktů - jestli ne, tak se nedivme, že ne každý uspěje. Až do plánu spadat budou, tak půjčí i nezaměstnanému bezdomovci, hlavně když se bude plnit plán a bude čárka.
Co jsem nedávno někde četl, tak spořitelna zaznamenala dost výrazný propad prodejů hypoték. Tak uviíme, co s tím v budoucnu udělají.
... já vás tady čtu a nestačím se divit ... jak říká klasik. Ale teď vážně. Dokážu zajistit hypotéku do třech dnů a ve složitějších případech do týdne prakticky v kterékoliv bance. Jenže! To se člověk musí chvíli snažit a taky nesmí kývnout na první nabídku. Obecně se dá ale říct, že žádná banka nedokáže přizpůsobit svou nabídku nabídce konkurenční, takže stačí jen trochu zamávat papíry s logem jiné banky a dostanete i beze změny ústavu podmínky na úrovni těch nejlepších na trhu.
No a že banky chtějí co nejvíce informací? To má svou logiku. Navzdory zástavě je primárním zájmem banky dostat zpět své půjčené peníze s maximálním ziskem, tedy nejlépe bez předčasného splacení a v pravidelných plánovatelných splátkách. Banka není realitka, aby ji zajímal primárně obchod s nemovitostmi, kterým by sanovala své ztráty ze špatného úvěru, to je až na posledním místě. Hlavní je dlouhodobý vztah s klientem, což hypotéka přináší.
Pokud ale sedí na jedné straně stolu někdo, kdo není perfektně orientován v problematice a na straně druhé mizerný bankovní úředník (samozřejmě taková nejsou zdaleka všichni), tak z toho může vzniknout leda tak takový zkušenost, jako je popisováno v článku.
Já si proto vždycky svou banku budu vybírat podle lidí, kteří se mnou za ní jednají a nikdy třeba podle ceny. Proto mě třeba neoslovuje nabídka anonymního bankovnictví typu mBank. Ale tím nikomu nepodsouvám, že je to špatná banka. Své spokojené klienty si najde. Stejně jako ČS, která zase dokáže oslovit lidi, kteří potřebují mít svou banku co nejblíže atd. atd. Myslím, že každý si na trhu může vybrat podle svých vlastních priorit.