Hlavní navigace

Makro přehled: Sbohem pane prezidente

Autor: Depositphotos
Steen Jakobsen

Nástup Trumpa do funkce slibuje volatilitu a snůšku různých ekonomických přístupů. Nadcházející období oživí geopolitické problémy a slabost centrální banky. Oživení vlajkových akcií, síla „Trumpova obchodu“ skrývá rizika recese

Závěrečný projev prezidenta Baracka Obamy byl klasickou ukázkou jeho přístupu – skvělý, ale „nic moc nového“. Nyní se přesuňme na tiskovou konferenci nastupujícího prezidenta Donalda Trumpa (17:00 středoevropského času), kde vzhledem k novým obviněním z propojení s Ruskem můžeme očekávat zajímavé informace.

Trump nějak dokázal jak zosobnit, tak i oživit, „svobodného ducha“ Ameriky a dokonce i ostřílení ekonomové a zástupci hedgeových fondů, se kterými jsem mluvil, „podlehli“ energii Trumpovy populistické kampaně a jeho velkým slibům. Možná je však čas všem připomenout, že ekonomika je důležitá a není to jen o psychologii.

Ekonomika a základní pobídková struktura jsou tím, co vytváří budoucnost; tweety to nejsou (i když jako akcionář Twitteru si přeji, aby tomu tak bylo).

V krátkém období se trhy a (samozřejmě) politické síly mohou odchýlit od trendu a od střední hodnoty, ale když jsem minule informoval, zažívaly Spojené státy masivní zpomalení ve vztahu k historickým hodnotám dlouhodobého růstu (pod 2 % ve srovnání s 3,5 % od 50. let 20. století).

Většina vytvořených pracovních míst je dočasná (skoro 50 %) a kromě toho musíme vzít v úvahu i demografické okolnosti, protože stárnoucí populace znamená pokles horní hranice růstu o 0,50–0,75 %, při nezměněné až pomalejší produktivitě.

Návratu k „dlouhodobému růstu“ ve výši 3,0–3,5 % můžeme dosáhnout pouze podporou produktivity – nikoli tím, že donutíme firmy, aby ponechaly pracovní místa v USA. V krátkém období možná taková opatření mohou podpořit růst, ale vždy to bude na úkor růstu budoucího (financovaného z úvěrů).

Trumpova slibovaná politika v sobě má určité růstové prvky, ale také některá negativa. Z dlouhodobého hlediska je z ekonomického pohledu čistým negativem stavba zdí (skutečných i pomyslných), která nikdy nepředstavovala pro růst a prosperitu nic dobrého.

Nová zahraniční politika Spojených států bude náhodná a oportunistická a nakonec povede k dalšímu ústupu země z pozice globálního vůdce. V tuto chvíli vede G7 Německo a kancléřka Angela Merkelová, protože Trump tuto pozici víceméně opustil.

To je ovšem něco, co kancléřka nechce, zejména ne ve volebním roce.

Americká „domácí půda“ bude tedy hlavní oblastí Trumpova zájmu už proto, že je 100% zaměřen na domácí politiku, podobně jako jeho hrdina, bývalý prezident Richard Nixon. Trumpovo prezidentské období také přinese obrovský tlak na Fed, opět podobně jako za Nixona a tehdejšího guvernéra Fedu, Arthura Burnse.

Z širšího hlediska představuje Trump závěrečnou část cyklu, který zahájil buď Nixon tím, že v roce 1971 zrušil pro USA zlatý standard, nebo Reagan, který v roce 1981 vytvořil ekonomiku strany nabídky (a spustil obrovské fiskální deficity) a opětovně zavedl politiku laissez-faire.

(Tehdy jsme samozřejmě zažívali třicetiletou „noční můru“ stále větších intervencí centrální banky, nejen pokud jde o výši sazeb, ale také o stále méně svobodné trhy…)

V nejbližších dnech se možná dozvíme něco o Trumpových plánech, ale spíše o tom pochybuji… V posledních týdnech jsem se pokoušel „Trumpa pochopit“, ale bohužel musím říct, že Trumpovo prezidentské období bude v lepším případě chaotické a plné experimentů, v nejhorším případě vytvoří zrcadlový obraz krátkého Nixonova působení, ovšem v jednadvacátém století.

Bohužel bude prezident Trump stejný jako kandidát Trump i přes kreativitu všech jeho poradců.

Převládat bude nedůvěra ve svobodný tisk, cílené urážky oponentů a tvrzení nezakládající se na faktech. Doufám, že političtí aktivisté a tisk dokáží situaci zvládnout; jak včera správně prohlásil Obama, demokracie je pod tlakem a to je ta skutečná krize.

Nechci, abyste to špatně chápali, změna je dobrá věc a Trump – jak jsem v roce 2016 neustále zdůrazňoval – představuje nezbytnou protilátku na éru dynastií Clintona/Bushe a její hluboké elitářství. Nezapomeňte, že Trump volby nevyhrál, to Clintonová prohrála. To, co se nyní děje, je vynuceno potřebou změn v sociální oblasti i ekonomice.

Někdy skutečně potřebujeme doopravdy zažít – cítit, vnímat, dotknout se – věci, které vůbec nechceme, jen abychom opět dokázali jít vpřed…a já si myslím, že období 2017–2020 by mohlo být právě tím.

Trumpova inaugurace bude podle mého názoru katalyzátorem nové reality – okamžikem, kdy naději vystřídají pochyby a dramatické probuzení do zvýšeného rizika recese vzhledem k negativní globální likviditě, příliš silnému dolaru, politické nejistotě a tomu, že letos budou v centru pozornosti geopolitická rizika kvůli omezené schopnosti centrálních bank zmírnit jejich dopady.

Našli jste v článku chybu?