Názory k článku Majetek zaměstnavatele je nedotknutelný, nesmíte ho ani půjčit

Ja vám neviem, ale ten rozsudok NS mi pripadá, že je možno v súlade s právom, ale vôbec nie so spravodlivosťou.

Podľa môjho (inžinierskeho, nie právnického) názoru sa o útok na majetok zamestnávateľa nijako nekonalo, v článku sa nikde neuvádza, že by ono lešenie firme počas uvedenej doby nejako chýbalo (a teda by mala akúkoľvek vyčísliteľnú stratu) a pokiaľ sa daná firma zároveň nezaoberala prenájmom lešenia za úplatu, tak onen stavbyvedúci akurát uviedol majetok zamestnávateľa (v tom čase zjavne dočasne nevyužitý) do risku poškodenia/straty a plus k tomu porušil nejaké interné predpisy týkajúce sa manipulácie s inventárom (teda, že o tom nerozhodol človek, ktorý by mal oprávnenie zapožičať danú vec tretej strane).

Z môjho pohľadu by to bolo naozaj na vytýkací list, ale zďaleka nie na okamžitý vyhadzov. Z týchto rozsudkov nie je zrejmé pozadie, predpokladám, že zamestnávateľ mal už predtým nejaké spory s oným zamestnancom a toto bola len zámienka; alebo ten stavbyvedúci vykonával svojvôľu opakovane, ale to by sa predpokladám objavilo v odôvodnení, prečo dostal rovno až padáka...

Představ si situaci, že máš truhlářskou firmu, která dobrému zákazníkovi (řekněme business za 200 000 Kč), například mě, udělala nábytek.

Jedeš na dovolenou a svěříš provoz vybranému zaměstnanci.

Zákazník do firmy přijde s prosbou, že by potřeboval půjčit vrtačku pro přichycení skříně ke stěně.

Zaměstnanec mu vrtačku půjčí a ta se ti vrátí nepoškozená zpět.

Později se dozvíš, že vrtačka byla půjčená a zaměstnance v souladu s rozhodnutím NSS okamžitě vyhodíš.

Budu-li já tvým zákazníkem, náš obchodní vztah okamžitě končí. A doufám, že zákazník, který si to lešení půjčil jednal stejně.

NSS soud mě tímto rozhodnutím zklamal. Ukázal se víc jako úřad (byrokrat) než jako soud. Ve finále je to ovšem o důvěryhodnosti firmy, která se takto chová. Já bych s nimi nechtěl nic mít jako obchodní partner, ani jako zaměstnanec.

A co kdyby ten zaměstnanec půjčil někomu třeba tu skříňku co pro vás vyrábí ? Dokud jí nepřevezmete, je to majetek zaměstnavatele a vám taky žádná škod nevznikla. Akorát vám pak soused v hospodě soused pochválí vkus a praktičnost, poté co skříňku týden používal.

Tohle byl lešenářský materiál, ne auto. A tím zapůjčením byl sotva vystaven nějakému nebezpečí poškození nebo zneužití. Reálně šlo nejspíš o to, že se zaměstnavatel chtěl toho zaměstnance zbavit tak jako tak a využil příležitost, to je celé.

Za dobrotu, na žebrotu, tak to u nás chodí...

Zajímavý případ. Místo aby zaměstnance pochválili, tak dostal padáka. Jistě i příště vyvine iniciativu. Než sežene od jiného zaměstnavatele povolení k zapůjčení, tak si to dotyčný půjčí jinde, kde to bude rychlejší. Inu, kde není žalobce, není ani soudce a jak padlo výše: za dobrotu na žebrotu.

Tak, třeba pro to měl zaměstnavatel nějaký důvod, proč ho za to nepochválil. Stejně tak nevíme, proč dotyčný stavbyvedoucí prostě nezvedl telefon a nezavolal osobě, která s lešením měla právo disponovat, to by zabralo pár minut.

Moc nevěřím, že by to v reálu bylo tak idylické, jak se popisuje v článku, to by vyhazov nikdo neřešil...
Buď se chtěli dotyčného zbavit a posloužilo to jako záminky - moc se mi ale nezdá, že by to bylo jako "blesk z čistého nebe" a že by dotyčný poskytl takto snadnou záminku.
Spíš si ale myslím, že to nemuselo být až tak idylické s tím prospěchem zaměstnavatele, klidně tam mohlo být nějaké půjčení pod rukou za něco do jeho kapsy, jelikož pro to ale neexistoval důkaz, tak se to přirozeně nikde u soudu nezmiňovalo a argumentovali jen tím bodem "útok na majetek" podle patřičného paragrafu.
On ten spor leccos vypovídá sám o sobě... Dejme tomu, že ta ochota zapůjčení zákazníkovi opravdu zlepšila vztahy a tvořila podmínky pro další obchody - a to si jako myslíte, že by podobné zlepšení vztahů nebylo tím okamžitým vyhazovem zaměstnance důkladně narušeno??? To je prostě nesmysl...

Neskutečné myšlení. Takže, když někdo (váš známý) bez vašeho vědomí půjčí vaše auto někomu jinému, tak by jste ho pochválil.

Představte si, že by jeden lékař operoval slepé střevo, načež druhý lékař by zjistil, že se měl operovat žaludek. To by asi bylo dost špatné. Jen u soudců jsou takové veletoče s protichůdnými rozhodnutími běžné a beztrestné.

Takže pan stavbyvedoucí půjčil lešení:
- které mu nepatřilo
- nikomu o tom neřekl - proč?
- nic za to nechtěl - no jistě...
- nevystavil o tom doklad a to ani o převzetí - ???

Víte kolik stojí půjčovné lešení? Takové pohádky může vykládat svojí babičce. Vím jak to na stavbách chodí, pan stavbyvedoucí si takhle jednoduše přivydělával do své kapsy, takové lešení nikdo nepozná a pokud ho měli více /což se dá předpokládat/ tak ani nemusíte zjistit, že je pryč. Po vrácení nikdo nemá šanci něco poznat.
Nakonec mu na to přišli, tak ho vyrazili.
A ani se mu nedivím, že to hnal až k Nejvyššímu soudu, kdo by chtěl mít na stavbě políra, který byl na hodinu vyhozený z práce.

Bohužel, lepší to nebude, stačí se podívat na výplody v této diskuzi - lešení nikomu nechybělo, žádná škoda nevznikla, pro dobrotu na žebrotu...

Tak vaše zdôvodnenie dáva zmysel, ale ja som vychádzal plne z toho, čo bolo uvedené v článku, z toho to tak nejak vyplýva.

Možno je problém, že sa článok venuje len sumarizácii rozsudkov a komentuje to len veľmi úsporne, dovolil by som si povedať, že v tomto prípade až zmätočne.

Problém je v tom, že si zaměstnavatelé myslí,že jejich zaměstnanci jsou rovněž jejich majetkem a podle toho se k nim i chovají.Není vůbec jasné, z jakého důvodu neplatí ve vztahu zaměstnanec zaměstnavatel stejná kritéria, tedy důvěra,spolehlivost a poctivost.Pokud tedy zaměstnavatel své zaměstnance okrádá na mzdě např,neproplacením přesčasů či nezapočítáváním všech odpracovaných hodin či nezaplacení příplatků za směnování, pak by v takovém případě měl mít zaměstnanec ze zákona právo na okamžité ukončení pracovního poměru.V době,kdy zaměstnavatelé nemohou sehnat pracovní sílu to jistě takový zaměstnavatel přivítá.
Zde je nutné připomenout, že podepsáním pracovní smlouvy obě strany stvrzují společnou vůli . A ještě něco, v zákoníku práce je část věnovaná povinnostem zaměstnance, ta je ze strany zaměstnavatelů striktně vyžadována,ale v zákoníku práce je rovněž část zaobírající se povinnostem zaměstnavatele a světe div se, zaměstnavatelé se tváří ,jako by se jich tyto povinnosti netýkali. Jako technnik BOZP bych o tom mohl dlouze referovat.

To máte samozřejmě pravdu. Jenže o tom ten článek nebyl.

A ať už se zaměstnavatel chová jakkoliv (což z článku nevyplývá, naopak, zdá se, že tento byl spíše benevolentní), nedává to zaměstnanci žádné právo mu škodit.

Soud to hold v hlavě nemá v pořádku. To je běžná věc.