Levný benzín před volbami? Co není, může být

Tržní ekonomika, privatizace, stát se nemá vměšovat do byznysu. Tak nějak měla tuzemská ekonomika fungovat podle polistopadových ideálů. Časy se ovšem mění.

Hitem je ekonomika dotační, strategické investice státu a státem vlastněných firem. A když několik hráčů na oligopolním trhu s pohonnými hmotami může ovlivňovat ceny u čerpacích stanic, nastupuje směr, kdy má státem ovládaná firma zajistit obyvatelstvu levné pohonné hmoty.

Aktuality loňského podzimu se nesly ve znamení změny na trhu s palivy a pohonnými hmotami. Státem ovládaná společnost Čepro se rozhodla rozšířit síť svých čerpacích stanic. Daňového poplatníka to prý stát nic nebude, peníze na tyto investice nepůjdou ze státní pokladny. Je to i otázka politická, jde o energetickou bezpečnost a cenu pohonných hmot nejen před volbami. Hraje se nejen o peněženku spotřebitelů, ale i o strategické investice do infrastruktury.

Státní ropný gigant

Odvětví prodeje pohonných nejen v Česku představuje tržní strukturu, ve které je trh ovládán malým počtem hráčů. Vykazuje rysy oligopolu, firmy zde mají významný vliv na ceny a podmínky na trhu. Způsob, jak ovlivnit dění na tuzemském trhu pohonných hmot, je možnost ceny ovlivnit – nabízet pohonné hmoty s přiměřenou marží prostřednictvím vlastní sítě čerpacích stanic.

Zatímco státem vlastněná Česká pošta rozprodává své nemovitosti, aby uhradila ztráty svého hospodaření, jiný státní podnik dostal od Ministerstva financí souhlas, aby své podnikání rozšířil. Státem vlastněné a ovládané Čepro nejspíše rozšíří svou síť čerpacích stanic provozovaných pod obchodní značkou EuroOil.

Existuje několik možných důvodů, proč by se státem ovládaná firma podnikající v oblasti distribuce pohonných hmot měla rozhodnout o rozšiřování sítě čerpacích stanic. Možná jde o první krok budování státního ropného gigantu. A protože Čepro patří českému státu, Češi budou moci být hrdí, že stát provozuje svou vlastní síť čerpacích stanic. Není to ovšem oběd zdarma.

Kromě českého Čepra v tuzemsku máme benzinky polského Orlenu a maďarského MOLu. Vytvoření efektivního a integrovaného dodavatelského řetězce je pro úspěch v petrochemickém byznysu klíčové a Čepro jako český hráč v tomto ohledu možná poněkud zaostal.

Zprivatizované rafinerie

Titulky dob, které si žádají restrukturalizaci tuzemské ekonomiky, hlásají cosi o tom, že český stát prostřednictvím firmy, kterou ovládá a vlastní, kupuje síť čerpacích stanic. Benzinky ovšem představují prodejní síť, pohonné hmoty jsou vyráběny v rafineriích. Česko ovšem své rafinerie v minulosti privatizovalo a prodalo do rukou zahraničního kapitálu.

Nyní je nejnověji jejich zahraniční vlastnictví vnímáno jako citlivá politická otázka. Rafinerie jsou považovány za kritický prvek infrastruktury. Přece jenom hrají klíčovou roli ve zpracování ropy na petrochemické produkty, včetně pohonných hmot, benzínu, nafty a dalších derivátů.

Česko je tak v této oblasti poněkud závislé na strategických rozhodnutích a plánech kohosi třetího. Vláda nemá na provozy rafinerií přímý vliv, je tu závislost na zahraničním vlastníkovi. 

A tak se v době, kdy zakořeňuje paradigma, že stát má strategicky investovat, rýsuje potřeba nějakou kapacitu rafinerie vlastnicky ovládnout. Hraje se o to, kde se benzin a nafta prodávaná na té které čerpací stanici vezme – ze které rafinerie pochází.

V tuzemsku fungují rafinerie dvě, v Litvínově a Kralupech nad Vltavou. Obě patří společnosti Orlen Unipetrol, jejímž majitelem je polský PKN Orlen.

Privatizace, deregulace a štíhlý stát

V letech minulých došlo k privatizaci podílů českého státu v rafineriích, podobně jako v plynárenství a jiných oblastech. Plynovody i zásobníky plynu byly prodány německé společnosti RWE, aby se nejnověji dostaly zpět do rukou státu.

Ano, doby se mění a strategické majetky má mít stát pod svou kontrolou. Ať to stojí, co to stojí, když už jde o strategickou bezpečnost. Energie jsou prý „poloveřejným“ statkem, postarat se má stát, a nikoliv trh.

Ovládnutí strategických kapacit má dávat jistotu, že by někdo jiný z politických důvodů zavřel krám, utáhl kohouty – dělal problémy. Jde o majetek, jehož ovládnutí má být pro český stát pojistkou. A tak byly koupeny plynové zásobníky, prý s osmiletou návratností.

U plynové infrastruktury a firmy Net4Gas je prý návratnost investice až patnáctiletá. O tom, že každá investice má nejen své výnosy, ale i rizika a obětované příležitosti, politici se moc nehovoří.

V devadesátých letech český stát privatizoval. Nyní se kyvadlo zhouplo, stát chce hrát v hospodářství svou roli. Je tu úmysl zestátnit ČEZ, vydělit z majetku této akciové společnosti aktiva, která mají onen strategický význam. Má jít o strategické investice, kdy se hraje o bezpečnost. Pokud chce Česko mluvit o energetické koncepci, stát má investovat.

Na někdejší paradigma toho, že stát nemá podnikat, zejména má vykolíkovat hřiště a nastavit podmínky fungování soukromých firem, se má zapomenout.

Státní podniky na nákupech

V přímém přenosu sledujeme návrat státu do vlastnické struktury českého petrochemického průmyslu. Čepro kupuje síť čerpacích stanic Robin Oil, obchod posuzuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), oznámila na podzim tisková kancelář ČTK. Stávajících 207 čerpacích stanic by podle nově publikovaných informací mělo rozšířit 70 benzinek firmy, kterou chce management Čepra koupit.

Správní řízení ve věci povolení spojení soutěžitelů podle zákona o ochraně hospodářské soutěže bylo započato. ÚOHS oznámil: K navrhovanému spojení soutěžitelů má dojít zejména v oblastech maloobchodního prodeje pohonných hmot a doplňkového zboží na čerpacích stanicích a velkoobchodního prodeje pohonných hmot na území České republiky. Úřad posoudí, zda je spojení z pohledu regulí hospodářské soutěže na trhu s pohonnými hmotami přípustný. Posuzuje podíl na trhu, pohled tzv. tržní síly.

Ministerstvo financí souhlasilo, aby Čepro jako státem vlastněná akciovka síť čerpacích stanic Robin Oil koupilo. Ministerstvo mělo na dotaz ČTK uvést, že za rozhodnutím o nákupu společnosti Robin Oil stojí vedení Čepra a je za něj odpovědné. Čepro vlastní stát, jediným akcionářem je právě Ministerstvo financí.

Cílem firmy je podnikat, plnit zadání vlastníka a vlastně i současné a budoucí politické garnitury, vedení by mělo vystupovat s péčí řádného hospodáře. Zisky mohou plynout do státního rozpočtu, tedy pokud nějaké jsou a v budoucnu budou.

Oligopolní trh

Ropu je zapotřebí v rafinerii zpracovat, produkty skladovat, dopravit ke spotřebiteli. Za tímto účelem existuje síť benzinek uskutečňujících maloobchodní prodej. Trh s pohonnými hmotami se vyznačuje tím, že hráči na trhu chtějí ovládnout čerpací stanice, aby pohonné hmoty z ovládaných rafinerií prodávali ve vlastní síti čerpacích stanic a měli odbyt.

Z pohledu příležitostí a hrozeb související podnikání ovlivní elektromobilita. A to je podnikatelskou výzvou, jak se s přechodem vypořádat, a možná také způsob, jak státem ovládané firmy budou pálit vlastní i vypůjčený kapitál.

Distribučními kanály rafinerií jsou čerpací stanice, které umožňují přímý prodej pohonných hmot koncovým zákazníkům. Benzínka je místo, cisterna přiveze benzín a jiná paliva, která jsou následně prodávána. V řetězci operací od příjmu suroviny přes výrobu až k expedici finálních výrobků hrají čerpací stanice nepřehlédnutelnou roli. 

Čepro, zabývající se přepravou, skladováním a prodejem ropy, by skrze avizovanou akvizici sítě čerpacích stanic získalo přístup k dalším benzinkám a zvýšilo svou provozní kapacitu v prodeji a distribuci pohonných hmot.

Česká vláda tak může mít hráče vystupujícího na straně nabídky oligopolního trhu s pohonnými hmotami. Možná jde o strategii zajištění pohonných hmot pro tuzemský trh, možná o synergii pro státní firmy Mero a Čepro, správce ropovodů a distributora pohonných hmot.

Z vnějšího pohledu se vše jeví třeba i jako o snaha o realizaci státem kontrolovaného petrolejářského komplexu tvořeného spojením firem Mero a Čepro. Už jen chybí doplnit zpracovatelskou kapacitu v rafinerii. Jak taková strategie souvisí s přechodem na elektromobilitu, zákazem spalovacích motorů, ovšem moc zřejmé není.

Co je státní, to můžeme ovládat

Ovládání jak rafinerie, tak i čerpacích stanic představuje formu vertikální integrace. Vertikálně integrovaná skupina pak kontroluje různé fáze výrobního a distribučního procesu pohonných hmot. Chce to mít přístup ke spolehlivým dodávkám ropy, jejímu zpracování v rafinerii a distribuci prostřednictvím sítě čerpacích stanic. Vlastnictví rafinerií a čerpacích stanic umožňuje firmám lépe kontrolovat a zabezpečit dodávky pohonných hmot.

Čepro je významný účastník oligopolního trhu. Oligopol znamená, že trh je ovládán několika velkými hráči. Jejich rozhodnutí o cenách mohou mít významné dopady na celý trh. Významný hráč na trhu může rozhodovat o cenové politice pohonných hmot a zásobování na trhu. 

V době krize ceny na čerpacích stanicích nekontroloval ani tak antimonopolní úřad, jako Ministerstvo financí. A možná právě v jeho gesci se rozpoznalo, že státní podniky mají na to, aby se významným hráčem na trhu pohonných hmot staly. Zejména pokud to státní rozpočet přímo nebude stát ani korunu.

Je-li dnes státem ovládané a vlastněné Čepro po Orlenu a MOLu třetím největším provozovatelem benzinových čerpacích stanic v Česku, může se zdát logické, že politici investování v tomto směru fandí.

Polský PKN Orlen a maďarský MOL

Polský petrochemický koncern PKN Orlen v tuzemsku ovládá skupinu Unipetrol. Provozuje rafinerie v České republice, Polsku a Litvě. Součástí skupiny je společnost Orlen Unipetrol, která je největší petrochemickou firmou v Česku – vlastní rafinerské kapacity, které český stát privatizoval. Cílem PNK Orlen je mít do konce desetiletí na sedmi evropských trzích celkem 3500 čerpacích stanic.

Čepro je dnes po Orlenu a MOLu třetím největším provozovatelem benzinových čerpacích stanic v Česku. MOL Group je významným hráčem v oblasti ropy, plynu a petrochemie, což zahrnuje vlastnictví rafinerií. MOL Group využívá vertikální integraci k zajištění dodávek pohonných hmot na regionálních trzích. Provozuje 3 rafinerie a 2 petrochemické závody v rámci vertikálně integrovaného řízení dodavatelského řetězce v Maďarsku, na Slovensku a v Chorvatsku.

Opírá se o vlastní síť více než 1900 čerpacích stanic ve 12 zemích střední a jihovýchodní Evropy. Maďarská skupina MOL v minulosti směřovala k tomu, aby se stala dvojkou na českém trhu čerpacích stanic.

Ceny placené na benzinkách a marže

Cenu, která svítí na stojanech čerpacích stanic, ovlivňuje marže v celém řetězci, včetně marže rafinerské. Ano, svou roli má zisková marže nejen na úrovni čerpacích stanic, ale u distributorů a výrobců.

Čerpací stanice, které nakupují paliva od distributorů, mají vlastní marže, které zahrnují náklady na provoz stanice, personál a další faktory. Tyto marže mohou být ovlivněny konkurencí v dané oblasti a podmínkami dohod s distributory.

Oligopolní rafinerie mohou vzájemně sledovat a reagovat na změny v cenách a podmínkách trhu. Po zásobnících a plynovodu českým státem ovládaná korporace kupuje síť čerpacích stanic. Možná je to jen předehra, stát by mohl chtít s ohledem na diverzifikaci, soběstačnost získat podíl v nějaké rafinerii. Již dnes je český stát v tuzemsku prostřednictvím ovládané akciové společnosti třetím největším prodejcem pohonných hmot. A má být ještě větší.

Státem ovládané Čepro má v akvizici získat možnost výlučně kontrolovat společnost RoBiN OIL s.r.o. disponující 70 benzinkami. Připravované spojení „soutěžitelů“ – firmy Čepro, a.s., a firmy RoBiN OIL s.r.o. – začal v polovině listopadu posuzovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Transakce bude platná až po rozhodnutí ÚOHS.

Jde tu možná o rozšíření stávající distribuční sítě, větší efektivitu, o možnosti nákladové optimalizace. Možná je to ale jen předehra, stát by mohl chtít s ohledem na diverzifikaci, soběstačnost prostřednictvím ovládaných firem svou působnost rozšiřovat.

Jedni tvrdí, že stát nemá podnikat, neumí to. Druzí jásají, že konečně se ledy hnuly a jsou dělány kroky, abychom se měli líp. Příkladem toho, jak stát dokáže své podniky spravovat, je Česká pošta. Aby stát nemusel dotovat ztrátové hospodaření podniku, nastoupilo seškrtání poskytovaných služeb.

Některé pobočky se zavřely, odprodej nemovitostí přinese mimořádné výnosy. Vykázané výsledky hospodaření se díky mimořádným výnosům zlepší.

Zájmem státu posledních měsíců je posilovat energetickou bezpečnost. Jaký bude výnos budování státem ovládaných energetických gigantů, ukáže až čas. Právě čas ukáže, co všechny ty investice státních firem přinesou. Neexistuje oběd zdarma, vše má své náklady. Neefektivita špatně hospodařících firem, špatné využití zápůjčního kapitálu ve svém důsledku snižuje produktivitu a udržuje zaměstnanost.

Nákladem státním podnikem obětované příležitosti jsou i dividendy, které mohl podnik odvést a odvádět do státního rozpočtu. Jsou-li strategické investice nepovedené, žádné dividendy a příjmy do státní kasy nebudou. Politik snadno vysloví, že v případě strategických věcí není úkolem státu, aby podnikal, generoval zisk. V realitě proklamací a vizí je a bylo přehršel, jen zdroje jsou omezeny.