Vlákno názorů k článku Letenka za 350 korun! od All-in-one - Malinko jsem se v letectví pohyboval (někde mám...

Malinko jsem se v letectví pohyboval (někde mám ještě licenci) a mohu Vám říct, že pokud někde existuje buzerace (v dobrém slova smyslu) tak je to právě v letectví. Létal jsem sice jen sportovně, ale mohu Vám říct, že i sportovní piloti procházejí od prvních krůčků důkladným výcvikem, který je připravuje i na krizové situace, které také prakticky nacvičují. Každoročně absolvují praktické přezkoušení s leteckým inspektorem (který si sem tam dovede vymyslet opravdu lahůdky) a to jak letové tak i teoretické. Vše je důsledně licencováno, takže na vše děláte zkoušky. I ve sportovním létání je většina oprávnění mezinárodně platná. Motoroví piloti mají stanovena osobní minima (třeba dohlednost), takže když je např. vidět méně než na 5 km, tak nemůže letět Franta Vomáčka, protože jeho osobní minimum vyžaduje dohlednost 7 km. Všechno je důsledně kontrolováno i v průběhu letového dne a odpovědnost je i ve sportovním létání jasně vymezena.

Pokud jde o civilní letectví, tak je úplně jedno, jestli Vás veze pilot renomované letecké společnosti nebo "jen" charterové. Oba totiž mají stejnou licenci obchodního pilota (tuším, že podmínkou je 200 nalétaných hodin na dvoumotorových strojích). Jejich zkoušky jsou velmi tvrdé, jsou často přezkušováni a po zdravotní stránce se podrobují prohlídkám v Ústavu leteckého zdravotnictví. Oblafnout to opravdu nelze. A jestli se už někdo dostane do kabiny dopravního letadla, tak věřte tomu, že to není žádný zelenáč a že už ve vzduchu ledasco zažil. Na každý typ letounu jsou přezkušováni a skládají zkoušky, takže ne každý s licencí obchodního pilota léta se vším.

Pokud se jedná o údržbu letadel, tak tam už neošidí nikdo nic. Všechno je přesně stanoveno. Každý stroj má stanovenu maximální životnost a to zvlášť pro drak (letadlo bez motorů) a zvlášť pro motory. U letadel se eviduje každá minuta, kterou stráví ve vzduchu. Po určitých odlétaných hodinách následují různé předepsané prohlídky, od těch, které se provádí na letištích až po ty u výrobce. Další prohlídku vykonává posádka před vzletem a po přistání. Pokud vyprší životnost, tak ikdyž je letadlo ve výborném stavu, prostě skončí nebo projde generální opravou. Pro každý typ letadla se u výrobce dělaly náročné zkoušky, při kterých se zkoumají extrémy až do rozlámání. Nedávno jsem viděl takovou zkoušku u Boeingu - ohýbalo se křídlo - bezpečná udávaná hodnota oproti rovině byla tuším 2 m na konci křídla. Ke zborcení došlo až při hodnotě asi 9 m.

No name díly - to v letectví není možné - na všechno jsou nutné certifikace. Takže se nebojte, většina nehod je stejně způsobená selháním lidského faktoru :-))). Určitě jsme na tom lépe než v Rusku.

Známá cestovala nějakou bezvýznamnou vnitrostátní regionální linkou. Pravda bylo to velmi levné. K přepravě byl použit letou AN-2 (dvojplošník, co z něj u nás skáčí parašutisté - též přezdívaný Andula). Vlastní kapacita cestujících byla překročena asi o polovinu, dokonce jich pár stálo jako v MHD. Vzdálenost byla asi 150 km. Cestovala i živá koza. Když začalo letadlo klesat, vyklonil se pilot z kokpitu a pronesl: Priděrjžájtěs drug drůga, samaljot prizemljájetsja! (Vzájemně se přidržujte, letadlo přistává)Vidíte a všichni přežili!

Vam musim dat jedine za pravdu, v tomto odvetvi je evidovan kazdy sroubek. Muj znamy take letal sportovne a umi o tom vypravet tak, ze uklidni proste kazdeho. Take jsem mel moznost pohovorit na dane tema s clovekem z ceske pobocky CSA v Moskve a ten mi rekl vpodstate to same. V Rusku jsem na vnitrostatnich linkach take lital, to co popisujete je samozdrejme extrem a muselo to byt nekde mimo velkych mest a daleko od civilizace. Ja lital pouze Moskva - Peterburg a to bylo v pohode. Jedine co ve me vzbuzovalo neduveru byla letistni hala (Šeremetěvo I.), ktera vypada spise jak opustena fabrika, a pak mouchy na palube. Ale celkovy dojem dobry.

Dvakrat jsem zpatecni cestu absolvoval i na lodi, vpodstate to same. Jsou to lode vesmes z 40 let, ktere prosly rekonstrukci a jezdi do dnes. Chvili mi trvalo nez jsem nasel vsechny veci v kajute co skripou, vrzou a praskaji, abych se mohl poradne vyspat :-) Pravidelna linka samozdrejme nejezdi, byla to vyletni turisticka lod, kazdy den se zastavilo v nejakem historickem meste a byla moznost bud organizovane prohlidky, nebo samostatne. Celkove to zabralo asi pet dni.

Vlak nic moc, ikdyz ted je ta situace take lepsi, roznasi se jidlo (ted nemyslim kdyz vlak zastavi v nejake stanici treba na hodinu a babky prochazi vagony treba s ovocem, koblihami apod.), je stala sluzba policie a i cistota je vetsi. Kdyz jsem jel do Ruska asi pred peti lety vlakem z Olomouce, pri prujezdu Polskem nam pruvodci rozdavala plisky, ktere se upevnily zevnitr kupe na kliku, aby neslo zvenci otevrit. Pry bezpecnostni opatreni proti zlodejum :-))

Kdyz mam moznost, davam prednost zlevnenym letenkam a podobnym variantam letecke dopravy, protoze na vetsi vzdalenosti je cenovy rozdil minimalni v porovnani s jinymi druhy dopravy, ale uspora casu velka.

"No name díly - to v letectví není možné - na všechno jsou nutné certifikace. Takže se nebojte, většina nehod je stejně způsobená selháním lidského faktoru :-))). Určitě jsme na tom lépe než v Rusku."

Pred par tydny jsem videl asi hodinovy porad na toto tema na jednom nemeckem satelitnim kanalu, a tam tvrdili, ze to je docela velky problem. Konkretne mluvili o nejake svycarske a italske firme, ktere prodavaji nahradni dily v podstate vsem velkym leteckym spolecnostem (jmenovali napr. i Lufthansu, Alitalia atd.). Krome novych a originalnich dilu ovsem prodavaji i komponenty z vyrazenych letadel, ktere vybavi valesnymi certifikaty a vydavaji je za nove. Nejaky investigativni novinar tam dokonce primo odhalil (a natocil) nejake kontejnery plne srotu (casti podvozku, motory atd.) ktere byly prave na ceste do jedne z vyse jmenovanych firem.
Takze se sice nejedna vylozene o noname dily, ale o originalni dily, ktere ovsem maji za sebou mnohem vic, nez co tvrdi doprovodny certifikat. Udajne je to dost velky byznys.
Problem tedy neni u leteckych spolecnosti, pilotu nebo mechaniku, ale u firem, dodavajicich nahradni dily. Na vsechno sice samozrejme existuji instituce, ktere to hlidaji, ale za penize lze koupit vse. I nejaky certifikat.