Hlavní navigace

Komunistická perestrojka: Obroda společnosti a lepší zítřky

Autor: Depositphotos
Radovan Novotný

Propast mezi slovy a činy? Propaganda úspěchů? Slábnoucí důvěra k tomu, o čem se hovořilo z tribun, co se psalo v novinách a v učebnicích? Nic takového, povrchnost, průměrnost, formalismus a plané žvanění mělo skončit.

Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Hovoříme o ekonomice 80. let minulého století, období, kdy se na naší straně železné opony hlásala nutnost realizace „přestavby“. Jeden z mnoha vtipů popisujících socialismus hovoří o tom, jak za podmínek socialistického hospodaření asi dopadnou tři krávy, které vlastníte. Za socialismu vám je vláda sebere a dá je do kravína s jinými kravami. Vy se nakonec tak budete starat o mnoho krav a jako družstevník za to dostanete několik sklenic mléka. V dobách reálného socialismu v Československu platilo heslo „Urob si sám, udělej si sám“, pod tímto názvem tehdy i vycházel časopis. 

Udělej a zařiď si sám, tuzexové bony a šmelina

Chcete svítit? Vyrobte si závěsné svítidlo. Chcete si pohodlně lehnout? Vyrobte si kloubové lehátko. Chcete chatu? Postavte si ji, z oceli a eternitu. Chcete zasunovací dveře? Vyrobte si je, kupte si časopis a ten vám dá návod. Materiál se ale nedal obvykle koupit, a tak platilo heslo „kdo nekrade, okrádá rodinu“. Kdo potřeboval sehnat materiál ke svému kutilství a svépomoci potřebný, musel shánět kdesi pod rukou. Bezedným zdrojem byly socialistické podniky, kde často ukradené ani jaksi moc nechybělo.

duckduckgo.com, výsledek vyhledávání „udělej si sám urob“.
duckduckgo.com

Výsledek vyhledávání „udělej si sám urob“.

Fenoménem socialismu byly fronty a pořadníky. Čekalo se na leccos. A aby nebyly regály prázdné, bývaly zarovnány zbožím, které se moc neprodávalo. Džíny a džínová bunda bylo oblečení, které se v normálním obchodu nekoupilo. I když se vyrábělo a prodávalo kdesi za železnou oponou, v socialistickém Československu bylo módní a vysoce žádané. Kdo ho chtěl, musel nastřádat několik bankovek a najít svého veksláka. Chtělo to ale dávat pozor, aby ho při šmelině československých korun za tuzexové bony nechytli příslušníci esenbé. Pak už jen stačilo zajít do Tuzexu a za přepálenou bonovou cenu si nějaké to džínové oblečení koupit.

Byly to podivné doby. Tak třeba jedna soudružka učitelka dětem v první třídě vyprávěla: Děti, těšte se, až nastane komunismus, to se bude v obchodě rozdávat všechno zadarmo. Pepíčkovi to nedalo a směřoval svou otázku do Rádia Jerevan: Kdy u nás bude ten skutečný komunismus? Odpověď je trefná: Až bude i v bance samoobsluha.

Nakupovalo se také „podpultově“ a pod rukou. I za reálného socialismu platilo, že co nebylo vyrobeno, nemohlo být spotřebováno. Koupit různé potřebnosti v obchodě nebylo možné, socialistická výroba na spotřebitele jaksi nemyslela. Spotřebitelé za socialismu prostě trpěli, protože věcí ke spotřebě se za podmínek socialistického hospodaření nedostávalo.

Sovětský svaz, glasnosť a perestrojka

Připomínáme si doby studené války a rozdělení Evropy na dvě části, mezi kterými byla natažena železná opona. I toto popisuje jeden vtip. Děd s vnukem se procházejí u západní a kvůli drátům neprostupné hranici. Vnuk vyzvídá: Dědečku, kdo je vlastně tam za těmi dráty? Děda kývá hlavou a odpovídá: Pepíčku, to vlastně my jsme ti, co jsou za těmi dráty.

Ano, Československo bylo v té době vazalem a satelitem Sovětského svazu. Připomíná to i vtip, ve kterém si československý prezident Gustav Husák vyšel z Pražského hradu na procházku. Procházel se, čas od času se ohnul a zvedl nějaký kamínek. Kameny vždy prohlédl, pečlivě očistil a uložil si je do aktovky. Když to dělal několik hodin, začala se ochranka obávat o jeho duševní zdraví. Nakonec došlo i na konzultaci s Moskvou: Co máme dělat, nevíme si s ním rady. Sakra, vypadlo z Brežněva, generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), to nám zase špatně přepojili linku na Lunochod do Prahy! Ano, politici v satelitních zemích mohutného Sovětského svazu tehdy museli poslouchat a naslouchat, co je ta správná linie.  

Psal se rok 1987 a problém nedostatku spotřebního zboží už i komentovali i vrcholní představitelé Sovětského svazu: Za normálních okolností výrobce tak říkajíc »obšťastňuje« spotřebitele, ale u nás se spotřebitel ocitl v moci výrobce a byl nucen kupovat a používat to, co mu tento výrobce blahosklonně prodal.

Ano, vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov problémy socialistického hospodaření otevřeně i připouštěl: Země, která dříve energicky doháněla nejvyspělejší státy světa, začala zjevně ztrácet jednu pozici za druhou. Přitom se odstup od těchto zemí ve zvyšování efektivnosti výroby i kvality výrobků, ve vědeckotechnickém rozvoji, ve výrobě i zavádění moderní techniky a technologie stále zvětšoval v náš neprospěch.

Nešlo ovšem jen o nějaké zbytné zboží, nedostatkový byl i výběr potravin. Je pravda, že některých potravin, především produktů živočišné výroby, máme dosud nedostatek a musíme hodně zlepšit jejich kvalitu, připouštěl tvůrce perestrojky. Postihlo to i šeptandu, podle povídaček se třebas prý jakási paní dozvěděla, že v Moskvě mají maso. A tak se ptala, zda bude i ve Smolensku. Ano, výstava je putovní, zněla odpověď.

Cestou přestavby

Program přestavby, perestrojky, byl uveden v Sovětském svazu po nástupu prezidenta Michaila Gorbačova v roce 1985. Klamání, úplatkářství, patolízalství a jiné negativní jevy? Chybějící pevná hráz proti nepoctivcům, kariéristům a prospěchářům? Všeho do času, dřívější „drž hubu a krok“ už nemělo dále tak úplně platit. Nastoupila „glasnosť“, otevřené poukazování na problémy. 

Každý měl (alespoň podle proklamací) otevřeně hovořit o problémech, pomáhat s nápravou, aktivizovat se, zapojit se a nečekat na příkazy shora. Byly to doby, když se šeptandou šířil vtip o divech socialistických výdobytků. Každý měl práci, ale přesto nikdo moc nepracoval. I když nikdo nepracoval, plán byl stoprocentně plněn. A i když byl plán plněn, obchody byly poloprázdné. A světe div se, i když byly obchody poloprázdné, každý leccos měl. Jenže i když lidé leccos měli, tak na režim nadávali. A přestože na režimu nenechali nit suchou, ve volbách nikdo nevolil proti. 

Zdroji se plýtvalo třebas na megalomanskou investiční výstavbu, šlo hlavně o množství a splnění plánu. Situace, kdy socialistický podnik fungoval tak, aby na produkt vynaložil co nejvíce materiálu, práce a pracovního času a mohl ho tak prodat co nejdráže, se ukazovala být neudržitelná, a to i v očích Gorbačova jako iniciátora perestrojky. Bylo to neefektivní, neproduktivní, nehospodárné a marnotratné. Už i v nejvyšších kruzích se připouštělo, že někdejší kvantitativní růst výroby je dále neudržitelný.

A veřejně to už připouštěl i Gorbačov: Honba za kvantitou, zvláště v těžkém průmyslu, byla úkolem všech úkolů, prostě samoúčelem. Totéž se dělo i v investiční výstavbě, kde se pro dlouhé termíny prováděných prací umrtvovala značná část národního bohatství. Budovaly se nákladné objekty, které však nezabezpečovaly výrobu na vyšší vědeckotechnické úrovni. Nejlepším pracovníkem či podnikem byl ten, který spotřebovával nejvíce práce, materiálu a financí.

O problémech přestavby napsal poslední prezident Sovětského svazu Gorbačov i knihu, ze které tu celou dobu citujeme. Tato nesla název „Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět“. V nakladatelství Svoboda vyšla i v Československu – měla asi informovat, k jakým změnám dochází a co to bude znamenat. 

Socialismu se nevzdáme aneb Vzpomínka na odkaz VŘSR

Michail Gorbačov hovořil o tom, že existuje zájem o sovětskou přestavbu v ostatních socialistických zemích. Část knihy je věnována přestavbě, druhá novému myšlení a světu. Ona přestavba měla mít „revoluční charakter“, společnost se měla dát do pohybu. Do praxe měla vstupovat nová hospodářská politika. 

Jakkoliv prý podle Gorbačova na Západě interpretují přestavbu různým způsobem, nelze sejít z cesty budování světlých socialistických zítřků. To, že přejdeme do druhého tábora, je bezperspektivní a nerealistické. Perestrojka a glasnosť neměla být podle komunistických funkcionářů obrátkou ke kapitalismu. Velkolepé úspěchy socialismu jako společenského zřízení každopádně neměly být opomíjeny:

Vždyť lidé se radovali ze života, uměli se veselit, vychovávali děti, zabývali se svými všedními záležitostmi. … A to vše se dělo ve zcela novém ovzduší, pronikavě odlišném od toho, které panovalo před revolucí, v atmosféře upřímnosti, rovnosti, ohromných možností pro pracujícího člověka. Prostě víme, co nám dal socialismus, prohlašoval Gorbačov.

Dále se ve své knize věnované perestrojce opakovaně odvolával i na Lenina a odkaz VŘSR: Lenin a jeho spolubojovníci dovedli přesvědčovat, vysvětlovat a několikrát se vracet k jedné a téže otázce, zapalovat svou energií, získávat na svou stranu ty, kteří kolísali a měli pochybnosti. Dodejme, že za socialismu byli i vtipálci prohlašující, že soudruh Lenin měl vlastně pravdu, že socialismus byl manifestací převratné éry elektřiny: do práce se chodilo s odporem, na plat se čekalo s napětím a vedení se nebylo možné dotknout.

Zpět ale ke Gorbačovovým úvahám. Když v Rusku padl carismus, došlo prý k velké revoluci a na místě bývalého zaostalého, polokoloniálního a polofeudálního ruského impéria byla vytvořena jedna z nejmohutnějších mocností světa, mající obrovské výrobní síly, mocný intelektuální potenciál a vysoce rozvinutou kulturu…

Výdobytky socialismu a východiska perestrojky

Dnes tu máme ty plody socialismu jako nového společenského zřízení, výsledek historické volby, kterou učinil náš lid, píše Gorbačov a pokračuje: Za nimi se skrývá hrdinství našich otců a dědů, miliónů pracujících – dělníků, rolníků a příslušníků inteligence, kteří před sedmdesáti lety převzali přímou odpovědnost za osudy své země.

Z pohledu kritiky lidových vypravěčů a šeptandy ale zdědil reálný socialismus z předcházejících společenských zřízení mnohé. Z dob otrokářských to měl být systém odměňování a povinnost pracovat za stanovených podmínek a z kapitalismu třebas všeobecnou krizi. Zlé jazyky pak také poukazovaly na pět nepřátel socialismu – imperialismu, jaru, létě, podzimu a zimě.

V poříjnovém vývoji jsme prožívali těžká období, poznamenal s odkazem na Říjnovou revoluci roku 1917 v 80. letech Gorbačov, do značné míry v důsledku hrubého vměšování imperialistických sil do našich vnitřních záležitostí, ale také jsme se dopouštěli chyb a omylů v politice. Ano, kdyby nebyli imperialističtí nepřátelé, vedlo by se lépe.

Podobně velké, neopodstatněné pobídkové odměny a z toho vzniklá praxe připisování práce jen kvůli výdělkům (…) příživnické tendence, úpadek prestiže svědomité a kvalitní práce a ve společenském vědomí zakořeňující se psychologie rovnostářství prý za socialismu narušily vztah mezi mírou práce a mírou spotřeby. Gorbačov o tomto otevřeně psal, stejně jako o setrvačnosti extenzivního růstu, která vedla ekonomiku do slepé uličky, ke stagnaci vývoje.

Závěr plenárního zasedání ÚV KSSS v dubnu 1985 byl jasný, nastal obrat k nové strategické linii, k přestavbě. Druhá polovina osmdesátých let pak na naší straně železné opony probíhala ve znamení perestrojky, glasnosti a mnoha vtipů.

Konec perestrojky

Za socialismu se projevoval nejeden šlendrián, což postihuje i vtip o zřícené novostavbě. To se stavěl dům, který nedlouho po dostavbě spadl. Věc začala vyšetřovat vytvořená komise. Nejprve zašla za cihlou. Cihla vypověděla: Já cihla jsem do ruda pálená, a to si mě dovolujete obvinit? A tak se šlo za pískem: Já, písek rukama proletářskýma prosívaný, jak bych mohl být obviněn? I vydali se za cementem. Ten ale už z dálky křičel: Mne s tím neotravujte, já tam vůbec nebyl!

Jeden perestrojkový vtip hovoří o tom, jak si Bůh povolal Gorbačova, Reagana a Jakeše, aby jim vyjevil, že za tři dny bude konec světa. Gorbačov po návratu domů svolal prezidium Nejvyššího sovětu, aby je informoval: Soudruzi, mám pro vás dvě špatné zprávy. První je, že Bůh existuje. Ta druhá je, že za tři dny se dočkáme konce světa. To Reagan informoval poněkud jinak: Přináším jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je o tom, že Bůh opravdu existuje. Ta špatná říká, že za tři dny je konec světa. Jakeš svolal předsednictvo ÚV KSČ a prezentoval dvě optimisticky vyznívající zprávy: Soudruzi, mám dvě příznivé zprávy. První je, že Gorbačov není Bůh, a ta druhá, že za tři dny konečně končí perestrojka.

Ne náhodou se naše lidová tvořivost vysmívá okázalosti a vychloubačnosti, poznamenal Gorbačov. A to přitom asi ani neznal československý vtip o tom, jak ve spřátelených socialistických zemích vrcholí nedůvěra. Onen vrcholek nedůvěry měl podle zlých jazyků spočívat třebas v tom, že československý občan navrtal ropovod Družba, jen aby se přesvědčil, kterým že to směrem ta ropa ve skutečnosti teče. 

Diners_Vanoce2019

Terčem vtipů se staly i věci mezi nebem a zemí. Zemřel zlodějíček a pekelník se vyptával: Tak co, hříšníku, chceš raději do pekla socialistického, nebo kapitalistického? Hříšník se zamýšlí a zjevuje se mu duše, která radí: Radím ti, vyber si to socialistické. A proč by mělo být lepší? Následuje odpověď vskutku vystihující hospodářské slabiny socialistického hospodaření: V pekle kapitalistickém budete ležet na lůžkách s hřebíky a bude vás přejíždět parní válec. V socialistickém to bude stejné. Jen s tím rozdílem, že někdy nebudou hřebíky, jindy zase někdo ukradne kladivo, nebo bude válec rozbitý. A když už to bude vypadat, že by to mohlo fungovat, bude obsluha válce natolik opilá, že nebude moct řídit.

Právě glasnosť možná nakonec ukázala, že skrytých, ukrývaných problémů bylo tolik, že se systém nakonec zhroutil a zkolaboval. Bouřlivé zvraty a politický vývoj koncem 80. let nakonec vedly k tomu, že perestrojka skončila dříve, než pořádně začala měnit svět. 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).