Hlavní navigace

Koho máme na nových dvacetikorunách? Významní muži měnové politiky

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Na rozvoji měnové politiky se ve dvacátém století podílelo mnoho mužů. Někteří z nich se do dějin zapsali velmi výrazně. Podívejte se, kdo kritizoval deflační politiku a kdo byl významným bankéřem.

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Pokud velký národ zapomíná na svoje vynikající členy, je snad možné na jeho omluvu uvést, že jich má mnoho. Národ svým počtem malý (jako je národ náš) má tudíž mnohem větší povinnost uchovávat ve svojí paměti jména těch svých členů, kteří se významnou měrou podíleli na jeho rozvoji. To je také důvod, proč jsem se rozhodl v tomto článku alespoň krátce připomenout několik významných mužů, kteří se ve dvacátém století výrazně zapsali do dějin našich financí.

Karel Engliš

JUDr. Karel Engliš byl významným ekonomickým teoretikem, několikanásobným prvorepublikovým ministrem financí, prvním rektorem Masarykovy univerzity (v letech 1919–1920) a také rektorem Univerzity Karlovy (mezi lety 1947–1948).

Ve svých ekonomických teoriích i praxi vyšel z názoru, že jednání člověka je vždy konáno za nějakým účelem. V jakékoli hospodářské soustavě se vždy všechny subjekty snaží dosáhnout zlepšení svojí existence, proto také v ekonomii odmítal prostou kauzalitu neboli jednoduchý vztah mezi příčinou a následkem. Ovšem zatímco v individualistických (neboli kapitalistických) soustavách rozhoduje o uspokojení svých potřeb každý sám, v solidaristických (socialistických) jde o péči jiného, cizího subjektu, který už proto nemůže mít tak dobrý přehled. V hospodářské či ekonomické praxi nicméně vždy dochází ke vzniku soustav smíšených.

Karel Engliš nebyl příznivcem řízeného hospodářství, jeho opodstatněnost viděl jenom v případech přechodných kritických situací.

S Aloisem Rašínem se výrazně rozcházeli v názorech

I když s Aloisem Rašínem, prvním československým ministrem financí, Karel Engliš těsně spolupracoval, v řadě důležitých ohledů se s ním výrazně rozcházel. Ostře kritizoval jeho deflační politiku, úpornou snahu o zpevnění české měny i jeho důsledné trvání na zlatém standardu naší koruny. Teprve v roce 1934 mohl Karel Engliš prosadit devalvaci československé koruny o 16 %.

Karel Engliš byl svým založením perfekcionista, zvládající složité verbální teoretické konstrukce. Charakteristické pro něj byly obšírné polemiky s jeho odpůrci, ve kterých vyčerpávajícím způsobem rozebíral veškeré argumenty a protiargumenty.

Jako přednášející obohacoval všechna svoje vystoupení hlubokými praktickými exkurzy.

Vilém Pospíšil

Vilém Pospíšil byl přední český národohospodář, právník a současně i publicista. Byl blízkým spolupracovníkem Aloise Rašína a stoupencem jeho měnové a finanční koncepce.

Vilém Pospíšil se v roce 1919 aktivně podílel na tzv. měnové odluce od rakousko-uherské měny, a tedy na vzniku československé měny. Jako významný finanční odborník vykonával mezi lety 1926–1934 funkci guvernéra tehdy nově vzniklé Národní banky československé.

Ve druhé polovině 20. let se Vilém Pospíšil v této guvernérské funkci aktivně podílel na vzniku mezinárodní úmluvy o potírání penězokazectví – byl totiž prezidentem organizační komise k jejímu založení. Uvedená úmluva byla podepsána v dubnu 1929 v nizozemském městě Haagu – mezi jejími 32 zakládajícími členy byla rovněž Československá republika. Jenom pro úplnost uvádím, že v Československu byla tato úmluva ratifikována a vydána pod číslem 15 ve sbírce zákonů dne 5. února 1932.

Kvůli názorovým rozporům s Karlem Englišem na devalvaci československé koruny dne 16. února 1934 rezignoval na funkci guvernéra Národní banky československé.

Vilém Pospíšil se řadil mezi vyznavače měnové stability a opatrné úvěrové politiky.

Jaroslav Preiss

Jaroslav Preiss byl podle mého názoru naším nejvýznamnějším bankéřem. Kromě toho byl také význačným národohospodářem. Díky svému postavení byl Jaroslav Preiss jedním z nejvlivnějších mužů meziválečné Československé republiky.

Od roku 1900 byl Jaroslav Preiss redaktorem hospodářské rubriky Národních listů a později rovněž přispíval i do odborných časopisů. Od roku 1904 redigoval Finanční listy, které vydávala Živnostenská banka.

Do Živnostenské banky Jaroslav Preiss nastoupil v roce 1907 na místo vedoucího průmyslového a hypotekárního oddělení a mezi lety 1917–1938 byl jejím vrchním ředitelem. Živnostenská banka měla v této době v československé ekonomice rozhodující vliv, protože (spolu)vlastnila skoro polovinu tehdejšího československého průmyslu.

Jaroslav Preiss rovněž založil Spolek továrníků a výrobců hospodářských strojů, po jeho reorganizaci a přejmenování na Ústřední svaz českých průmyslníků se stal v roce 1918 jeho místopředsedou a v roce 1930 jeho předsedou.

Značný vliv měl v jednom z největších československých průmyslových podniků, ve strojírenské společnosti Českomoravská-Kolben-Daněk (zkráceně ČKD), ve které byla Živnostenská banka největším akcionářem. Od května 1930 zastával funkci předsedy správní rady ČKD.

V roce 1938 Jaroslav Preiss onemocněl a z čela Živnostenské banky odstoupil.

Další osobnosti našeho meziválečného bankovnictví

Na závěr tohoto článku vám chci připomenout další významné osobnosti, které působily v obchodních bankách působících na československém území v době zhruba ohraničené oběma světovými válkami.

  • Bohdan Bečka, předseda správní rady Živnostenské banky v letech 1920 až 1923,
  • Stanislav Bublík, generální ředitel Hypoteční a zemědělské banky moravské v letech 1922 až 1940,
  • Rudolf Hecht, ředitel České banky Union v období mezi první a druhou světovou válkou,
  • Jan Novotný, vrchní ředitel České průmyslové banky mezi lety 1916 až 1930, a 
  • Antonín Tille (1874–1946), vrchní ředitel Živnostenské banky a „pravá ruka“ Jaroslava Preisse.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).