Vlákno názorů k článku Když prohrajete spor, musíte platit i za chyby soudů a soudců od * - "A jestli dá nějaké procento zaplatit špatně rozhodujícím...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 2. 3. 2017 10:42

    * (neregistrovaný)

    "A jestli dá nějaké procento zaplatit špatně rozhodujícím soudcům, tím lépe. Nestálo by tohle za změnu zákona?"

    Obávám se, že důsledkem by bylo, byť autorem nezamýšleným, že by celý opravný proces přestal v rámci ČR fungovat (takže dovolání se do Bruselu a podobně.)
    Proč? Protože jak jde o jejich vlastní peníze, soudcové drží naprosto dokonale při sobě, a vydávají rozhodnutí proti zákonům i logice. Takže by nevydali takové rozhodnutí, které by znamenalo nižší plat kolegy soudce.

  • 2. 3. 2017 11:22

    Autor článku (neregistrovaný)

    Děkuji za zajímavou myšlenku do diskuse. Máte pravdu. Kritizuji jsoucí stav, prezentuji zde úvahy de lege lata, jen jsem nastřelil úvahu de lege ferenda (o budoucích možnostech, pro neprávníky). Muselo by se to samozřejmě promyslet. Ony by se jistě mechanismy našly. Je to samozřejmě jen v rovině úvah, teorií, tohle nikdy neprojde. Ale co my víme, třeba si to nějaký odvážný politik osvojí jako svůj program. Neberte mne příliš vážně, hlavně ne doslovně, nemám to rozmyšlené, jen jako rychlá reakce na váš zajímavý příspěvek do debaty: On by vlastně možná stačil v soudnictví jen 1 stupeň plus nějaký revizní super Nejvyšší-super Ústavní soud, který by byl natolik kvalifikovaný a natolik nezávislý, že by si prostě s něčím jako je stavovská loajalita jinak řečeno krytí chyb kolegů nezadal... Hlavně by to ale chtělo kvalitnější legislativu, tedy normotvorbu. Ale uvažujme v rovině stávající soudní soustavy, jak jsem původně předestřel, tohle už je bláznivá revoluční myšlenka, co zde prezentuji, ne mírný pokrok v mezích zákona. Nicméně ani Nejvyšší soud ČR není zárukou správného rozhodování, pokud jde např. o mé oblíbené pracovní právo, tak doporučuji ke studiu pro zájemce např. článek Bukovjan, Šubrt: Vztah splatnosti mzdy (platu) a výplatního termínu, Práce a mzda č. 12/2010. Malinko uvedený problém nastiňuji v článku o (ne)závaznosti výplatního termínu pro zaměstnavatele, záleží na panu šéfredaktorovi, kdy se rozhodne jej zařadit. Posílal jsem redakci někdy na přelomu ledna a února t.r.

  • 2. 3. 2017 11:36

    * (neregistrovaný)

    Ono další věc je, že v mnohém jsou soudci nevinně. Například soudní znalci, to je věc z velké části v příšerném stavu. A soudce s nimi mnoho nenadělá. Zažil jsem, kdy soudkyně zadala znalkyni seznam otázek. Ta na některé z nich vůbec neodpověděla s konstatováním, že tomu ona nerozumí. Přitom soudkyně napsala, že na tu část, které není jejím oborem, si má přizvat odborníka pro tuto část. Tak se soudkyně alespoň pokusila pokrátit jí odměnu, když neodpověděla. Ale znalkyně se odvolala, a bylo nařízeno soudkyni vyplatit jí plnou odměnu... (Na co odpověděla, to je samostatná kapitola. Například otázku týkající se posouzení statické únosnosti provedeného krovu "zodpověděla" tak, že do posudku nakopírovala dvě stránky s obrázky z učebnice pro střední školy, které zobrazovaly některé typové detaily. A nic více. Bez dalšího komentáře, odpovědi, nic.)
    A za všechno by odpovídal soudce...

    No výsledkem by bylo, že by to byla tak riziková práce, že by ji za těchto podmínek nikdo se zdravým rozumem nedělal.

  • 2. 3. 2017 12:54

    petr (neregistrovaný)

    Ano, samozřejmě, ale autorovi šlo podle mne jen o to, aby osoba soudící se o svá práva neplatila za úkony vzniklé v důsledku toho, že soud neumí, nebo vzhledem k stávající legislativě nedokáže správně rozhodnout v prvé instanci. Tuto neschopnost nechť hradí stát, protože osoba, která se soudí, za legislativní zmetky a další překážky, které nejsou na jeho straně, nemůže.

    I když je to nepochybně jen náhodná podobnost, v Anglii za dob Ch. Dickense existoval tzv. Kancléřský soud, na který se např. obraceli dědici, aby rozhodl o vypořádání dědictví. Náklady soudu šly z podstaty, tj. ze zůstaveného majetku zemřelým, soud měl jen rozhodnout, kdo z dědiců má na dědictví jaký nárok. Tyto soudy se občas nedobraly k rozhodnutí nikdy, a skončily úplným vyčerpáním podstaty, takže i kdyby se dobraly pravdy, nebylo by již o čem rozhodovat, majetek byl pryč. Prý některé takové procesy (o obrovské majetky) trvaly i přes sto let a poskytovaly po celou tu dobu živobytí celým generacím právníků, znalců, i opisovačů soudních listin, nebo vetešníkům, kteří soudní spisy vykupovali k recyklaci papíru, protože každý z účastníků sporu (soud nebylo možno při hledání "pravdy" zastavit, odmítnout dědictví, dohodnout se s ostatními potenciálními dědici) musel dostat opis každého soudního dokumentu. Ch. Dickens o tomto zrůdném monstru napsal rozsáhlý román, který vyšel česky pod názvem Ponurý dům. Kancléřský soud a postavy, jejichž tragické osudy jsou všechny spojeny s tímto soudem jsou líčeny tak věrně, že román vyvolal poprask ale i obrovskou nenávist k autorovi u všech těch, kteří si na nebohých dědicích končících v chudobincích, blázincích, umírajících jako sebevrazi, či na choroby způsobené úplným psychyckým vyčerpáním, u tohoto soudu nadělali svá jmění.

  • 2. 3. 2017 13:37

    Autor článku (neregistrovaný)

    Velmi zajímavé, o tom jsem nevěděl. Při hodinách světové literatury takový Dickensův román zmíněn nebyl, ani v dějinách práva na PF jsem se nic takového nedozvěděl. Vskutku pikantní právnická zrůdnost. Jen ještě poznamenám zcela obecněji, teď mi nejde o civilní soudní spory a náklady na ně. Ještě obecněji. Platí základní zásada, že neznalost zákona neomlouvá. Samozřejmě na to, aby někdo nebyl odsouzen za vraždu, krádež, stačí znalost a dodržování desatera, ale na spoustu jiných záležitostí ne. Jak má obyčejný občan znát právo, když ho neznají ani právníci? Jak si má občan osvojit právní normy, když stát vůbec nevydává autentické úplné znění právních předpisů po každé novelizaci, jen tu a tam občas nějaké úplné znění vyjde po nějaké významné novele? Chtěl bych vidět někoho, kdo dnes opravdu pracuje se sbírkou zákonů a ne s nějakým automatizovaným právním systémem, ale ani ty zpracované renomovanými zpracovateli (vydavateli) za úplatu pro právníky, ani ty zdarma běžně dostupné veřejnosti na internetu, nejsou oficiálním zněním právních předpisů. Ano, ve složitější věci, se člověk může poradit s právníkem, ale když ani on neví? Tyto otázky znějí banálně, mnohému hloupě, kolegové právníci mne budou mít za pitomce. Ať mají. Jsou to dost závažné otázky, nad kterými by se měli odborníci - právníci, i politici zamyslet.

  • 2. 3. 2017 14:55

    * (neregistrovaný)

    Něco podobného máme u nás i dnes - systém exekucí a práv exekutorů. Byť ne tak v extrémní podobě.

  • 2. 3. 2017 14:58

    * (neregistrovaný)

    Se zákony mi u nás stav nepřijde, v době internetu, zas tak hrozný. NE ideální, ale jde to.
    Mnohem horší je, že u nás nejsou volně dostupné technické normy. Pouze za úplatu, dost vysokou, nebo na okresní požární stanici (!). Což, jak konstatovaly naše soudy, je veřejná dostupnost. Tedy pouze podle našich soudů...

  • 5. 3. 2017 7:37

    Autor článku (neregistrovaný)

    Prosím o odkaz, kde zdarma (ZDARMA) dostanete úplné znění právního předpisu, ke kterémukoliv datu, ke kterémukoliv právnímu stavu. Velmi rád začnu používat. Opravdu nevydělám tolik, abych si mohl dovolit platit ASPI od Wolters Kluwer (redakci se omlouvám, nemyslím to jako reklamu, ale jako příklad zřejmě nejužívanějšího právního systému). Ani mnozí advokáti se zaběhlou praxí na to nemají. Má spolupracující advokátka, k níž posílám klienty, kteří potřebují získat náhradu nákladů (nahražuje se jen palmáre advokáta, jak jistě víte - já dělám sice zadarmo, ale právní zastoupení beru s ohledem na zdravotní omezení jen zcela opravdu výjimečně), používá něco od C. H. Becka. (Kvalitu s ASPI nemohu srovnávat, neznám ten její systém.) I velmi dobrý server jako zakonyprolidi.cz nabízí úplná znění jen výjimečně, musíte si příslušné znění k určitému datu sestavit podle historie novelizací (a někdy to dá práci), já to tak dělám. Portál státní správy snad nabízí úplná znění? Ještě jsem to nezkoušel. Vždyť stát má už mnoho let v plánu automatizovaný systém práva pro veřejnost zdarma a skutek zatím utek nebo už to je a já to ve svých zajetých kolejích nepostřehl? Pak, pardon.

  • 5. 3. 2017 19:04

    xf (neregistrovaný)

    Aktuální znění k dispozici jsou + se ledacos nechá dohledat archivního.
    Jinak ano, takové "vychytávky", jako "úplné znění právního předpisu, ke kterémukoliv datu", to je za peníze. Ale řeč byla pouze o aktuálně platných předpisech, o základu, ne o nadstandardu.

    Pořád je to nesrovnatelně lepší stav, nežli mají technici, kde nejsou veřejně k dispozici aktuálně platné normy, z nichž mnohé jsou i závazné (!). Ano, takový je skutečný stav, kvůli těžko uvěřitelnému výkladu práva našimi soudy (no, pakuje se na tomto stavu soukromá firma).

  • 5. 3. 2017 19:20

    xf (neregistrovaný)

    PS: Abych to přirovnal.
    Jak by se právníkovi líbila situace, kdyby NOZ byl k dispozici jen za 50.000 Kč (to je vzhledem k velikosti asi ve správném poměru, jako prodávají normy), a podle soudů by to bylo v pořádku, protože NOZ je přeci k nahlédnutí na okresní hasičárně?

    Tahle stížnost na bezplatnou nedostupnost archivního znění zákonů je... v tomto kontextu spíše úsměvná.

  • 5. 3. 2017 19:23

    xf (neregistrovaný)

    ... A chystá se novelizace NOZ, a ta by byla k dispozici za nových 50.000 Kč komplet, případně jako změnové listy za 8500 Kč.

  • 5. 3. 2017 20:59

    Ostap Bender

    Sice s tím NOZ maličko přeháníte, protože jednotlivé částky sbírky zákonů jsou v tištěné podobě dostupné za nevelký peníz, ale v podstatě máte pravdu. Byly doby, kdy jsme neměli ASPI a udržovat předpisy v aktuálním stavu na papíře byla práce pro vraha. Jen občas zákon zmocnil k vydání předpisu v úplném znění.
    Ty normy jsou zmršenost nesmírná, jenže zákon umožňuje předat jejich správu soukromé firmě a zatím nikdo nepřišel s tím, že by měla jít od válu a nechat je na státu, kterému to náleží.

  • 5. 3. 2017 22:05

    Autor článku (neregistrovaný)

    Není třeba, abych něco uváděl k předchozím diskusním příspěvkům. Ostap Bender to vystihl. Jen dodávám - za socíku to nebyl až takový problém, tu a tam se prostě v původním vydání Sbírky něco přelepilo novelou, jen to znamenalo koupit si 2 tištěná vydání částky s novelou (s ohledem na oboustranný tisk). Právní řád byl stabilní. Jenže pak přišla po r. 1989 hypertrofie práva a neuvěřitelně špatná legislativa začala chrlit neuvěřitelné množství novel a novel novel. (Do toho nešvar nepřímých novelizací. I když to se povedlo i komunistům. Viz v osmdesátých letech zákon o státním podniku.) Zpočátku bez počítačů to byla skutečně hrozná práce udržet si úplné znění předpisu. Navíc, pokud jste používali klasickou techniku přelepování jako za socíku, přišli jste o znění k určitému datu. Opravdu si myslím, že je povinností státu zpřístupnit všechna úplná znění 1 předpisu. Každá firma si přece nemůže platit právníka, který s novelizacemi musí umět pracovat, nebo si kupovat licenci na automatizovaný právní systém.

  • 6. 3. 2017 8:48

    * (neregistrovaný)

    Jeden hovoří o RELATIVNÍM SROVNÁNÍ, ""Autor článku" zase o, a čertví proč, "polemizuje" s neexistujícím tvrzením, že by NE měla být povinnost státu atd.

    Jak na to autor článku přišel? Dokáže to vysvětlit?

  • 5. 3. 2017 21:57

    Autor článku (neregistrovaný)

    To se divím, že si tento stav pochvalujete. A co je na tom pozitivního? To je snad samozřejmost!!! Stát se snad musí postarat o to, aby jím vydávané právní předpisy byly k dispozici veřejnosti, když je mají adresáti právních norem dodržovat. A v době internetu je snad samozřejmé, že musí být Sbírka zákonů na síti, tedy zdarma, a ne jenom na papíře, za peníze. Podívejte, kvalitní automatizovaný právní systém vyjde tak na 40 - 45 tisíc ročně - ASPI od Wolters Kluwer, Beckův je levnější, ale podle mne méně dobrý. Stát slibuje automatizovaný právní systém na internetu zdarma už mnoho let - že dosud není, je buď jeho totální neschopností, což se mi ani při exemplární neschopnosti české státní správy nechce věřit, protože to zvládnou dělat tak řekněme 1 právník, který bude mít k ruce 1 či 2 studenty práva na brigádě při studiu a k tomu jeden pracovník IT, tudíž náklady minimální, anebo - a to je pravděpodobnější dobrým lobbingem společností prodávajících automatizované právní systémy.

  • 6. 3. 2017 8:45

    * (neregistrovaný)

    "To se divím, že si tento stav pochvalujete. A co je na tom pozitivního?"

    Nic. Jak "autor článku" přišel na to, že by si to někdo pochvaloval? Já nic takového nevidím.

    ... zbytek příspěvku následuje argumentace proti vlastnímu výmyslu.

  • 2. 3. 2017 13:53

    petr (neregistrovaný)

    Ještě bych chtěl doplnit, že dnes již v Anglii ani u nás soudy takto nejspíš nepostupují, čili něco se změnilo ku prospěchu lidí, kteří k soudům dochází jako strany různých sporů, přestože to nebylo ku prospěchu advokátů a dalších profesí, kteří se tehdy kolem Kancléřského soudu točili, i když advokáti si dodnes nežijí špatně, takže jim změna zdá se rovněž nijak neublížila. Nevím, zda v Anglii došlo ke změně zásluhou knihy Ch. Dickense (ten snad musel kvůli svému románu i čelit žalobám), ale podle dosavadních reakcí několika autorů příspěvků pod tímto článkem, si dovedu představit, kolik lidí asi Dickense přesvědčovala, že změna není možná, že jde z jeho strany jen o populismus, apod.
    Přesto se svět vyvíjí, a to občas i správným směrem, což je vlastně pozoruhodné. Díky neotřelým nápadům a myšlenkám správně smýšlejících lidí.

  • 2. 3. 2017 14:27

    Pavel (neregistrovaný)

    Mě podobně zrůdné, jako byl Kancléřský soud, připadá pravidlo v US, že náklady řízení platí vždy žalovaná strana. Tam se to reálně využívá k likvidaci konkurence - poňouknu pár jedinců, aby firmu žalovali za libovolnou hovadinu, a po několika takových sporech jde konkurence zu grunt. Dokonce tam existují "podomní právníci", kteří zvoní u dveří a nabízí lidem zastupování v libovolně nesmyslném sporu, hlavně když zažalují někoho bohatého.

  • 2. 3. 2017 15:24

    Autor článku (neregistrovaný)

    Neznám procesní právo USA, tedy ani hmotné, já se přiznávám. To, co říkáte, se mi vůbec nezdá - kde jste přišel k té informaci? Bez urážky, nic ve zlém: doufám, že to nemáte z nějakého Céčkového filmu nebo seriálu. Prosím citaci zákona nebo precedentu nebo obyčeje. Chcete mi říci, že v USA neplatí, že úspěšné straně musejí být nahrazeny náklady na řízení? To se mi nechce věřit. Myslím, že se mýlíte. Což je škoda, zatím je tu diskuse se čtenáři na úrovni. Pokud jde o palmární náklady: Naopak je v USA obvyklé, a to moc dobře vím, že právníci se dohodnou velmi často s klientem na podílové odměně, klient platí jen za vítězství a nechá právníkovi třeba 30 % vysouzené částky. Když prohraje, nic neplatí. To mi přijde fér. V ČR je podílová odměna něčím zcela výjimečným, advokáti jsou placeni i za neúspěch, mají vždy své jisté.

  • 2. 3. 2017 19:26

    Pavel (neregistrovaný)

    Zákon citovat nemůžu, to nevím. Ale právě tato praxe umožňuje ty pověstné nesmyslné žaloby, jako za kočku upečenou v mikrovlnce, nebo opaření kafem. Protože žalující prohraným sporem nic neriskuje. Podobně právě toto umožňuje tu vámi opěvovanou podílovou odměnu, protože i v případě prohry si právník žalující strany přijde na své. Podobně právě kvůli tomu se v US používají protižaloby, věc jinde nevídaná. Prostě když ty žaluješ mě, tak já pro libovolný nesmysl zažaluju tebe, a buď se dohodneme, nebo právníci oškubají nás oba. Také vím, že už několikrát byl podán návrh zákona na změnu platby tak, aby platila neúspěšná strana, ale smetl to nejvyšší soud, protože by to, podle jeho výkladu, omezovalo možnost bránit svá práva žalobou. A je to také důvod, že v US žijí 3% světové populace obyvatel, ale 97% světové populace právníků (i když toto je jen poněkud přehánějící bonmot).

  • 3. 3. 2017 10:37

    jezevec (neregistrovaný)

    v USA neplatí, že úspěšné straně musejí být nahrazeny náklady na řízení - neplatí ale ani pravidlo, že náklady platí vždy strana žalující. ve skutečnosti v USA náklady platí každý sám svoje, nikoliv ten kdo prohrál. právě proto je americkým specifikem tzv "contingency fee", ve kterém právník za stranu žalující vede spor "zadarmo" za předem sjednanou provizi. pro někoho důkaz zvrácenosti amerického soudnictví, kde kdokoliv může beztrestně a bez zodpovědnosti žalovat kohokoliv za cokoliv, pokud najde dostatečně sebevědomého advokáta, který by za provizi do sporu šel - a kde je možno téměř kohokoliv zlikvidovat serií účelových žalob, právě protože si i vyhravší strana platí veškeré náklady sama, a teprve když nemá vůbec nic, dostane advokáta ex offo. pro jiné je to naopak férový přístup k právu i pro nemajetné a negramotné, férovější než v našich koutech světa - právě protože žalující nemusí dopředu nic zaplatit, ani soudní poplatek, ani advokátovi, ale ani pak případně zvítězivší žalované straně.
    kdysi dávno sem viděl usa film, údajně natočený podle skutečné události - kde jakýsi pomatený rodič falešně obvinil učitele ve školce ze sexuálního zneužívání. rozhořel se z toho obludný spor plný šílených svědectví účelově zmanipulovaných dětí, cinknutých posudků atd. , kdy lidi už si jasně pamatovali i věci které se nikdy nestaly, proces nikoli nepodobný čarodějnickým procesům dějin našich. falešně obviněný učitel musel náklady na svou obhajobu platit sám, během několikaletého sporu tedy přišel úplně o všechno. o bydlení, o tu školku a její nemovitosti, všechno musel prodat aby se mohl hájit, ani tak prachy nestačily, a jako bezdomovec končil spor s advokátem ex offo. nakonec vyhrál - a film končí, jak prochází kolem zdevastované budovy bývalé školky, psychicky zlomený z deseti nebo kolikaletého sporu, profesně stejně odepsaný, ekonomicky na mizině nemá vůbec nic - a ten kdo tu žalobu spustil, mu řekne - no tak sorryjako, a v klidu odejde. a tak to je v usa. každý si platí svoje náklady.

  • 3. 3. 2017 16:53

    Autor článku (neregistrovaný)

    Zdravím vás, Jezevče, vy jste zkušený a chytrý člověk, však se malinko už známe z výměny názorů, takže vám mohu věřit (trochu). Odkud čerpáte? Žil jste v USA? Ani vy mi nedáte nějaký odkaz na relevantní zdroj, pramen? Mně se fakt nechce v této otázce googlovat, moje angličtina je slabá! Nebo čerpáte jen z toho filmu, co jste shlédl? Mimochodem ale ty důsledky, co tu popisujete, mohou postihnout lidi i v kontinentálním systému práva, však vy o tom něco víte. K čemu jsou vám po 15 letech prachy od ČR, které nařídí soud ve Štrasburku vyplatit jako odškodné za průtahy v řízení, když máte nervy v háji, zničenou pověst a hlavně ztracených 15 let života? Sám jsem něco takového zažil - a to jsem jako právník odolnější, ale když jsme se po 5,5 letech nedostali v mé vlastní věci ani k rozhodnutí soudu 1. stupně (mnou vedený spis měl 30 cm písemností - taktéž u soudu), tudíž bylo jasné, že je to celkově tak na nejméně 10 let, tak jsem ten urputný boj vzdal, nervy a život mám jen jeden. Nejlépe na tom jsou kverulantní minority, které nenesou náklady řízení (osvobození od soudních poplatků, advokát zdarma, při neúspěchu si u nich nikdo na nic ani v exekuci nepřijde, protože jsou na sociálních dávkách nebo živi z příjmů černé ekonomiky...), pro ně jsou soudní spory sportem a zábavou, protože, když se doma válejí na sociálních dávkách, moc starostí nemají a ze soudů mají bžundu. Sám jsem spor, z něhož mohly být potenciálně velké peníze jako odškodnění resp. na úrocích, vzdal, mnohdy radím jakýkoliv odklon od řízení - mimosoudní vyrovnání, zpětvzetí žaloby a vykašlání se na věc i svým klientům.

  • 3. 3. 2017 19:04

    jezevec (neregistrovaný)

    zdravim. s omluvou ostatním diskutérům za drobný off-topic - - - tak důkaz neexistence neexistuje, to je přece základní argumentační paradox. ale dodnes jsem si myslel, že základní rozdíl mezi tzv "english rule" a "american rule" spočívající právě v uznatelnosti nákladů vyhravší strany, tzv "loser pays" - se vyučuje již v mateřské školce právnické akademie, přičemž "american rule" je terminus technicus kterým je řečeno vše. nejsa právně vzdělán v legislativě usa, odvozuji svůj názor zejména ze tří soudních sporů, které jsem v usa vedl osobně, jako poškozený (distančně z CZ) - a, s odpuštěním, z wikipedie.us, která "american rule" skutečně definuje jako technický termín.
    tipuji že základní kodifikace vychází z občanského soudního řádu (Federal Rules of Civil Procedure, 54, (d),(1), federal statutes may supersede the default rule of not awarding attorney fees). signifikantní je též existence specificky amerického pojištění proti nesmyslným žalobám - kde se lze pojistit právě proti nákladům na právní zastoupení, jste-li žalován a vyhrajete.
    pokud nehovíte angličtině, na českém internetu toho moc ku nalezení není, všechny zdroje mi odkazují na jeden článek oty ulče zde http:/ /neviditelnypes­.lidovky.cz/u­sa-problematicky-puvab-americke-justice-1-fjp-/p_zahranici.as­px?c=A160213_222424_p_zah­ranici_wag, který je mnohokráte citován a omílán, i autorem samým.
    jinak mi nezbývá než doporučit stránky amerického parlamentu na http://www.house.gov/ a použít vyhledávací sekvenci "loser pays" což přinese dostatek dokumentů na toto téma, které by se třeba s pomocí translate google daly uchopit alespoň v základních obrysech.

  • 4. 3. 2017 7:22

    Autor článku (neregistrovaný)

    Jezevče, dnes možná jako volitelný předmět to na PF je, já studoval na přelomu socialismu a kapitalismu, takže se všem omlouvám za svou neznalost. Staré učebnice jsme zahodili, nové ještě nebyly. Právními vztahy s mezinárodním prvkem jsem se v právní praxi nikdy nezabýval, natož právem USA. Myslím, že takových právníků je více.

  • 2. 3. 2017 14:53

    * (neregistrovaný)

    To jsem pochopil. A jak už jsem napsal, nejsem proti. Ale jak už jsem konstatoval, je to neproveditelné. Zaplatí to občan (co se soudí), nebo OBČAN (daňový poplatník). Prakticky i dnes je to vždy v nějakém poměru, protože soudní poplatky náklady ani zdaleka nekryjí.

    Soud z Anglie je dobrý příklad. Z pohledu nákladů by byl řešením, spravedlivým, ale měl zase jiné nevýhody. Právo by bylo, mimo jiné, vymahatelné jen pro nejbohatší. Což také není stav, kam bychom se měli chtít dostat..

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).