Skoro 25 let trpím RS (dnes v souvislosti s ní už i dalšími přidruženými diagnózami). Po roční PN jsem tenkrát dostal plný ID.
Po změnách za p. Drábka (byla to doba, kdy se toho právě na MPSV docela dost rozkradlo...) jsem se dle posudkové doktorky při stejném zdravotním stavu "překlopil" do ID 2.st. K tomu ovšem dospěla tím, že nezohlednila celkový zdravotní stav. Když jsem se snažil něco namítat, doporučila podat námitku. K tomu došlo, jenže v námitkovém řízení jsem se dočkal ještě horšího jednání. Doktorka řekla: "Tak já Vás posoudím jinak...". Jako důvod k přiznání ID zvolila jinou mou diagnózu (tu, kterou předchozí komise považovala za irelevantní!!), tím ještě o něco zvýšila! mou prac. schopnost, RS nezohlednila vůbec a ponechala mě v ID II.st. Když jsem se podivil nad takovým postupem, arogantně řekla, že "to mohu dát k soudu, ale stejně prohraji"...
Bylo to strašné životní období. RS se zhoršila, prodělal jsem další ataku a hospitalizaci, skoro jsem přestal chodit.. Ze všeho jsem se dostal jen díky podpoře rodiny a přátel.
Protože jsem se nechtěl smířit s tak nespravedlivým systémem, který umožňuje, aby asociální jedinci s lékřským diplomem takhle ubližovali vážně nemocným, svůj případ jsem "dal k soudu". Čekalo mě ještě jedno zklamání u ministerské LPK , ale díky Bohu, paní soudkyně viděla sled všech účelových rozhodnutí LPS a vyžádala si nový posudek, který by zhodnotil zdrav, stav poctivě a celkově. Po cca 1,5 roce jsem docílil ponechání ID 3.st.
Stálo mě to hodně sil i zdraví, ale chi podpořit všechny v podobné situaci. Nevzdávejte se, když jste v právu!!
Karel
Měl jste štěstí na spravedlivého soudce, což Vám samozřejmě přeji. Můj příbuzný zatím na spravedlnost čeká (příspěvek výše). Momentálně věc posuzuje Nejvyšší soud (zatím to tam leží půl roku) a pomalu se připravuje stížnost k ÚS. Ten příběh je tak absurdní a ignorující byť jen minimální zásady práva, že tomu prakticky každý odmítá uvěřit. Není možné tady detailně popisovat průběh řízení, spis má na výšku cca 15cm, ale tak jako u spousty jiných případů, vše začalo za úřadování pana ministra Drábka. Příbuzný byl "pozván" na přezkum (nikdo ho neviděl) a přesto, že se závislost oproti předešlému období ještě prohloubila , byl přesunut ze stupně "3" do stupně "1". Veškeré podklady od všech ošetřujících lékařů přitom výslovně uváděly naprostou závislost na pomoci druhé osoby. Po stížnosti byla posudková lékařka v "první linii" svým nadřízeným z dalšího řízení odvolána pro podjatost a věc se měla znovu posoudit jiným lékařem. To se však nekonalo a věc šla dále na kraj. Tam se všechny následné komise ale rozhodly první podjaté rozhodnutí odvolané lékařky udržet za jakoukoli cenu. Opakovaně potvrzovaly rozhodnutí podjaté kolegyně. První soud na kraji žalobě vyhověl s konstatováním, že ve spisu není absolutně nic, co by mohlo snížení stupně závislosti podpořit a věc vrátil zpět k došetření. Vypadalo to velmi nadějně, ale skončilo to jinak. Komise opět rozhodla nepříznivě a na základě stejných, již jednou soudem odmítnutých podkladů. Podala se nová žaloba s očekáváním (jelikož se z právního hlediska jednalo o zcela totožný případ), že soud věc opět zruší a bude, již důrazněji vymáhat právo. To se ovšem nestalo. Žalovaný (MPSV) se k jednání ani jednou nedostavil ( pro údajnou zaneprázdněnost - nevím komu by u soudu uznali, že "nemá čas"), a obhajoby žalované strany se v podstatě chopila sama paní soudkyně. Žalobu smetla jako nedůvodnou. Až v té chvíli zástupci příbuzného došlo, že při prvním soudním řízení nešlo o nic jiného, než žalované straně dát druhou šanci se ze žalobou lépe vypořádat. Příbuzný a jeho příbuzní, kteří o něj pečují (jeden musí být už 4,5 roku z důvodu poskytování péče doma za "880Kč".) přesto stále věří, že spravedlnost nakonec zvítězí.