Hlavní navigace

Kdy může zaměstnavatel odstoupit od konkurenční doložky?

4. 3. 2021
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Za dodržování zákazu konkurence musí platit bývalý zaměstnavatel někdejšímu zaměstnanci nejméně polovinu jeho dosavadního výdělku. To je finančně zatěžující. Kdy může od konkurenční doložky odstoupit?

Zaměstnavatel a zaměstnanec si mohou sjednat konkurenční doložku, jejíž pravidla upravuje § 310 ZP. Zaměstnanec se v dohodě o konkurenční doložce zaváže, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu.

Pro zaměstnavatele to ale nebude jen tak, nebude to pro něj zadarmo. Součástí dohody o konkurenční doložce musí být i závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku.

S kým se uzavírá konkurenční doložka

Zaměstnavatel se zaměstnancem může uzavřít dohodu o konkurenční doložce, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při další výdělečné činnosti zaměstnace (ať už při jeho vlastním podnikání, nebo v zaměstnání) by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.

Zákoník práce neurčuje okruh povolání, oborů nebo zaměstnanců, s nimiž se konkurenční doložka může uzavírat. Většinou však logicky půjde o vedoucí zaměstnance nebo významné odborníky.

Zákaz konkurenční doložky

Konkurenční doložka však nesmí být sjednávána

  • s pedagogickými pracovníky škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí a dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství,
  • s pedagogickými pracovníky v zařízeních sociálních služeb.

Konkurenční doložku nesmějí mít také úředníci územních samosprávných celků, tedy obcí a krajů.

Jistě je jasné, že konkurenční doložka se tak netýká rozhodně každého. Zaměstnanec se obvykle na plnění (peněžité vyrovnání) vyplývající z konkurenční doložky hodně těší. Nikdo mu nezakazuje pracovat třeba mimo obor, aby svůj závazek dodržel. Intelektuálně činný pracovník si tak třeba může odpočinout duševně u manuální práce, která třeba byla v dětství jeho snem.

Ale také si může splnit jiné své přání a tužby – třeba cestovat kolem světa, znovu studovat, nebo prostě jen odpočívat. Umožní mu to zajisté výše plnění z konkurenční doložky, protože ta se v praxi sjednává určitě výhradně s lépe placenými profesemi.

Zrušení konkurenční doložky odstoupením

Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou odstoupit od dohody, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu (tedy od dohody o konkurenční doložce), jen z důvodu stanoveného v zákoně nebo z důvodu, který zaměstnavatel se zaměstnancem předem sjednal a který nepředstavuje zneužití práva na úkor zaměstnance; ze strany zaměstnavatele je odstoupení přípustné, jen jestliže bylo učiněno v době trvání pracovního poměru účastníků. (Vyplývá to z § 310 odst. 4 ZP.)

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již dříve vyslovil nesouhlas s názorem, podle kterého § 310 odst. 4 ZP zaměstnavatele opravňuje odstoupit od konkurenční doložky v době trvání pracovního poměru zaměstnance z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu.

V § 310 odst. 4 zákoníku práce se o důvodech odstoupení od dohody (o konkurenční doložce) uzavřené podle § 310 odst. 1 ZP nic neuvádí; jeho smyslem je vymezit pouze časové období, v němž je odstoupení přípustné, a vyloučit tak možnost zrušení této dohody ze strany zaměstnavatele až v době, kdy již zaměstnancův pracovní poměr skončil a kdy by měl pobírat od zaměstnavatele sjednané peněžité vyrovnání.

Sporný případ

Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy v dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 7. 2016  účastníci pracovního poměru (přičemž pracovní smlouva byla sjednána dne 4. 1. 2016) sjednali konkurenční doložku v délce trvání 6 měsíců od ukončení pracovního poměru, ve které se zaměstnanec zavázal poskytnout zaměstnanci peněžité vyrovnání za každý měsíc řádného plnění povinností ve výši měsíční mzdy po odečtení případných daní a zákonných srážek. Měsíční mzda přitom činila 200 000 Kč, takže i měsíční plnění (vyrovnání), které měl dostávat zaměstnanec od zaměstnavatele po dobu 6 měsíců, činilo 200 000 Kč hrubého!

Součástí konkurenční doložky bylo ujednání o tom, že zaměstnavatel může po dobu trvání pracovního poměru účastníků odstoupit od konkurenční doložky, pokud (mimo jiné) podle svého volného uvážení dojde k závěru, že vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které zaměstnanec získal v zaměstnání u zaměstnavatele či jinak, by nebylo přiměřené a/nebo účelné, aby zaměstnavatel vůči zaměstnanci sjednaný zákaz konkurence vynucoval či na něm trval a hradil mu sjednané peněžité vyrovnání.

Pracovní poměr účastníků skončil výpovědí ze strany zaměstnance, k níž přistoupil dopisem ze dne 31. 8. 2016, ke dni 31. 10. 2016. Ještě před skončením pracovního poměru zaměstnavatel dne 20. 10. 2016 doručil zaměstnanci odstoupení od konkurenční doložky s odůvodněním, že by vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které jste získal v zaměstnání u zaměstnavatele, nebylo přiměřené ani účelné, abychom vůči Vám sjednaný zákaz konkurence vynucovali či na něm trvali a hradili za to peněžité vyrovnání.

Zaměstnanec se žalobou domáhal, aby žalovanému zaměstnavateli byla uložena povinnost zaplatit mu 200 000 Kč po odečtení zákonných srážek spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 1. 12. 2016 do zaplacení. Soud prvního stupně žalobu zamítl a jeho verdikt potvrdil odvolací soud. Rozsudky obou soudů však zrušil Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem (spis. zn. 21 Cdo 4779/2018, ze dne 5. 11. 2020).

Nově řešený problém

Nelze vyloučit, že po uzavření konkurenční doložky nastanou okolnosti, za nichž zaměstnanec takové informace nezíská (nebude jimi v době skončení pracovního poměru disponovat), a uvedený smysl a účel konkurenční doložky nebude naplněn, uznává  Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozsudku a určuje: Předpokládají-li účastníci konkurenční doložky, že takové okolnosti (spočívající například v délce trvání pracovního poměru) po uzavření dohody nastanou (mohou nastat), lze tyto okolnosti v dohodě sjednat jako důvod pro odstoupení od konkurenční doložky.

Nejvyšší soud však shledal, že posuzované ujednání (konkurenční doložky), které ponechává na volném uvážení zaměstnavatele, zda zaměstnanec v zaměstnání u zaměstnavatele takové informace získal, těmto požadavkům nevyhovuje, neboť se jedná – ve svých důsledcích – o obdobnou situaci, kdy by zaměstnavatel měl možnost od konkurenční doložky odstoupit bez uvedení důvodu nebo z kteréhokoliv důvodu, a je pro rozpor se zákonem neplatné.

Tip do článku - účto fakturace duben

Nemožnost jednostranného odstoupení od konkurenční doložky zaměstnavatelem bez uvedení důvodu nebo z kteréhokoliv důvodu (a z jiných obdobně sjednaných důvodů odstoupení) lze považovat též za výraz ústavně zaručeného práva na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

Takže až takhle jednoduše se zaměstnavatel vyplácení peněžitého vyrovnání z konkurenční doložky nevyhne.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).