Vlákno názorů k článku Kam s volným milionem? od Blanka_B - V mém druhém příspěvku reaguji jako autorka článku...

V mém druhém příspěvku reaguji jako autorka článku na redakcí dodatečně doplněný text, ve kterém se p. Pluhař pokouší vyvracet informace, týkající se nerovného postavení klienta a družstva v otázce nahrávání a použití nahrávek jako důkazu.

Nejprve jsem uvažovala, zda na toto doplnění vůbec reagovat. Nakonec jsem se však rozhodla, že ano, neboť informace, tvrzené p. Pluhařem, jsou zavádějící a troufám si tvrdit, že dokonce mohou neznalého čtenáře nabádat k nezákonnému jednání. Nechť p. Pluhař čtenářům laskavě vysvětlí, z čeho plyne jeho přesvědčení, že klient má možnost nahrávat telefonní hovory zcela automaticky a stejně tak může nahrávku kdykoliv využít v případě sporu.
Takovýto názor je totiž v rozporu nejen s § 12 odst. 1 občanského zákoníku, dle něhož zvukové záznamy fyzické osoby (tedy i pracovníka infolinky) smějí být pořízeny nebo použity pouze s jejím svolením, ale především s celou řadou rozsudků a nálezů ústavního soudu na dané téma, kde je zcela jasně opakovaně řečeno, že audionahrávka může být uznána jako důkaz pouze se souhlasem obou stran.
Toto právníci družstva dobře vědí a proto tento souhlas po klientovi předem vyžadují. Poněvadž však stejný souhlas klientovi poskytnut není, je mu v případě soudního sporu jeho nahrávka, pokud ji pořídí, naprosto k ničemu.
Zvažuji, že na toto téma napíšu samostatný článek, zde tedy pouze stručně pár odkazů na odbornější stati v této oblasti pro ty, kdo mi nevěří (článek byl psán a označen jako zprostředkování osobní zkušenosti): http://www.epravo.cz/top/clanky/moznost-pouziti-nahravky-hovoru-s-klientem-jako-dukazu-55619.html
V tomto článku je zcela pregnantně citován nález Nejvyššího soudu:
"Pořízení záznamu vlastního telefonického hovoru není nezákonné, důkaz tímto záznamem lze ale v občanském soudním řízení provést jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru."
Z této citace zcela jednoznačně vyplývá, že pokud Váš klient nemá souhlas osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru, nelze v soudním řízení použít jako důkaz.

Obdobně, ale mnohem více podrobněji, se k dané otázce vyjadřuje i následující odborný článek:
http://jinepravo.blogspot.com/2009/12/jan-potmesil-pripustnost-audio-video.html
"Záznam telefonického hovoru je záznamem projevů osobní povahy a takový záznam může být proto použit (i jako důkaz v občanském soudním řízení) zásadně jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru.

Dále v této oblasti doporučuji prostudovat nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 191/05, případně rozsudek soudu (Rc) 23 C 3/97, ze kterého cituji:
"žádný zákon neopravňuje občany k tomu, aby si mohli opatřovat důkazy pro účely správního, přestupkového, soudního či jiného řízení zachycováním projevů jiných fyzických osob osobní povahy, a to i přes ustanovení procesních předpisů o tom, že za důkaz mohou v řízení sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci"

Pokud do této problematiky budete chtít investovat, můžete si formou SMSky zaplatit i odpověď na tuto otázku:
http://www.pravnik.cz/poradna/i-3769-podvodne-jednani-nahravka-jako-dukaz.html

K poznámce o ochraně vysokých vkladů snad jen jediné – dané ustanovení chrání v případě sporu pouze družstvo, ne klienta a to bylo hlavní výtkou, formulovanou v článku. Přitom by úplně stačilo, kdyby v níže uvedené přesné citaci VOP bylo v zájmu rovnosti obou smluvních stran namísto „Klient souhlasí“ uvedeno „Obě smluvní strany souhlasí“:

Přesná citace z VOP WPB Capital:
„Klient dále souhlasí s tím, aby si Spotřební družstvo pro svoji potřebu zhotovovalo a archivovalo kopie veškerých audiozáznamů. …. Klient souhlasí s tím, že spořitelní družstvo je oprávněno v případě sporu s klientem použít tyto záznamy a kopie jako důkazní prostředek“

Ve článku šlo zejména o nerovnost v postavení, kdy si družstvo smluvně předem vymiňuje souhlas klienta s použitím audiozáznamu jakožto důkazního prostředku, aniž by tuto možnost dalo klientovi.

Námětem na další diskusi by byla např. otázka, co by se stalo, případně zda by došlo k ukončení smluvního vztahu, kdyby klient svůj souhlas odvolal, případně požadoval kopie těchto audio záznamů, případně jejich odstranění, na což má ze zákona o ochraně osobních údajů nárok (101/2000Sb.).

Plně souhlasím, ve svém příspěvku jsem také uvedla citaci ústavního soudu, že pořízení záznamu vlastního telefonického hovoru není nezákonné. Současně jsem citovala i další soudní názor, že žádný zákon neopravňuje občany k tomu, aby si mohli opatřovat důkazy pro účely správního, přestupkového, soudního či jiného řízení zachycováním projevů jiných fyzických osob osobní povahy.
Předmětem sporu je však otázka, zda klient může takovouto nahrávku použít jako důkaz, jestliže nejenže nemá souhlas nahrávané protistrany, ale tento souhlas k použití nahrávky je dle VOP udělen pouze družstvu.

Navíc Vámi citované znění zcela jasně hovoří o "možnosti pouhého pořízení záznamu", rozhodně tedy nedává možnost takovýto záznam použít jako důkaz bez souhlasu protistrany. Pokud jsem to tedy pochopila správně, Váš příspěvek se týká pouhého pořízení záznamu, ne jeho použití jako důkazu. Poněvadž vidím, že se v této problematice orientujete, přivítala bych Váš názor na to, zda klient může dle znění VOP nahrávku, kterou si pořídí použít jako důkaz. U družstva to je jasné, to si tuto možnost ošetřilo ve svůj prospěch ve VOP.

Navíc se domnívám, že Vámi uváděné technicky vyspělejší mobily sice mají možnost nahrávání, ale do této nahrávky je automaticky vkládán co cca 20 sekund pípající tón, který protistranu automaticky upozorňuje, že hovor je nahráván. Toto ale prosím berte s rezervou, nejsem technicky příliš zdatná.