Myslím, že to 10 let může trvat.
Mám to chápat tak, že vlastnictví pozemku cizí osobou není pro koupi závažná překážka? Neměl mne o tomto náhodou majitel informovat včas? Ano, taky jsem si kdysi zjišťovala podmínky koupě nemovitosti, cena se zdála slušná. Z realitky se pak jak z chlupaté deky vysoukala informace, že stavba má solidní cenu jen proto, že pozemek má jiného vlastníka. Na to jsem jim řekla, že mi to připadá, že hledali blbce, který koupí stavbu a poté ji jako bonbónek nechá na vlastní náklady odstranit, aby měl vlastník pozemku zadarmo připravený pozemek pro výstavbu jiné nemovitosti. Jen blbec by šel do podobné koupě, a je jedno, jestli by v tu chvíli platil ještě starý nebo už nový občanský zákoník. Naopak, dneska by mělo platit, že stavba a pozemek jsou jediná nedílná jednotka, čili dneska by podobné excesy už hrozit neměly.
Představte si, kolik času a peněz se v budoucnosti spálí na vypracovávání různých právních posudků na témata "kdy se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné?", "jak dokázat/vyvrátit, že někdo jedná bez úmyslu smlouvu uzavřít?" , "jaká je ztráta z neuzavření smlouvy v obdobných případech?" a podobné.
Tyhle paragrafy řeší problém, který neexistuje, nevím o jediném případu, kdy by jednání o smlouvě jednotlivci nebo firmě způsobilo nějakou větší škodu. Pokud se domnívám, že druhý člověk se mnou nechce uzavřít smlouvu, tak s ním přestanu jednat - proč bych s ním měl jednat a pak na něm vymáhat škodu za jednání?
Holt je to asi tak, že si zákonodárce vymyslel problém, aby měl co řešit.
To toho moc neznáte. Například firma, ve které jsem pracoval (malá o deseti lidech) odpověděla na poptávku jedné velké firmy. Vypracovala návrh dodávky, harmonogram nasazení do produkce, připravila školení na míru, atd. celkem náklady za více než pět miliónů. A když měli po roce přípravy a intenzivního jednání podepsat smlouvu, tak prostě ty materiály od nás vzali a předali kamarádům, kteří pak tu dodávku udělali. Teď bychom z nich vyrazili aspoň těch pět miliónů.
To je vase chyba. Videli jste pred sebou poptavku na ktere se dalo potencialne vydelat a to vam lidove receno zatemnilo mozek. Pracovali jste na dobre slovo a predali veskere materialy k projektu jen tak? Ktery genius to vymyslel a povolil? Byl to vas risk, ze jste takto postupovali a delali jste to dobrovolne. Pokud maji obe strany navzajem ochotu spolupracovat a udelat spolu obchod, tak se domluvi a nepotrebuji na to nejaky zakon.
Nicmene nerikam, ze ta druha firma neni sv*ne.
No tak zaprvé, vydělat se musí na každé zakázce (my to fakt nedělali jako charitu, ale živili jsme se tím), takže o nějakém zatemnění mozku z potenciálního výdělku není proč mluvit.
Nepředali jsem to jen tak. Většinou to bylo požadované jako součást nabídky, další věci jsme museli připravit předem, protože v požadovaném čase po podepsání by se to nestihlo (ty jsme samozřejmě nepředávali). Navíc to bylo v době, kdy jsme už jako dodavatelé byli vybráni, ale ještě nebyla podepsaná smlouva.
A samozřejmě vzít nabídku jedné firmy s podrobným rozpočtem, harmonogramem, analýzou potřeb, plány přechodu ze starých systémů atd. a předat to kamarádovi, aby slíznul smetanu, to je sviňárna.
Nám se stalo, že firma smlouvu podepsala a pak se z ní snažila vycouvat, protože se jim to zdálo drahé. Soud se táhnul několik let a i soud se nám snažil dokázat, že jako IT firmě nám vlastně nevznikly žádné náklady, protože "programy se přece kopírujou". Že to někdo vymýšlí, programuje, že to musí splňovat určité nároky, zákonné požadavky, že na tom dělá xx lidí - hluboký nezájem.