Tzv. „run na banku“, tedy situace, kdy se klienti vyrojí u bankovních přepážek a začnou zmateně vybírat své úspory tak dlouho, dokud ji nepoloží, je českým občanům důvěrně známá. Zdaleka ne každý si ale uvědomuje, že něco podobného může postihnout i klienty pojišťoven.
Lidé se něčeho podobného obvykle příliš nebojí, neboť pokud pojišťovna padne, pojistí se u někoho jiného. Tedy alespoň v případě neživotního pojištění. Riziko tu ale může být obrovské. Stejně jako bankrotující banka není schopna vydat klientům jejich úspory, není ani bankrotující pojišťovna schopna v případě pojistné události dostát svým závazkům a může jen stěží poskytnout pojistné plnění.
V případě životních pojišťoven může být celá situace závažnější. O životních pojišťovnách se totiž s jistou nadsázkou dá říci, že spravují lidem úspory. Padne-li tedy životní pojišťovna, tak nejen že klientům hrozí to, že např. v případě jejich smrti pozůstalí nebudou vyplaceni, ale hlavně to, že přijdou o velkou část svých úspor. Vždyť již dnes lze říci, že některé produkty životního pojištění představují doplněk k druhému pilíři penzijního systému.
V České republice v podstatě nenastal (až na pár výjimek) bankrot pojišťovny, na kterém by pojistníci tratili své peníze. Obvykle byl pojistný kmen, tedy soubor všech pojistných smluv, včas převeden na jinou, finančně stabilnější pojišťovnu. Žijeme ale ve světě, kde pojistitelná rizika stoupají. Je tomu tak nejen v případě živelných katastrof (jejichž intenzita údajně stoupá kvůli globálnímu oteplování) a technologického pokroku (kdy je již jediný člověk schopen napáchat mnohamiliardové škody), ale i v případě pojistitelných rizik na finančních trzích.
Moderní pojišťovny již zcela běžně pojišťují úvěrová rizika. Na tom nemusí být nic špatného, z globálního hlediska ovšem může jít o velký problém. Jenom v loňském roce přinesl bankrot 216 světových společností úvěrovou ztrátu ve výši 116 miliard dolarů, tedy mnohem víc, než představovala ztráta spojená s teroristickými útoky na Spojené státy.
Banky, jakožto úvěrové instituce, by přeci měly být dost silné na to, aby byly schopny rizika spojená s úvěry absorbovat. Jejich informace o dlužnících jsou také mnohem detailnější než informace ostatních subjektů trhu. Při přenosu rizika z banky na pojišťovnu tedy může dojít vlivem asymetrické informace (která zde prostě musí být) k podhodnocení podobného rizika ze strany pojišťovny.
Důvodů může být povícero. Vždyť kdo by měl lépe rozumět rizikům spojeným s úvěry, než právě banky. Banky jsou obecně také finančně silnější než pojišťovny a měly by být schopny možné ztráty ustát. To, že svá rizika raději přenesou na pojišťovny, o lecčem svědčí. Vždyť se tím smiřují s teoreticky nižším ziskem, než jaký by získaly v případě krytí rizik vlastními prostředky. Toto přirozeně neplatí pro běžné firmy a jednotlivce, ale některé banky jsou opravdu dost velké, aby se kryly samy.
Pro pojišťovny je podobný obchod velmi zajímavý, neboť se zde otvírá nový trh, ve kterém mohou najít obrovské uplatnění. Vždyť zatímco se v České republice obrovským tempem rozvíjí trh životního pojištění, mnohé světové pojišťovny již dávno hledají nové trhy, na kterých by mohly profitovat. A pro takové může být další trh ve formě rychle se rozvíjejícího odvětví velkou výzvou.
Růst obliby pojištění úvěrů velmi silně propojuje finanční trhy. V případě velkých úvěrových rizik se možné ztráty postupně přenášejí z bank na pojišťovny. Pojišťovny se brání tím, že velmi dobře vědí, jaká rizika přebírají, a že úvěrová rizika se jim velmi dobře hodí do pojistného kmene, neboť nejsou blízce korelovaná jiným rizikům, se kterými se potýkají (např. živelné události, nehody).
Současným světovým trendem je růst zadlužení domácností. Vidíme to např. v růstu obliby hypotečních úvěrů v ČR. Vidíme to ale i na ostatních zemích. Např. ve Spojených státech činilo v loňském roce průměrné zadlužení domácností 73 % HDP, což představuje za posledních deset let desetiprocentní nárůst!
Svět se stává stále riskantnějším. V boji proti němu nám pomáhají pojišťovny. Jsou na to dost silné? A budou dost silné i v budoucnosti?
ČLÁNKY DO MAILU