Čína není ani náhodou reálný kapitalismus, funguje spíš na principech klasického konfuciánství (styl starých čínských císařství).
Prostě nejvyšší hodnotou je zájem státu a dobrý občan má být státu prospěšný (to tvrdil Konfucius, podobnost s komunisty není úplně náhodná), na druhé straně ale i stát má nějaké povinnosti vůči němu. Nijak to nevylučuje soukromý majetek, soukromé podnikání a aktivitu, jen tu pořád je ten zájem státu - pokud by se něco jevilo pro stát škodlivě, tak to prostě zatrhne bez ohledu na zájem daného jedince. Takhle nějak to fungovala ve starém císařství a dnešní Čína je o tom samém. Odlišností od doby reálného kapitalismu je pěkných pár...
Nevim k cemu jsou podobne kompilaty dobre. Na zacatek clanu nafrkame nejake otazky, na ktere se ale neobtezujeme odpovidat a pod to rovnou nakopirujem nejaky vytah z vycucu v kostce k par vyznamnym ekonomum.
A jako bonus clanek oznacime nalepkou ekonomika misto ekonomie, zni to prece podobne, tak co. (napriklad DPH je asi taky to same jako HDP, jsou kdyz jsou tam stejna pismenka, ze jo?)
Fakt za tohle dostavaji autori zaplaceno?
Není nutné číst žádné kompiláty.
Pokud porovnáme 100 % naprosto čistý rozhazovačný sociální stát a 100 % naprosto čistou volnou ruku trhu, výsledek bude po nějakém čase naprosto a zcela stejný. Drtivá většina lidí takových systémů bude žít v totální chudobě a hladu. Je to jen různá cesta k témuž výsledku.
Pouze tím, že máme za sebou 40 let předchozího režimu máme vnitřní přání a tendenci věřit, že opačný extrém než jsme prožili je cesta do ráje. Ale extrém je vždy extrém, ať je z jedné nebo druhé strany. A každý extrém vede ke katastrofám, až se pořádně rozjede.
V rozhazovačném sociálním státu časem dojdou peníze.
Ve volné ruce trhu pak dojde k právu silnějšího. Čím dál větší korporáty nevidí důvod, proč by měly brát ohled na kohokoli a cokoli jiného. Začnou vysávat krjainy, státy, pracovníky, zaměstnance - a nechávat jim jen škody a čím dál nižší mzdu, která je ani neuvidí. Postupně donutí pracovat všechny členy rodin 12, pak 14, pak 16 hodin denně - a přesto se pracovníci budou mít čím dál hůže a jejich kupní síla bude klesat. Postupně donutí pracovat i děti, a časem nebude stačit ani to. Pak všechny lidi beznadějně zadluží a učiní otroky. Časem nebude stačit na uživení ani to.
Obě cesty naznačené v nadpisu článku ve své čisté podobě vedou do pekel horoucích. A nikdo ze soudných lidí by krstalicky čisté oba směry nechtěl na vlastní kůži zažít.
Ano, jsme téhož názoru.
Světlo na konci tunelu je v tom nebýt ani v jednom extrému. 1) Nerozhazovat nad míru. 2) A zároveň nevěřit, že existuje nějaká neviditelná ruka trhu s IQ 1000000000000000, která všechno vyřeší.
Právě tady na měšci často čtu EXTRÉMNÍ pravicové názory, které si svou utopičností nijak nezadají s extrémními levicovými názory. Extrémní pravicové názory jsou často obsahem různých liberálních, neoliberálních pravicových teorií.
Například nesmysly typu, že soukromník je vždy lepší než stát. Viz třeba ceny vody u soukromých firem a přitom každou chvíli čteme, že se někde ze závadné vody pos...i. Nebo i ten optimismus spořit si na důchod u těch bank, které jsou "stabilnější" než stát - co na tom, že se přehlíží větší stabilita států, totiž že za 30 let musely státy celého světa ty banky dvakrát sanovat, aby nezkrachovaly.
Nebo nesmysly typu, že kdo si připlatí dostane kvalitu. (https://www.novinky.cz/domaci/496570-maso-z-polskych-jatek-vydavaly-prazske-luxusni-restaurace-za-argentinske-hovezi.html)
Už nějakou dobu se snažím lidi přimět k tomu, aby se na ty věci dívali s nadhledem a ne jako fanatičtí primitivové, kteří nejsou schopni nahlédnout absurdnost oněch extrémních názorů. A jen velmi vzácně narazím na někoho, s kým by se v tomto shodl. Vy jste po dlouhé době jedním z nich. Lidi zjevně tíhnou k jednoduchým a jednoznačným názorům a jsou líní přemýšlet a vcítit se do kůže jiných lidí (na tom byl postaven fašistický i komunistický fanatismus). Někdy mám pocit, jediným vysvětlením, že většina těch lidí, co zastávají ony nekompromisní extrémní názory, jsou jednoduše autisté. :-) Myslí takzvaně přes pravítko. A jejich názory jsou černobílé a nejsou ochotni akceptovat, že i řešení může mít šedou barvu.
Žádná ruka nic neřeší, všechny subjekty na trhu prostě něco dělají a komu to jde, ten prosperuje, komu to nejde, ten padne na držku. Tak to prostě funguje a je to zcela NORMÁLNÍ stav. Ruka je pouze zjednodušení, aproximace sumarizace výslednýho stavu, ale to hlupáci nepochopí a budou po dvou dekádách žvanit stále tytéž kraviny :D
Koukám, Ponkrác, že už je nebavilo ze sebe dělat blbečka na Paragraphu, tak přešli sem?
Původní myšlenka, tedy odpovězení na otázku "Je lepší rozhazovačný sociální stát, nebo volná ruka kapitalismu?" není špatná. Hlavní moje výtka je k nadpisu článku, který je nestoudně manipulující a předpojatý. Pokud k jedné nabízené variantě autor přidává negativní adjektivum (rozhazovačný) zatímco druhou variantu čtenářům nabízí k úvaze bez nějakého negativního přívlastku, pak předpojatost autora článku již jen z tohoto faktu doslova prýští a o nějaké objektivitě zde nemůže být řeč.
Druhá výtka je věcná. Aby dané porovnání mělo valný smysl, neměl by zde být porovnáván sociální stát s volnou rukou kapitalismu, neboť sociální stát může být a často je kapitalistickým, takže nejde o protiklady. Princip sociálního státu představuje spíše způsob modifikace státu 100% kapitalistického. Smysluplné by tak spíše bylo porovnávat komunismus s kapitalismem, které skutečně představují vzájemné protiklady. Sociální stát je něco co stojí někde mezi oběma extrémy, tedy mezi komunismem a Dickensovským kapitalismem, ovládaného ze 100% principem "volné ruky trhu" (zde jsem doplnil v nadpisu chybějící adjektivum).
Původní dobrá myšlenka tak byla autorem článku následně degradována v neúplný, nesourodý povrchní historický exkurz do rozličných ekonomických teorií, bez jakéhokoli autorova závěrečného resumé.
A abych jen nekritizoval, dovoluji si zde konstruktivně napsat, jak by asi takový článek měl vypadat. Nadpis by měl znít asi nějak takto: "Je lepší komunismus nebo kapitalismus?" Následně by bylo namístě představit oba principy a zdůraznit, že oba se liší především v tom, že komunismus jde směrem k absolutnímu kolektivismu, zatímco kapitalismus jde směrem k absolutnímu individualismu. Následně by bylo dobré do obou táborů zahrnout příslušné teoretiky, což autor článku jistým nedokonalým způsobem učinil a následně poskytnout vlastní názor na jím položenou otázku.
Podle mého názoru jsou oba principy (čirý kapitalismus stejně jako čirý komunismus) zcela nefunkční a fatálně nebezpečné extrémy. Podle mého názoru je optimální stát, v němž jsou oba principy smíšeny a takovéto státy se označují právě pojmem sociální stát. V optimální sociálním státě by současně mělo fungovat dynamické vyvažování obou principů, tak aby žádný z obou extrémů příliš nepřevážil.
Uvedenému pojetí optimálního náležitě vyvažovaného státu se nejvíce blíží Keynes a neokeynesiánci. Kolektivistický extrém v podobě centrálního komunistického plánování dnes díky historické zkušenosti žádní vážně braní teoretici neobhajují. Avšak v případě opačného individualistického extrému zde jistým způsobem prosperují myšlenky libertariánů opírající se o teorii zastávanou tzv. rakouskými ekonomy (Ludvig von Mises). Na samém okraji této pomyslné škály pak dlí anarchokapitalisté, kteří jdou tak daleko, že by jim nestačil ani 100% kapitalistický stát, když nejraději by zrušili demokratický stát jako takový (protože ten velmi účinně brání právě nastolení 100% kapitalismu). Těmto anarchokapitalistickým extrémistům leží v žaludku samotná podstata demokracie i způsob organizace společnosti ve formě státu. Anarchokapitalisté jsou sice pravým opakem komunistů avšak jejich názory jsou úplně stejně extrémní a primitivní, jako názory fanatických primitivních komunistů, a proto jsou i úplně stejně nebezpečné.
Ona je hlavně škoda, že až příliš mnoho lidí neumí vystrčit hlavu ze škatulek naznačených nějakým Smithem/Marxem/Keynesem/Hayekem/Friedmanem. Jako kdyby neuměli uvažovat dál. Jako kdyby vůbec byla tato pětice k uvažování nad tématem potřeba.
Dopady jakéhokoli režimu a jakéhokoli typu společnosti jsou naprosto nezávislé na tom, zda o tom psal nějaký Keynes, nebo Lakatoš, nebo Ťing-Ťang-ťon, nebo Ramakrišna, nebo Jošua, nebo kdokoli jiný.
Vůbec mám dojem, že všechny ekonomické debaty postrádají rozlet. Jako kdyby kromě děl několika klasiků prostě už jiné možnosti či kombinace možností neexistovaly.
Přesně tak. Tento fenomén spoléhání se na dosavadní akademické autority a nepoužívání vlastního myšlení je o to závažnější, že brání nalezení řešení zdánlivě neřešitelných problémů, s nimiž si neví rady ani ty nejslovutnější ekonomické kapacity. Mám na mysli např. onen obrovský "neřešitelný" "problém" nesplatitelných státních dluhů. Přitom jediným řešením tohoto pseudoproblému je uvědomění si, že státní dluh prostě problémem není. Já vím, zní to bláznivě, ale tento závěr plně odpovídá vlastnostem současné finančního systému. Jen je třeba klást si správné otázky a najít správné odpovědi, jež se v mainstreamových ekonomických teoriích neobjevují.
Skutečné problémy (a státní dluhy jím nejsou) totiž nastávají až v okamžiku, kdy se někdo pokouší vyřešit neexistující problém státních dluhů. Teprve úpornou snahou o "vyřešení" neexistujícího problému totiž nějaký (tentokrát však skutečný a vážný) problém vytvoříme.
V daném případě ovšem existuje také vysvětlení, že předmětná neexistence onoho "problému" nesplatitelných státních dluhů je jistým lidem plně známa a že snaha o vytvoření tohoto "problému" je ve skutečnosti záměrnou, a to právě s cílem oslabení, či odstranění principů sociálního státu. Stačí si povšimnout jak autor článku s naprostou samozřejmostí připojuje k pojmu sociální stát adjektivum "rozhazovačný". Vzpomeňte na nedávnou mediální a politickou mantru rozpočtové odpovědnosti. Tyto kladně prezentované principy "odpovědnosti" baští lidi i s navijákem napříč politickým spektrem a proto jsou tak nebezpečné. Spousty primitivních nemyslících lidí jim prostě na ten špek skočí a ještě to budou roztrhání těla šířit vehementně dál. A lidi, co to nezbaštili mají za hloupé etatistické bolševiky ...
Rozhazovačný stát je pouze v tom, že celé skupiny obyvatel nemotivuje k získání a udržení práce. Na druhou stranu zde většina lidí netuší, že státy jako Rakousko, či Německo jsou v reálu zcela socialistické. Protočili by se vám panenky, kolik dávek a podpor zde existuje. Jaké sociální výdobytky zde máte. Od 13. a 14. platů, minimálně 6 týdenní 100 % placené nemocenské a to od prvního dne nemoci, přes štědré přídavky na děti bez ohledu na výši příjmu, podpory v nezaměstnanosti atd. Vy se zde přesvědčujete, jak se Češi mají skvěle a přitom je to stále bída. Moc se k vyspělým státům nepřibližujeme. U nás se to málo rozfrcá hlavně mezi nepřizpůsobivé a rodiny připomínající známá šesterčata. V takový rodinách nikdo delší dobu nepracuje, většina dospělých jen využívá sociální podpory a neštítí se ani vydírání skrze média s nataženou rukou. Další finance probendí tisíce neziskových organizací bez jasného výstupu a především i jen elementární zodpovědnosti. Pracovat v neziskovkách často připomíná práci snů. Často 2/3 příjmů z dotací, státního rozpočtu a grantů končí ve mzdách zřizovatelů a zaměstnanců. Přitom nemají takřka žádnou zodpovědnost za výsledky své činnosti.