Proboha, přece není možné srovnat důchody žen a mužů ze dvou důvodů:
1. ženy už teď spotřebovávají více důchodových prostředků než muži vzhledem k době dožití
2. muži vykonávají náročnější profese než ženy. Jiná věc je stejná profese. Tam je nutno především srovnat platy a diferencovat podle výkonu.
Máte pravdu. Za co se jedině přimlouvám je fakt, že i mnohem schopnější žena má mnohem těžší pozici v pracovním kolektivu než muž. Muži jen neradi do vedení pustí i mnohem schopnější, rozhodnější, inteligentnější ženy. Bohužel je tomu tak stále. To vnímám jako nespravedlnost.
Na druhé straně, dcera pracuje v IT a svého času v jedné nadnárodní společnosti přemlouvala pár svých poměrně schopných kolegyň k přechodu do svého týmu (měla jako podřízené jen samé chlapy) a nepřemluvila z nějakých pěti či šesti dam ani jedinou.
Všechny raději seděly na klidných administrativních pozicích za "průměrnou" (tedy nikoli vyloženě špatnou) mzdu, "dělaly papíry" a vařily pánům kávu, než aby přešly na místa placená dvojnásobně i více, ale s větší osobní odpovědností. (A někdy i potřebou odolávat tlakům některých šéfů, aby "pustily dál" nedodělanou či nedostatečně otestovanou věc.) Klid a pohoda byly prostě důležitější, než peníze a kariérní postup.
Když se u této společnosti srovnaly platy žen a mužů, tak ženy neměly ani polovinu toho co muži. Když se ale porovnaly platy žen a mužů na stejné pozici a při stejném množství a kvalitě odvedené práce a zkušenostech, nebyly podstatné rozdíly.
Jenže "zadarmo" holt zaměstnavatelé peníze nedávají.
Kdyby byla pravda to, s čím se ohánějí "genderové aktivistky", často se svatým fanatickým zápalem Jany z Arku v očích, totiž, že ženy na stejných pozicích a za stejnou práci mají nižší platy, tak by, minimálně v soukromé sféře, ženy našly práci naprosto bez problémů, zatímco chlapi by ostrouhali. "Kapitalisti" kašlou na nějakou mužskou solidaritu, fakt že jo. Jde jim v první řadě o ekonomiku.
Jenže opak je pravdou. Nejen na fyzicky náročných pozicích je větší než malé procento žen (čest výjimkám) méně výkonných a méně odolných stresu. A bohužel často i méně spolehlivých, což je jednak dáno objektivními okolnostmi, ale i osobními preferencemi. (Slíbený výlet s dětmi v pátek odpoledne má přednost před dobrovolným doděláním zakázky, i když hoří termín a děti hlídá babička.)
Typický muž má z hlediska "každodenní operativy" pořadí 1. práce, 2. soukromé záležitosti (včetně rodinných), přičemž práci a trvalou úspěšnost v ní vnímá jako prostředek k zajštění rodiny . Typická žena to má přesně naopak a zaměstnání často bere jako "nutné zlo". (Samozřejmě jsou individuální odchylky, jak u žen, tak u mužů.)
Už jsem několikrát psal, že pokud by byly ženy za stejnou práci placeny méně než muži, tak přece si můžou udělat firmu ze samých žen a ta svou nevídanou produktivitou a levnou produkcí musí každou firmu s muži za pár týdnů smést z povrchu Země. Že k tomu nedochází, je jasným důkazem toho, že k žádné platové diskriminaci žen nedochází.
Většinou jsem pak v diskusi označen za demagoga, ale nevím proč. Asi proto, že jiné argumety nemají.