Jaké jsou podmínky a důsledky osvojení nezletilého dítěte?

Podmínky a důsledky osvojení nezletilého dítěte dnes komplexně upravuje Občanský zákoník. Z čistě právního pohledu se osvojením rozumí „přijetí cizí osoby za vlastní“.

Předpokladem pro osvojení je tak existence určitého pevného a stálého vztahu mezi osvojitelem a osvojencem, který standardně existuje mezi rodičem a dítětem – nebo alespoň základy takovéhoto vztahu. Osvojení nezletilého musí být samozřejmě v souladu s jeho zájmy a rozhoduje o něm vždy soud na návrh osoby, která chce dítě osvojit (tzv. osvojitele).

Osvojitelem se však nemůže stát každý, nýbrž pouze zletilá a svéprávná osoba, která je svými vlastnostmi a způsobem života schopna zaručit, že bude pro osvojované dítě (tzv. osvojence) dobrým rodičem. Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem by současně měl být dostatečný věkový rozdíl, a to alespoň ve výši šestnácti let.

Souhlas s osvojením a péče před osvojením

Obecně nemůže být o osvojení soudem rozhodnuto bez souhlasu dítěte nebo jeho rodičů. Pokud osvojované dítě dosáhlo alespoň dvanácti let věku, je potřeba jeho osobního souhlasu téměř vždy.

V opačném případě dává jeho jménem souhlas jeho opatrovník, kterým soud zpravidla jmenuje orgán sociálněprávní ochrany dětí. Nicméně, pokud je to jen trochu možné, soud vyslechne i osvojované dítě a pokusí se vzít jeho vyjádření samozřejmě v úvahu – s ohledem na stupeň jeho duševního rozvoje.

Vedle souhlasu dítěte je k osvojení potřeba rovněž souhlasu biologických rodičů dítěte, a to jak otce, tak matky. Biologický otec osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení hned po narození dítěte, matka však může platně svůj souhlas s osvojením poskytnout nejdříve po uplynutí šesti týdnů po jeho narození.

Samotnému aktu osvojení zpravidla předchází tzv. péče před osvojením, která trvá po dobu, po kterou je možné posoudit, jestli se mezi osvojitelem a dítětem vytvořil potřebný vztah, a lze proto důvodně očekávat, že osvojení naplní svůj účel a bude úspěšné.

Jelikož osvojením se v podstatě do určité míry napodobuje biologické rodičovství, měl by být vztah mezi osvojencem a osvojitelem po osvojení pokud možno trvalý a stálý, ačkoliv ne vždy se to podaří. Rozhodnutím o osvojení se totiž osvojené dítě stává potomkem osvojitele v prvním stupni a osvojitel se i zapisuje do matriky jako jeho rodič. Péče o nezletilé dítě před osvojením by proto měla být jakýmsi prvotním důkladným prověřením vzniku potřebného pouta mezi osvojencem a osvojitelem, a z toho důvodu by měla trvat alespoň po dobu šesti měsíců.

Následky osvojení

Hlavním důsledkem osvojením je především zánik příbuzenského vztahu mezi osvojencem (tj. dítětem) a jeho původní rodinou, spolu se všemi právy a povinnostmi vyplývajícími z tohoto vztahu.

Naopak osvojením vzniká příbuzenský vztah mezi osvojencem a osvojitelem, který v důsledku osvojení vůči dítěti nabývá tzv. rodičovskou odpovědnost, jenž spočívá především v povinnosti osvojitele pečovat o zdraví dítěte, o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, osobně se o dítě starat a stýkat se s ním, zajišťovat jeho řádnou výchovu a vzdělání, zastupovat jej nebo spravovat jeho jmění.

Nezletilé dítě se tak v důsledku osvojení stává plnohodnotným členem a nerozlučnou součástí osvojitelovy rodiny, a to nejen po stránce právní, ale také (a to především) po faktické stránce. Osvojené dítě na základě osvojení zpravidla získává i příjmení osvojitele. Pouze pokud s tím osvojené dítě nesouhlasí, může soud rozhodnout tak, že ke svému dosavadnímu příjmení bude dítě dále připojovat také příjmení osvojitele.

Přestože by to mělo být pouze výjimečné, a jsou-li k tomu dány zvlášť závažné důvody, může soud osvojení (buď na návrh osvojitele, nebo osvojence) zrušit. Osvojení ovšem nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení (není-li samozřejmě samotné osvojení v rozporu se zákonem).

Zrušením osvojení přirozeně zaniká příbuzenský poměr vzniklý osvojením a původní příbuzenský poměr s biologickými rodiči se v jeho důsledku obnovuje. Majetková práva a majetkové povinnosti osvojence vzniklé před tím, než bylo osvojení zrušeno, však nejsou zrušením osvojení dotčeny.

Závěr

Osvojení dítěte s sebou přináší vedle práv, která osvojiteli vůči nezletilému dítěti vzniknou, také i řadu povinností a především obrovskou odpovědnost vůči osvojovanému dítěti, které se v důsledku osvojení stane na osvojiteli do značné míry závislé přesto, že není jeho pokrevním potomkem.

Osvojitel je povinen se o dítě starat, zajišťovat veškeré jeho potřeby a v podstatě nahradit jeho biologické rodiče, což není vůbec lehký úkol. Z toho důvodu by si každý, kdo jakkoliv uvažuje (ať už nyní, či do budoucna) o osvojení nezletilého dítěte, měl nejprve uvědomit, zda je nejen schopen, ale především ochoten dlouhodobě pečovat o dítě, které není jeho vlastní, a obětovat mu významnou část svého života. Pokud dospěje k závěru, že ano, je osvojení určitě krokem správným směrem.