Článek se týká hlavně organizačních záležitostí táborů, což v polovině června je o ničem - dobří organizátoři to dávno vědí, špatní to nebudou vědet nikdy.
Hlavní změna je ale v dětech. Dneska jsou to chcípácí, kromě 10%, které dělají závodně nějaký sport. Zatímco před dvaceti lety jsme bez problémů ušli 25 km pěší celodenní výlet (10 km tam, odpočinek, atrakce, 5 km přechod, odpočinek + jiná atrakce, 10 km zpátky). Dneska polovina dětí po 5 km skučí, že už nemůžou. Není divu, když přijedou na tábor, tak se nováčci ptají, kde je televize. První šok je, že tam žádná není a nebude. A oni hned vysypou kompletní program každého dne, seriál za seriálem od 14 do 21 hod, že se na polovinu z toho chtějí dívat. Po dvou dnech už si na televizi ani nevzpomenou.
Dneska je třeba mnohem více závislých kuřáků ve věku kolem 15 let. My to řešíme tak, že dítě, které je závislým kuřákem, je zdravotně nezpůsobilé se účastnit tábora a nevezmeme jej. 70% dětí s námi jezdí opakovaně každý rok a nově přihlášené buď známe osobně nebo známe někoho, kdo jej zná.
Ale na druhé straně kamarádství, dobrodružství a zážitky platí dneska jako v minulosti.