Vlákno názorů k článku Jak se zabezpečit na důchod od Martin - Vezmeme-li si priklad z minuleho stoleti a zauvazujeme-li...

Vezmeme-li si priklad z minuleho stoleti a zauvazujeme-li nad celkovym zrychlujicim se tempem svetovych udalosti, je jakakoli dlouhodoba financni investice velice rizikova. Zatim tady nebylo ani jednou celych dvacet let, kdy by se nestalo neco zasadniho, co snizilo cenu penez, pripadne omezilo investice. Je pro pripomenuti: 1918 – 1938 – 1948 – 1968 – 1989 - ????. Kazdy ten rok je synonymem (nejen) financni katastrofy: vysoka inflace, zmrazeni vkladu, znarodneni napriklad i soukromych penzijnich fondu, menova reforma (nevzpominam si presny rok – jeste jsem nebyl na svete).

Nastoluji otazky:
1. Jake je pokracovani ciselne rady? Ktery dalsi rok patri na misto otazniku?
2. Opravdu si myslite, ze ukladat napr. 1000 Kc po dobu vetsi nez 20 let vas muze v duchodu spasit?
3. Jste presvedceni, ze uz nas nic podobneho, nebo naopak zcela necekaneho nemuze potkat a ze se da verit grafum ruznych fondu, ktere ukazuji krivky vynosu a zhodnocovani majici tendenci stale rust az do nebe?

Souhlasím, poučme se z historie. Skoro určitě dojde v každém delším časovém intervalu k otřesům, které zahýbou finančními trhy. Problém je, že nikdo neví kdy. Na druhou stranu se zatím vždycky trhy zotavily a většina investorů pokračovala v krasojízdě. Jsem tedy přesvědčen, že s jakoukoliv investicí s horizontem dejme tomu 20 let je spojeno větší či menší riziko. Takže nejprve je třeba odpovědět na otázku, zda se člověk chce nějak zabezpečit nebo nechá vše náhodě a spolehne se na stát. Pokud se racionálně rozhodne pro první variantu, musí především pečlivě vybírat a rozkládat riziko, aby v celkovém součtu alespoň zachoval hodnotu svých finančních rezerv. Jinou cestu neznám. Takže podle mě určitě má smysl si finanční rezervy vytvářet (třeba i po tisícovce po dobu 20 let) a zároveň se o ně starat tak, aby alespoň neztrácely hodnotu. Nemyslím si, že by mě penzijko zajistilo pohodlný život rentiéra, ale mít nebo nemít k důchodu částku odpovídající dnešní hodnotě 240 tis. Kč (20x12x1000 Kč) může znamenat třeba nemuset uvažovat, jestli si můžu koupit každé ráno noviny nebo jestli si můžu dovolit týdenní dovolenou na Vysočině. Takže si myslím, že to smysl má. Na každý pád bych ale neinvestoval jen podle křivek nárůstu zisku uváděných v reklamních materiálech fondů.
Petr Bukač

Tak docela pravdu zase nemáte, alespoň co se týče Evropy. Trhy se možná časem zotavily, ale investoři z krize 1938 (=počátek války) skončili většinou v plynu a ani pojišťovny v případě uzavřených životních pojistek nic pozůstalým nevyplatily, jednak mnohdy nebylo komu, protože i pozůstalí velmi často skončili v plynu, jednak válka a válečné události jsou výlukou, při které pojišťovny neplatí a ony se na to po válce okamžitě vymluvily. Po válce byly (alespoň v Čechách) penzijní fondy znárodněny (lépe rozuměj: rozkradeny) a své udělala i měnová reforma v r. 1953. Pokud si človíček případně cokoli ušetřil nebo vybudoval vlastní firmu, aby ho živila, byl tzv. rozkulačen (na venkově byla rozkulačena, tedy znárodněna, i malá dvouhektarová hospodářství, na kterých pracoval pouze majitel) nebo mu byla firma znárodněna. Tyto dvě kategorie investorů tedy rozhodně v krasojízdě nepokračovaly. Pokud někam krasojeli, pak první skupina do plynu, druhá do uranových dolů. Přežil jen málokdo. Po roce cca 1960 bylo jakés takés období klidu, a to až do r. 1989. Po r. 1989 bylo pod rouškou budování moderní kapitalistické společnosti pro jistotu rozkradeno celé národní hospodářství. Prý zanikly pouze neprosperující podniky, ale řada z nich zanikla plánovitě, protože byly západním investorům nebezpečné, protože byly moderně vybaveny a měly všechny podmínky pro kvalitní výrobu (jen namátkou: masokombinát Písnice, mlékárna Znojmo, Fruta Znojmo, SEVAC a můžeme pokračovat dál). Kdyby tyto podniky pracovaly, nemuseli by se dnešní čtyřicátníci bát o důchod. Celá ta psychóza ohledně důchodů je vyvolávána záměrně s tím dostat do finančních institucí víc peněz. Pokud si mladý člověk, který má jen průměrný plat 15.000,- Kč (tedy čistého něco kolem 11.000,- Kč), dokáže ze svého nepříliš vysokého platu pořídit vlastní bydlení a vychovat dvě děti, pak se ho snížení platu v důchodu prakticky nedotkne, protože tyto výdaje v důchodu mít nebude a tato suma mu pak logicky zbude pro jeho vlastní spotřebu.

2004/5. Podle pravidla, že cca 5 let po vrchoplu trhu dojde k prudkému poklesu USD (1933/34 devalvace USD oproti zlatui po vrcholu v roce 1929, dále pak 1971 - ukončení směniutelnosti USD za zlato ( po vrcholu v rove 1966).

Spíše sázím na rok 2005, a to vzhledem k prezidentským volbám v USA v listopadu 2004 a všemožné snaze G. Bushe o znovuzvolení...

A to úplně pomíjím dluhodobé cykly (po necelých 20-ti letech tučných (1982-2000) pro akcie lze čekat cca 20 let hubených...)

PRYČ U AKCIÍ.