Rakousko i Německo jsou země, se kterými máme mnoho společného, a to nejenom hranice a dějiny. Snad vás proto zaujmou střípky z dlouhé historie jejich bankovek.
Rakousko
Nejstarší rakouské papírové peníze (Banco-Zettel čili bankocedule) byly emitovány 1. července 1762 bankou Wiener Stadt Banco. Tištěny byly knihtiskem ve dvou barvách a jako jejich ochranné prvky byly používány pečlivě propracované ornamenty, různé na bankovkách různých hodnot (v tolarech).
V boji proti padělání bankovek hraje bankovkový papír velmi významnou roli. Od 1. listopadu 1784 byly proto rakouské papírové peníze tištěny na papíru, který obsahoval vodoznak.
Poslední bankovky, emitované Wiener-Stadt-Banco, byly tištěny zcela novou technikou, kterou vynalezl tiskař Johann Ferdinand Edler von Schönfeld. Její roli v emisi rakouských bankovek v roce 1816 převzala Privilegierte Österreichische National-Bank.
Časem se tisk zpřesnil
V roce 1810 vynalezl Jakob Degen stroj na tvorbu, resp. na tisk giloší. Tento přístroj umožnil tisk přesných linií vzorů na bankovkách, a to na základě přesných matematických vzorů. Tato inovace byla využívána ode dne 23. července 1825. Toto zařízení také umožnilo vytvářet realistické třírozměrné efekty (tzv. bas-reliéfy).
Od čtyřicátých let 19. století byla v Rakousku využívána tzv. siderografie. Jednalo se o ocelografii neboli o rytí obrazů do ocelových desek pro tisk z hloubky. Siderografie byla v Rakousku zavedena z iniciativy Franze von Salzmanna, hlavního úředníka rakouské centrální banky a experta na tisk bankovek.
Předpokládal (bohužel chybně), že zavedení siderografie jako hlavní metody tisku bankovek zcela zabrání jejich napodobování, resp. padělání. Mezi jeho návrhy patřilo také užívání erotických obrázků na bankovkách, což mělo odradit padělatele (aby o nich nevzniklo mínění, že trpí nějakou úchylkou, což odpovídalo tehdejší morálce).
Varování přibylo až o 30 let později
Od roku 1841 bylo na rakouských bankovkách uvedeno varování, že jejich padělání je trestné. Tyto bankovky bylo navrženy a vyryty významným malířem Peterem Fendim.
Po vzniku Rakousko-Uherska byly 1. května 1880 vydány nové bankovky, které odpovídaly novému státoprávnímu uspořádání země. Jedna jejich strana měla německý a druhá strana maďarský text, design obou stran bankovek byl jinak naprosto identický (obsahovaly portrét fiktivní dívky).
V osmdesátých letech 19. století byly rakouské bankovky tištěny pomocí tzv. heliografie, kterou v roce 1867 vynalezl Emil Mariot z Vídeňského vojenského zeměpisného ústavu. Jedná se o techniku rytí desek pomocí fotografie.
V devadesátých letech 19. století zavedlo Rakouskou-Uhersko novou, korunovou měnu. Jedním z navrhovatelů nových bankovek byl i Gustav Klimt, jeden z nejznámějších rakouských malířů. I když žádný z jeho návrhů nebyl přijat, jeho vliv byl zřetelný na přijatých Röslerových návrzích 10-, 20– a 50korunových bankovek.
Nejstarší německé bankovky
Roku 1705 založil falcký kurfiřt a jülischsko-bergský vévoda Josef Vilém II. v Kolíně nad Rýnem Banco di gyro d´affrancatione, která začala již v průběhu roku 1706 vydávat nejstarší papírové peníze na území dnešního Německa (i ve střední Evropě).
V Prusku byla vydáváním papírových peněz pověřena Königliche Giro- und Lehnbanco, založená v roce 1765. Od roku 1772 obíhaly papírové peníze také v Sasku.
Dne 5. ledna 1825 byla založena Pommersche Ritterschaftliche Privat-Bank, Sttetin, a nedlouho potom emitovala svoje první bankovky. Ty měly stejnou hodnotu jako pruské pokladniční poukázky. Na zadní straně těchto bankovek bylo zobrazeno město Štětín, po jehož okraji byly uvedeny nejrůznější iniciály a jména, což mělo ztížit práci případným padělatelům. Kromě toho tam uveden odkaz na anglický zákon proti padělání zahraničních peněz – to bylo míněno jako varování anglickým padělatelům, kteří velmi dobře vydělávali také na padělání pruských papírových peněz.
Přístroj na tvorbu giloší, vynalezený v roce 1810 Jakobem Degenem, byl v Německu použit např. ve frankfurtské tiskárně Carla Naumanna při výrobě pětiguldenové (tedy pětizlatkové) bankovky Vévodství nasavského (Herzogtum Nassau) – na těchto bankovkách byly využity třírozměrné reliéfy.
Již v polovině 19. století byla významnou tiskárnou cenin lipská firma Giesecke und Devrient – např. v roce 1856 vytiskla desetitolarové bankovky, emitované bankou Gera-Bank. Také na této bankovce bylo uvedeno varování jejím padělatelům, a to dokonce na dvou místech.
Dne 1. července 1857 vydala Danziger Privat-Actien-Bank Danzing se sídlem v Gdaňsku svoji desetitolarovou bankovku. Zajímavá byla tím, že označení její hodnoty bylo uvedeno v němčině, v angličtině a ve francouzštině.
Sjednocené Německo
Ke sjednocení Německa došlo v roce 1871. Zákon ze dne 30. dubna 1874 umožnil bankovky dřívějších států na území Německa, emitované v tolarech a guldenech (zlatých), konvertovat na marky.
V roce 1879 byla založena Říšská tiskárna v Berlíně jako nástupkyně Královské pruské státní tiskárny. První bankovkou, kterou vytiskla, byla bankovka v hodnotě 100 tolarů, emitovaná německou centrální bankou Reichsbank. Tato bankovka byla navržena Friedrichem Wandererem a jejím rytcem se stal Carl Strassgürtl. Široký okraj této bankovky zůstal záměrně nepotištěný, obsahoval ovšem vodoznak s portrétem německého císaře Viléma II.
Zajímavou bankovkou je také bankovka v hodnotě 100 marek, kterou emitovala německá centrální banka Reichsbank a která byla navržena profesorem Oskarem Hermannen Wermanem Hadankem. Z bezpečnostních důvodů je na ní zobrazen zrcadlový obraz hlavy tzv. bamberského jezdce. Bamberský jezdec je jedním ze symbolů německého umění – jedná se o sochu krále na koni (snad Jindřicha II.) ze 13. století, umístěné v katedrále bavorského města Bamberku.
Bankovky ve 20. století
I v období měnového chaosu po první světové válce zůstaly na německých bankovkách bezpečnostní prvky.
Bankovka s nejvyšší nominální hodnotou na světě byla vydána v březnu 1924 německou centrální bankou Reichsbank a zněla na 100 trilionů marek. (Pro informaci – trilion má jednu jedničku, následovanou osmnácti nulami.) Také tato bankovka obsahuje vodoznak, který představuje stylizované listy bodláku. Ke zvýšení jeho efektu slouží hnědý proužek, běžící přes celou bankovku, s vloženými zelenými hrozbami padělatelům. Výroba této bankovky byla technicky poměrně složitá a vyžadovala spolupráci Říšské tiskárny se šesti dalšími tiskárnami.
„Západní“ Německo
Dne 21. června 1948 došlo v Německu k měnové reformě – Reichsmark (říšská marka) byla nahrazena Deutsche Mark (německou markou). V této době ovšem nebylo možné na tomto území vyrobit bankovkový papír potřebné kvality, nebylo rovněž možné vytisknout žádné bankovky a ani vyrazit žádné mince, které by mohly nahradit chybějící bankovky. Nové série bankovek byly vytištěny v American Bank Notes Company New York.
Přední část desetimarkové bankovky ukazovala alegorickou skupinu, symbolizující řemesla. Dvacetimarkové, padesátimarkové a stomarkové bankovky nesly symboly průmyslu, zemědělství a vědy.
V roce 1948, obíhalo v peněžním oběhu „západního Německa“ mnoho padělaných bankovek v hodnotě pěti německých marek. Německá centrální banka (tehdy se nazývala Bank der deutschen Länder = Banka německých zemí) proto pověřila londýnskou firmu Thomas de la Rue and Co. Ltd. výrobou, resp. tiskem německých bankovek v této hodnotě.
Zmíněná bankovka byla navržena grafikem Maxem Bittrofem, který pro ni využil téma antického (řeckého) mýtu o Evropě a o býkovi. Přední strana bankovky představovala únos zdánlivě povolné Evropy nejvyšším bohem Diem v podobě býka. Bittroff také použil hlavu býka jako vodoznak. Tato bankovka se rovněž stala první německou bankovkou, která obsahovala bezpečnostní proužek.
Již v roce 1955 mohla převzít (a také převzala) německá Federální tiskárna výrobu markových bankovek pro Spolkovou republiku Německo.
Bankovky v současnosti
Na závěr tohoto článku musím uvést ještě jednu informaci o současných padělcích měny euro v Německu. Před několika lety (v roce 2013) kdosi vyrobil eurové bankovky neexistujících hodnot 600 eur a 1000 eur.
Tyto bankovky odpovídaly pravým bankovkám pouze svojí velikostí a barevným provedením, jinak byly oproti platným bankovkám zcela jiné – jako označení emitující banky byla uvedena neexistující Deutsche Parkbank, logo EU (hvězdy v kruhu) bylo změněno na srdce z hvězdiček, na těchto bankovkách byly vyobrazeny siluety polonahých mužů a žen, a hlavně jejich udávaná hodnota byla neexistující.
Je velmi překvapující, že těmito bankovkami bylo skutečně úspěšně placeno a že je zachytila až Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem.
