i tohle je tisíckrát omleté, a nic nového se na tom vymyslet nedá.
ideální stav:
1) koncept kupní smlouvy, úschovní smlouva na peníze, a uložení kupní ceny na úschovním účtu. lépe u notáře než u advokáta, je pojištěn státem a riziko zpronevěry je obecně nižší.
2) podpis smlouvy a návrh na vklad. je v podstatě jedno, kdo návrh fyzicky podá - obvykleji prodávající neb je motivován dostat prachy, nejjednodušeji opět notář neb dělá to denně.
3) schovateli je doručen zapsaný vklad z KN = uvolní kupní cenu
4) schovateli je doručeno daňové přiznání o dani z převodu nemovitosti = zaplatí jménem povinného daň.
hypotéka zesložiťuje proces o podmínky financující banky, ale obvykle nemáte na výběr, takže podřídíte se podmínkám banky. výše hypotéky (až do 100%) variuje jen podmínky ručení, nikoliv technologii zástavy.
úschovní účet je VŽDY u banky, jiný neexistuje.
jde o to, zda ho zřídí notář, nebo advokát, nebo realitka.
advokáti mají nižší legislativu, realitka neručí vůbec za nic, za úkony notáře naopak ručí stát. na bance nezáleží, ta může jen krachnout, nepodvede vás ani nerenomovaná banka.
pokud jste si myslel, že úschova je, že advokát či realitka vám peníze "schová" k sobě do šuplíku či na jejich účet, tak si dejte na hlavu obklad.
úschovní účet je bankovní produkt, specifický jeden jednorázový dokumentární účet - k němu se sepisuje úschovní smlouva, co a za jakých podmínek se má komu z něj vyplatit. normálně udělaná úschovní smlouva nikomu neumožňuje udělat nic jiného než je sepsáno. žádná zpronevěra není možná, ani podvod. a žádné peripetie - ani roky, ani měsíce, ani den, úschovní smlouva popisuje i okolnosti a termíny zrušení vkladu.
Za škodu způsobenou notářem odpovídá stát pouze jde-li o sepisování veřejných listin o právních úkonech a úkony notáře jako soudního komisaře. Pokud se ale jedná o úschovy, neodpovídá stát za škodu způsobenou notářem o nic víc než za škodu způsobenou advokátem při obdobné činnosti, tedy vůbec.
A jak Pavel správně píše, notář je jen člověk, tedy jen jedna fyzická osoba. Nikdy nemůžete vyloučit, že se mu těch úschov nahromadí tolik, že se mu vyplatí je zpronevěřit a utéct do Jižní Ameriky.
Relevantní alternativou je úschova kupní ceny přímo bankou, tj. schovatelem je přímo banka. Ta se na rozdíl od fyzické osoby dost dobře nemůže sbalit a utéct do Jižní Ameriky.
Kritickým momentem při prodeji nemovitostí je úschova peněz během převodu. O tom jsme se přesvědčili my klienti realitky Century 21. Jejich advokát Vlasák peníze z úschovy ukradl, a tato situace nemá žádné rozumné řešení. Více o tom na webu okradených klientů http://kauza-century21.webnode.cz/
Policie peníze nenašla, advokát nic nemá, Century 21 se od všeho distancovala a nás klienty hodila přes palubu.
Problém je v tom, že realitní kanceláře (téměř všechny) nabízejí sice komplexní služby, ale ve skutečnosti za nic neručí - prodávají tedy pouze iluzi bezpečného prodeje nemovitosti. Prodávajícím nikdo není schopen garantovat, že za prodanou nemovitost dostane peníze.
Pokud notář přijímá peníze do notářské úschovy, pak je to vždy bezhotovostně a na speciální k tomu zřízený účet u renomované banky. Notář musí být profesně pojištěn, zpravidla to bývá na částku 30 mil. Kč a vyšší. O přijetí peněz do úschovy musí neprodleně učinit záznam do centrální evidence úschov, kterou vede Notářská komora České republiky. Na rozdíl od advokátů, kterých je přes 10 tisíc, notáři mají numerus clausus - je jich stanovený počet pro notářské obvody a pouze na uvolněný notářský úřad jmenuje notáře ministr spravedlnosti na základě konkurzu. Dále je dobré vědět, že pokud notář přijme peníze do úschovy v souvislosti s kupní smlouvou, kterou sepsal notářským zápisem, pak odměna za přijetí peněz do úschovy je jen 10 % z částky, kterou by klient zaplatil za samostatnou úschovu ( nejméně 1000,-) Kč.
Mezi notářkou a advokátní úschovou až tak velký rozdíl není. Oba musejí být profesně pojištěni - avšak na zpronevěru se žádné pojištění nevztahuje (i advokát Vlasák z Century 21 byl řádně profesně pojištění, i on měl řádně založený úschovní účet v renomované bance - formálně měl vše v pořádku). Takže když peníze z úschovy ukradne notář nebo advokát - pro klienta to vyjde na stejno. Je absolutně v háji.
Bankovní úschova (sjednaná přímo v bance) má taky své mouchy: ten účet je vždy napsán jen na jednoho účastníka - buď na prodávajícího, anebo na kupujícího. Takže ten druhý je vždy v riziku.
Opravdu nevidím žádnou cestu prodeje nemovitosti, aby to byla tutovka - vždy je riziko, že to někdo ukradne nebo že se něco během převodu stane a jedna ze smluvních stran na to doplatí....
Milá Soňo, přečtěte si prosím §2 notářského řádu a nepište zde své smyšlenky. Děkuji.
§ 2
Notářskou činností se pro účely tohoto zákona rozumí sepisování veřejných listin o právních úkonech, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení, přijímání listin do úschovy a dále přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám.
Dovolím si vstoupit do tohoto "sporu" o bezpečnost notářské úschovy. Zeptala jsem se rovnou u nejpovolanějších - na notářské komoře. A obdržela jsem odpověď ve smyslu, že rozdíly mezi notářskou a advokátní úschovou jsou značné. Avšak bylo mi potvrzeno, že v případě zpronevěry finančních prostředků, které by se dopustil notář - tak stát ani nikdo jiný by okradené klienty neodškodnil. Nicméně prý se to ještě nikdy nestalo, že by peníze ukradl notář.
Tedy dle notářské komory ke zpronevěře nedochází nikdy, dle advokátní komory skoro nikdy. V obou případech - okradený klient bude mít smůlu...
Myslím, že jsou to spíše spekulace o možném zloději. Daleko reálnější je, že někdo zemře a nebo ho postihne exekuce majetku. Notář je jmenován do notářského úřadu, který je zcela oddělen od jeho osobního majetku. Peníze či listiny svěřené do notářské úschovy tak nemohou být předmětem dědictví po notáři (notářský úřad je převzat novým notářem) a vzhledem k tomu, že nejsou majetkem notáře, nemohou být ani zahrnuty do případné konkurzní podstaty či postiženy exekucí týkající se osoby notáře. Zcela jiná situace je u advokáta.
Bohužel tomu tak většinou je, nemělo by ale tomu tak být. Realitní makléř by měl být zdatný prodejce a měl by dokázat prodat nemovitost za cenu za kterou by toho většina majitelů nebyla schopna. Bohužel všichni makléři (až na jednoho), které jsem poznal, byli špatnými prodejci (v porovnání např. s finančními poradci) a věřím, že majitel by si dokázal nemovitost prodat lépe. Asi je to dané tím, že mnoho makléřů začínalo v době, kdy se nemovitosti prodávaly v podstatě samy a tak se nenaučili prodávat.