Ano, souhlasím s názorem, že člověk, může-li, má půjčit kamarádovi, resp. prověřenému příteli (přítelkyni), ale jen tolik, aby sám nezkrachoval, kdyby musel kamaráda odepsat jako neplatiče. Stává se to často, i mně se stalo, že jsem sice peníze zpět dostala, ale kamarádku jsem odepsala, průtahy, výmluvy a nahánění mně donutilo změnit postoj k té osobě. Mrzelo mne to, ale stalo se mi v mládí, pro další život se taková zkušenost hodila. Sama si nikdy nepůjčuji, dříve jen u státních ústavů, kde splácení být musí pravidelné. Bez půjček se mi ale nyní žije lépe, ale nejsem již chtivá ničeho materiálního ve svých 65 letech, a duchovní věci tolik nestojí.