Názory k článku Jak dlouho vydrží prosperita na dluh?

Za tento stav mohou poslanci, kteří jsou největší zločinci v tomto státě !

Co jsme si zvolili to máme

Splácet za těchto podmínek navíc ještě staré dluhy půjde asi jen velmi těžko.

Naštěstí to stát nemusí trápit, protože má pod palcem výrobnu peněz: ČNB a státní tiskárnu cenin. Kdyby podobně jako současné státy hospodařili panovníci v minulosti za časů zlatého standardu, tak by brzo měli problém - tím že by utráceli víc než jsou jejich příjmy by znamenalo že časem by peníze prostě fyzicky neměli k dispozici. Opuštěním zlatého standardu se však peníze staly bezcennými papírky. Resp pro běžné "uživatele" peněz cenu mají, protože ti si je nemůžou opatřit jinak než (byť nepřímo) od státu. Ovšem pro stát cenu nemají - ten si jich může natisknout kolik chce. A tím že na jejich výrobu má zákonem zaručený monopol tak se za normálních okolností nemusí obávat že někdo přijde s konkurenčními "kvalitnějšími" penězmi, tedy s takovými které nebudou trpět devalvací. To by byla pro stát smrtící rána protože by v okamžiku přišel o možnost vyrábět peníze (resp. vyrábět by mohl ale nikdo by je nechtěl protože by se za ně nedalo nic koupit) a tím pádem by nemohl "brát z ničeho" tak jak už téměř sto let jsou státy na celém světě zvyklé. Pěkný důkaz že peníze jsou jen komodita jsou třeba válkou zkoušené oblasti, kde lidé zhusta opouštějí nestabilní a kvapem devalvující národní měny a místo toho běžně používají poměrně stabilní dolary nebo eura na jejichž hodnotu nemá jejich stát vliv. (tedy na jejich reálnou hodnotu ve smyslu co se za ně dá koupit, nikoliv nominální hodnoty typu kolik místních chechtáků je za dolar). Samozřejmě v reálu je to trošku složitější, protože přecejen funguje jakási omezená konkurence mezi měnami různých států a o tisknutí peněz kterými vláda hospodaří brzo nebude rozhodovat ona sama ale EU. To jsou však jen kosmetické změny, princip zůstává stejný. Shrnuto: státní dluh se skutečně platit nemusí, ty peníze nebudou nikdy nikomu chybět. Paroubek měl pravdu. Bohužel cena za toto "privilegium" je dost vysoká neboť vede k znehodnocování měny.

Panovnici v minulosti hospodarili mozna jeste hur nez soucasne staty (alespon nekteri) a pomahali si snizovanim obsahu zlata v mincich, na jejichz razbu meli monopol. Takze nic noveho pod sluncem :-D

Trochu si odporujete - nejdriv tvrdite, ze se nemusi obavat konkurence a pak spravne uvadite, ze konkurence existuje. Jde o to, ze normalni inflace moc nevadi, pokud nemate uspory ve slamniku.

A zlaty standard je pekna vec, ale v soucasnych ekonomickych podminkach nesmyslna. Kdyz uz nic, tak neexistuje dostatek zlata na jeho zavedeni.

Moc si neodporuju. Nezapomeňte že ve většině zemí je nelegální používat jiné měny než oficiální, státem vydané peníze. Čili konkurence existuje, ovšem je nezákonné a prakticky nemožné jí využít. Nebo myslíte že kdybyste u české firmy chtěl dostávat mzdu v USD že by to bylo možné? A i kdyby chtěli tak (ač zde si nejsem jist) bych řekl že je to protizákonné. Prostě transakce na území ČR musí probíhat v CZK a basta.

Dlaší problém je že tento způsob nakládání s penězi přijaly za svůj prakticky všechny současné státy, takže slušná konkurence vlastně ani neexistuje. Jasně, některé měny devalvují rychleji, některé pomaleji, navíc se to mění v čase, ale všechny mají stejný zásadní problém - pro vládu své země nemají významnou hodnotu, takže jich tisknou nadbytečné množství, tím uměle zvyšují nabídku a logicky snižují jejich hodnotu.

Stát tiskne tolik peněz, kolik podnikatelé potřebují, stát je totiž podnikateli víceměně vlastněn a je jen jejich slouhou. Vyrovnaný rozpočet by podkopal hospodářský "růst" a vyvolal poles zisků. Řeči o nepodktivních výdajích státu jsou z hlediska podnikání směšné. Jesliže firma postaví nové sídlo krajského úřadu za 400 mjilionů kč, je ot pro majitele firmy zatraceně produktivní výdaj!

Kdyby stát tisknul tolik peněz kolik podnikatelé potřebují tak by brzo skončil tisknutím papírků které nemají žádnou hodnotu.

Podívejte: mám ekonomiku která umí vyprodukovat 100 rohlíků (ne víc protože třeba není dost mouky) a zásobu oběživa 100 korun. Můžu směnit rohlík za korunu a zase zpátky, oba mají stejnou hodnotu. Stát ovšem potřebuje taky nějaké rohlíky, jenže všechny peníze jsou mezi lidmi, takže 50 korun na rohlíky ve státní kase neni. Inu jde a vytiskne si dalších 50 korun. To on může protože na tisknutí peněz má monopol. Jenže množství rohlíků se tím nezvýší!

Pekař je v pohodě, protože prodal 50 rohlíků za 50 korun. Jenže teď tam příjde zbytek lidí se sto korunami a budou se dožadovat své stovky rohlíků. Ejhle, ono jich je k dispozici už jenom 50! Co se stane? Inu cena rohlíku vzroste na 2 koruny za kus.

Tak si to shrneme:
Existuje 100 korun které mají nějakou hodnotu. Stát vytiskne o 50 korun víc a ty stále mají tu hodnotu stejnou jako původní stovka a lze za ně nakoupit stejných padesát rohlíků jako za staré peníze. V okamžiku kdy je utratí ovšem hodnota všech peněz v ekonomice klesne. Tedy stát za ty nové peníze nakoupí větší hodnotu než kdokoliv kdo se stejnou smou přijde po něm. To je poněkud nefér, vidíte? Jen stát totiž může vyrábět nové peníze z ničeho, takže vlastně získává nefér konkurenční výhodu jako zákazník, protože má peníze nepodložené jakoukoliv komoditou a tyhle peníze v okamžiku utracení ztratí kus své hodnoty.

To je princip zadlužování státu - utrácí něco co nemá a může si to z pozice vládce peněz dovolit. Část z toho dluhu samozřejmě pokryjou státní dluhopisy, ale část se pokryje vyrobením nových peněz a to je problém. Úkol ČNB stejně jako ostatních centrálních bank je víceméně v zabránění vládě aby to s tisknutím nových peněz přehnala. Proto jsou centrální banky formálně nezávislé na vládách, ovšem ta nezávislost je jen jako. Premiér sice nemůže ČNB nařídit co má dělat, ale svým rozpočtovým hospodařením jí stejně výrazně ovlivňuje. Centrální banka se prostě musí snažit aby z toho co provádí vláda nebyl moc velký průšvih a neskončilo to jako v Zimbabwe:

Kdyby stát tisknul tolik peněz kolik podnikatelé potřebují tak by brzo skončil tisknutím papírků které nemají žádnou hodnotu.

Podívejte: mám ekonomiku která umí vyprodukovat 100 rohlíků (ne víc protože třeba není dost mouky) a zásobu oběživa 100 korun. Můžu směnit rohlík za korunu a zase zpátky, oba mají stejnou hodnotu. Stát ovšem potřebuje taky nějaké rohlíky, jenže všechny peníze jsou mezi lidmi, takže 50 korun na rohlíky ve státní kase neni. Inu jde a vytiskne si dalších 50 korun. To on může protože na tisknutí peněz má monopol. Jenže množství rohlíků se tím nezvýší!

Pekař je v pohodě, protože prodal 50 rohlíků za 50 korun. Jenže teď tam příjde zbytek lidí se sto korunami a budou se dožadovat své stovky rohlíků. Ejhle, ono jich je k dispozici už jenom 50! Co se stane? Inu cena rohlíku vzroste na 2 koruny za kus.

Tak si to shrneme:
Existuje 100 korun které mají nějakou hodnotu. Stát vytiskne o 50 korun víc a ty stále mají tu hodnotu stejnou jako původní stovka a lze za ně nakoupit stejných padesát rohlíků jako za staré peníze. V okamžiku kdy je utratí ovšem hodnota všech peněz v ekonomice klesne. Tedy stát za ty nové peníze nakoupí větší hodnotu než kdokoliv kdo se stejnou smou přijde po něm. To je poněkud nefér, vidíte? Jen stát totiž může vyrábět nové peníze z ničeho, takže vlastně získává nefér konkurenční výhodu jako zákazník, protože má peníze nepodložené jakoukoliv komoditou a tyhle peníze v okamžiku utracení ztratí kus své hodnoty.

To je princip zadlužování státu - utrácí něco co nemá a může si to z pozice vládce peněz dovolit. Část z toho dluhu samozřejmě pokryjou státní dluhopisy, ale část se pokryje vyrobením nových peněz a to je problém. Úkol ČNB stejně jako ostatních centrálních bank je víceméně v zabránění vládě aby to s tisknutím nových peněz přehnala. Proto jsou centrální banky formálně nezávislé na vládách, ovšem ta nezávislost je jen jako. Premiér sice nemůže ČNB nařídit co má dělat, ale svým rozpočtovým hospodařením jí stejně výrazně ovlivňuje. Centrální banka se prostě musí snažit aby z toho co provádí vláda nebyl moc velký průšvih a neskončilo to jako v Zimbabwe:

Chytroline, pokud ti nepribyva zlata tak rychle, jako roste pocet lidi a ekonomika, tak zacnou penize proste dochazet; dostavi se silna deflace se vsemi negativy s tim spojenymi, bude vyhodnejsi drzet penize nezli investovat, uvery budou nedostupne, vsichni dluznici zkrachuji, nasledne se polozi vetsina bank... proste se zopakuje Velka krize 1929-1933. Dik moc, nechci.

Deflace v letech 1929-33 byla dusledkem hospodarske krize (zvysena averze investoru vyci riziku), nikoli naopak. Ale jinak mate pravdu.

Dobre, odvolavam svoji puvodni formulaci a nabizim presnejsi: Hospodarska krize a deflace (zpusobena mimo jine vazbou na zlaty standard, i kdyz hlavne nejspis tim, ze situace se vymykala z ramce tehdy existujicich makroekonomickych teorii) se navzajem posilovaly.

Kazdopadne mam za to, ze pliziva deflace byla vlastnosti vsech systemu vazanych na nejaky standard. A vsechny soucasne ekonomicke teorie se shoduji na tom, ze deflace je velky problem.

Je zajímavé že existují části průmyslu, kde je deflace posledních 20,30,50 let a přesto tam firmy existují, přežívají a dokonce i expandují. Např. celý IT průmysl, spotřební elektronika a možná i další. Jak je to možné, když je ta deflace tak ohromný problém ? ;-)

Nastesti je u nas centralni banka nezavisla na statu a jejim prvoradym cilem je udrzovat nizkou inflaci. Proto vykupovat statni dluh nebude, zapricinila by tim totiz jeji rust.

Rust zadluzovani se bohuzel nezmeni dokud jednou nebudeme mit silnou (pravicovou) vladu...

Neni to o pravicove vlade. Je to o zodpovednosti a cestnosti tech lidi. A pak muzou byt klidne i levicovi, ale to uz je na delsi debatu. Zatim tady ani je dna strana neukazala nic, za co by si nezaslouzila uctu. Desitky mensich ci vetsich Unipetrolu, sem tam nejaka ta Setuza, IPB, nekolik desitek kampelicek a jedna megaloupez v podobe kuponove privatizace. Kdyz to okorenime Nomurou, Lauderem z Novy, tim bejvalym sefem Skodovky a nekolika desitkami Krejciru, Berku a podobnych lidi, dostavame primo vrazedny koktejl, ktery by nevydejchala ani svycarska ekonomika, natoz ta nase. Takze paklize bude stale nejhorsi nadavkou "Ty jeden politiku!" neni na obzoru nic, z ceho by mel mit poctivej a pracujici clovek radost. I kdyz, ukazte mi jej...:-/

Praha urcite ma silnou pravicovou vladu (aspon podle slov ODS). Na zaklade vasi hypotezy dovozuji, ze si Praha nepujcuje jak o zivot a ze ma vyrovnany rozpocet.

Kde delam chybu v uvaze? Nebo ze by chyba byla u vas?

Praha žije na úkor venkova. Dochází k přerozdělování výnosů z daní, kdy se cpe hlavně pražákům. Dále řada firem, aniž by podnikala v Praze, tak tam má sídlo a peníze z daní jdou automaticky opět do Prahy. Jen se podívejte, kolik mimopražských firem má auta s pražskou SPZ.

Ano, máte pravdu, nedávno na čro2 kdosi informoval o tom, že na jednoho Pražana jde ze státního rozpočtu 30.000Kč/rok, naopak na jednoho obyvatele Božího Daru jde 8 Kč. To se to pak v Praze volí ODS, když tam mají socialistické přerozdělování. A venkov naopak dokazuje, jak je s prominutím hloupý, co si vše nechá líbit. On je ten, který natahuje v Praze na ministerstvech ruku s žádostí o peníze na v Praze zcela běžné věci a obálku v druhé roce předává ... Škoda, že tomu není naopak: "pošlete nám do prahy vagon brambor, nemáme co jíst, a tady ještě k tomu malá pozornost ..."
Žiji také na venkově ...

Státní dluh se platí každý rok a to zahraničním bankám ! příští rok bude stát platit jen na úroky asi 46 miliard Kč. Pokud chceš platit dluh tisknutím nových peněz, tak tyto peníze ztratí hodnotu a vede to ke katastrofě celé měny, tak jak to bylo v roce 1953 , kdy se měnily peníze 1:50 za novou měnu, aby se měna ozdravila.

Je pravda, ze se v ucite mire do rozpoctu "vyrabeji" penize vyplnenim kolonky v ucetnictvi Ceske Narodni Banky?

Jinak diskuze vyse mi prijde jako reakce na knihu http://www.libinst.cz/etexts/rothbard_penize.pdf