Argumentem pro přijetí jednotné měny je také hospodářská provázanost tuzemské ekonomiky se zeměmi eurozóny. Česká ekonomika se navíc eurizuje, tuzemské firmy mají více úvěrů v eurech než v korunách. Eurem firmy v rostoucí míře platí mezi sebou. Chtějme euro, euroizace ekonomiky tuzemskou ekonomiku ovlivňuje i bez něj.
Levnější hypotéky a dlužnické výhody
Klíčem k bydlení ve vlastním, pomocí mladým, mají být levnější eurové hypotéky. Když se přijme euro, kurzové riziko zmizí. Voliči, s eurem jednoduše srovnáte ceny, budete mít levnější hypotéky,
vyslovila nedávno jedna česká politička. Dodala i svůj poznatek o levnějším financování státního dluhu.
To jiný politik z jiné strany příznivcem přijetí eura není. Rizikem je prý ztráta kontroly nad měnovou politikou. Česku vzniknou závazky vůči Evropskému stabilizačnímu mechanismu, jakkoliv jsou benefity pro určité skupiny firem nebo spotřebitelů nezpochybnitelné.
Debata o euru by měla stát na racionálních základech,
vyslovil další český politik z jiné strany. S odvoláním se na analýzu České národní banky hodnotící vývoj české ekonomiky v kontextu závazku přijmout euro a plnit konvergenční kritéria zmínil, že je tu řada rizik. Chce to prý analýzu výnosů a nákladů, nikoliv emocionální vyjádření.
Přijetí eura sníží dluhovou službu, dlužníci si budou půjčovat levněji. Naopak se zvýší hospodářský růst (prý o 0,5 až 1 % (!)), vyslovila další česká politička. Země eurozóny podle ní prý lépe zvládly inflaci. Může se zdát se, že slibem nižší inflace nelze voliče zarmoutit.
Klíčem k nízké inflaci je podle jedněch právě přijetí eura, jiní tvrdí, že právě s tím se pojí inflační riziko. Inflační zkušenosti v korunové měnové zóně jsou pak jedním ze zaznívajících argumentů pro co nejrychlejší přijetí eura.
Konec fandění inflaci a zaměstnanosti
Jeden český ekonom proti euru vytáhl argument, že od přijetí eura v roce 2009 se slovenské exporty do eurozóny zvýšily o více než 50 %. Ve stejné době pak české exporty do eurozóny narostly o více jak 70 %.
Co v komentáři nezaznělo, jsou souvislosti. Třeba skutečnost, že oslabování koruny a kurzový závazek v korunové měnové zóně v poslední dekádě povzbudil nejen české exporty, ale i zaměstnanost a tuzemskou inflaci.
Dostalo to i svůj marketingový název, šlo o politiku ČNB nazvanou „Fanděte s námi inflaci“. Slabší koruna podpořila exporty, které byly po přepočtu měnovým kurzem levnější. Zaměstnanost a inflace byla finančními operacemi ČNB povzbuzena, Česko svým přehřátým trhem práce proslulo.
Měnová suverenita a tuzemská inflace je složité téma. Česká inflace nakonec vylomila dveře, Česko se na poli cenové nestability dostalo na přední příčky inflačních žebříčků.
Koruna ztratila od pandemie mnohem více než čtvrtinu kupní síly. Inflační cíl centrální banka několik let neplní, inflační očekávání by se dala krájet. Inflační diferenciál jsme si ovšem upekli v Česku, hospodářská a zejména měnová politika nakoupila zaměstnanost a inflaci.
Institucionalizace jmenování bankovní rady a situace, kdy prezident republiky jako jeden člověk v jeden čas obmění bankovní radu, byla diskutována snad ještě někdy kolem roku 2000. Dnes už tato slabina institucionalizace fungování korunové měnové zóny zmiňována není.
Ano, radní ČNB dosazuje podle svého uvážení prezident republiky. Čtyři hlasy v bankovní radě pak dokáží otočit kormidlem měnové politiky, třeba oslabit korunu a vyhlásit kurzový závazek. Anebo třeba vyhlásit závazek stability úrokových sazeb, které předtím avizoval prezident republiky, když některé radní jmenoval.
Zájmy v pozadí a komentáře
Jedním z argumentů pro euro, který stál u zrodu eura, je skutečnost, že státy účastnící se společného trhu si nemohou dovolit vést měnové války – oslabovat kurz své národní měny pro podporu exportu. Pokud na společném trhu nastoupí soutěžení o to, kdo více oslabí kurz své měny na podporu svého exportu, vzniká začarovaný kruh.
Takovým zacykleným kruhem je i diskuse, která se kolem přijetí eura rozvířila. Je to diskuse nekonečná, začít lze vizemi, pokračovat příběhy o tom, jak země mimo eurozónu budou při další integraci stát na druhé koleji. Zájmy jsou protichůdné a protichůdné jsou nutně i vyslovované komentáře.
Od zaměstnance banky, pro kterou je směnárenský byznys zřejmým zdrojem ziskových příležitostí, pak stěží v takové diskusi uslyšíme argumenty pro rychlé přijetí společné měny. Koho chleba jí, toho píseň pějí, vždyť kapři si sami rybník nevypustí.
Pokud už 70 let koruna jako tuzemská měna kromě nějakých inflačních vln či vlnek „dramatický šok“ nezažila, nelze se prý divit, že česká veřejnost přijmout společnou měnu nechce.
Euro je ovšem pro Česko logickou budoucností, potřebujeme měnu, jakou má sousední Německo, říká jeden. Jiný dodá, že přijetí společné měny znamená nemožnost opřít se o vlastní měnovou politiku a změnit úrokové sazby s ohledem na vývoj tuzemského hospodářství, menší suverenita vlastního státu.
Zájmů je hodně, těch, kteří jmenují bankovní radu, existují také zájmy donátorů volebních kampaní, zájmy investorů a spotřebitelů. Ti nebo oni brojí pro nebo proti společné měně, třeba i proto, že zastávají vlivné skupiny a zájmy stojící v pozadí. Jde o to, kdo představuje v korunové měnové zóně největší dlužníky, komu tito dluží. Když se inflací znehodnotí finanční závazky, dlužník získává, věřitel tratí.
Jde také o to, jak různé skupiny prosazují své zájmy a v jaké měně dluží. Exportér, který má tržby v eurech a financuje se v euru, z kladného inflačního diferenciálu v korunové měnové zóně profituje.
Hraje se také o zisky spjaté se spekulací na vývoj koruny, výnosy plynoucí z obchodů kolem kurzového rizika, profit z finančních operací tuzemské centrální banky stahující přebytečnou korunovou likviditu.
To se nám to hoduje, když nám ostatní půjčují
Je-li to pro nás jako zájmovou skupinu výhodné, musíme bojovat za zachování koruny. A tak možná právě proto ekonom jedné malé banky vytáhl prý prestižní studii, která hodnotila dopad měnové unie na vzájemný obchod. Má to být zdrcující: Efekt eura na růst vzájemného obchodu členských zemí měnové unie je v zásadě nulový.
Komentátor poukázal i na to, že rating suverénní vlády jako dlužníka se dnes odvozuje od členství v eurozóně.
Jak Evropská centrální banka začala vykupovat dluhopisy zadlužených zemí za nově emitovaná eura, popřela původní smysl ECB coby následovníka zodpovědné Bundesbanky, vyslovil svůj argument proti rychlému přijetí eura ekonom z jiné banky. Na euro ještě připraveni nejsme, chce to plnit domácí úkoly, vyslovuje ekonomka další z tuzemských obchodních bank a poradkyně premiéra.
Co až tak už nezaznívá, jisté domácí úkoly mají i národní státy tvořící měnovou unii – jejich hospodaření a hromadící se dluhy znamenají nerovnováhy a politické výzvy. Členství v eurozóně prostě nevytváří tlak na větší fiskální zodpovědnost. Právě naopak, politici si mohou dovolit hospodařit s větší sekerou. Kritik se vysloví o fiskálním morálním hazardu, jehož projevem je horší rating země jako dlužníka.
Euro jako společná měna pohledem tendence k zadlužování přináší zvláštní konstelaci. Země eurozóny díky nižším úrokovým nákladům sníží náklady na obsluhu svého dluhu. Na dluhy neprší, vláda země, která přijala euro, si může díky obranným valům a finančním mechanismům půjčovat levněji.
Oponent přijetí eura může sáhnou třeba k poukázání na to, že ECB nakupuje dluhopisy předlužených zemí své měnové zóny. Dluhopisové trhy jsou tímto ovlivněny, související rizika dluhové spirály zůstávají v pozadí, anebo skrytá. Proponent a vizionář evropské integrace naopak může tvrdit, že platí „jeden za všechny, všichni za jednoho“ a společný trh si žádá společnou měnu.
Politická hitparáda bizáru
Korunu chtějí jen populisté a směnárníci, vyslovil jeden z proponentů přijetí eura. Byl bych rád, kdybychom v debatě o přijetí eura více poslouchali lidi a firmy, které mají vizi a schopnost něco měnit, než populisty, směnárníky a milovníky skanzenu, kteří umí lidi jen strašit,
zaznělo v nedávných komentářích k euru na sociální síti X.
V přehledu údajné hitparády bizáru zveřejněných na síti X zazněl i komentář týkající se měnového kurzu koruny. Jeden z českých europoslanců, proponent přijetí eura, si všiml, že poslankyně opoziční politické strany označila korunu za po švýcarském franku nejvýkonnější měnu.
Pan europoslanec z konkurenční politické strany ale zjistil, že mezi koncem roku 2022 a 2023 oslabila koruna „například k euru“ z 24,115 na 24,725.
Údajná hitparáda bizáru má více bodů. Zatímco paní poslankyně českého parlamentu vyslovila, že s přijetím eura by došlo ke zdražení, podle kontrujícího europoslance jde o „opakovaně vyvrácený omyl“. Ceny prý obvykle nevzrostou víc než jindy začátkem roku. Navíc by tuzemská hladina v korunové měnové zóně doháněním postupně rostla i bez eura.
Paní poslankyně českého parlamentu chce zachovat korunu a vlastní měnovou politiku. Důvod? Prostě aby se dalo „reagovat na vysokou inflaci a výkyvy kurzu“. Pan europoslanec opět nesouhlasil a poukázal na to, že tuzemská měnová politika inflaci moc nezvládla.
Opoziční politička z politického hnutí také nechce, aby Česko ručilo za úvěry zemí eurozóny. Pan europoslanec to sice chápe, ale kontruje, že země eurozóny si za dluhy neručí. Paní poslankyně prý jaksi přehlédla, že přijetím eura se kurz koruny k euru přestane hýbat.
ČLÁNKY DO MAILU