Jistý J. J. byl odsouzen soudem prvního stupně k pětiletému trestu odnětí svobody za zločin podvodu (§ 209 odst. 4 písm. d) trestního zákoníku). Trestného činu podvodu se dopustil zejména tím, že třikrát vylákal peníze od poškozených na základě slibu, že jim opatří a dodá automobily, což však neučinil, přičemž poškozeným ani nevrátil peníze, které od nich získal.
Odvolal se, když namítal, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci, jelikož nevyhověl návrhu na vypracování znaleckého posudku týkajícího se vlivu patologického hráčství na jeho ovládací schopnosti. Odvolací soud odkázal na záznamy v trestním rejstříku, které svědčí o dřívějším zcela totožném protiprávním jednání odsouzeného jako v posuzovaném případě. Vzhledem k promyšlené soustavné trestné činnosti soud shledal, že není pochyb o tom, že odsouzený je zcela zdravý.
Obviněný se hájil posudkem z řízení o předchozí obdobné trestné činnosti
Proti usnesení odvolacího soudu podal odsouzený dovolání, které doplnil i kopií znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl vypracován v jiné, ovšem skutkově obdobné, věci pachatele. (Jak vidno, pán má s pácháním trestné činnosti určitého typu bohaté zkušenosti. Ale vlastně fakt recidivy použil ve svůj prospěch.)
Podle posudku odsouzený dlouhodobě trpí rozvinutým syndromem tzv. patologického hráčství
. Nejvyšší soud však dovolání v neveřejném zasedání odmítl. Odsouzený se obrátil na Ústavní soud.
V ústavní stížnosti odsouzený namítal, že přestože opakovaně upozorňoval na svoji závislost na hazardních hrách, nedošlo k vypracování znaleckého posudku – z iniciativy soudu. Posudek prokazující jeho závislost na hazardních hrách, který sám předložil, soud nezohlednil. A s touto argumentací odsouzený u Ústavního soudu uspěl.
Soud musí zohlednit všechny důkazy
Ústavní soud připomenul, že ve spravedlivém soudním procesu musí soud o navržených důkazech rozhodnout, zohlednit je. Pokud jim soud nevyhoví, musí vysvětlit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, respektive pro základ svých (skutkových) zjištění je nepřevzal. Opomenuté důkazy způsobují zásadní vadu řízení ve smyslu porušení procesních předpisů.
Kdy může soud provedení důkazu odmítnout
Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze podle judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody:
- Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření, nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení.
- Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost.
- Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření, nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno, nebo vyvráceno.
V posuzovaném případě soudy nevyhověly návrhu na vypracování znaleckého posudku z důvodů, které spadají pod třetí z možností – dovodily totiž, že u obviněného nemohlo dojít ke snížení nebo zániku ovládacích a rozpoznávacích schopností kvůli patologickému hráčství, a že je tedy znalecké posouzení nadbytečné. Soudy došly k závěru, že odsouzený nebyl v době spáchání trestného činu nepříčetný a že nejednal ve stavu zmenšené příčetnosti. Argumentovaly tím, že stěžovatel nedoložil žádné důkazy o tom, že je závislý na hracích automatech a že o svém problému věděl, a přitom se nikde neléčil.
Gamblerství může snížit příčetnost i u dlouhodobější a komplikované trestné činnosti
Tyto názory obecných soudů však neodpovídají odborné literatuře zabývající se závislostmi. Jestliže soudy založily své závěry o nepotřebnosti znaleckého zkoumání toliko na svém přesvědčení, že patologické hráčství nemůže vést ke snížení, případně zániku ovládacích a rozpoznávacích schopností v případě komplikovanějších trestných činů, byl jejich postup chybný. Jejich náhled není podložen odbornou literaturou, ale je s ní dokonce v rozporu. Naopak z odborné literatury plyne, že vliv patologického hráčství na ovládací schopnost je třeba přezkoumávat i v případech komplikovanější a déletrvající trestné činnosti, nikoli pouze u skutkově jednoduché a neplánované trestné činnosti.
Navrhne-li proto obviněný vypracování posudku ohledně svého patologického hráčství, představí-li pro svůj návrh plausibilní (srozumitelné, pochopitelné) tvrzení a soudy tento návrh shledají nadbytečným, jde o tzv. opomenutý důkaz, rozporný se zásadami spravedlivého procesu. A to tím spíše, pokud soud hodlá své závěry založit na vlastním posouzení vlivu patologického hráčství na trestnou činnost obviněného.
Návrhy předložené odsouzeným týkající se znaleckého posouzení jeho patologického hráčství tedy měly vést soudy k tomu, aby nařídily vyhotovení znaleckého posudku. Ale to neučinily, a tak porušily jeho právo na spravedlivý proces. Ústavní soud proto svým nálezem (spis. zn. II. ÚS 1904/20, ze dne 10. 2. 2021) zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak i Nejvyššího soudu.
Jak je to s trestnou činností gamblerů
Adiktologická literatura dokládá, že právě zpronevěry a podvody jsou častými trestnými činy, které páchají osoby závislé na hazardních hrách. Gambleři mají sklon k vysvětlování opakovaných proher a mají přehnaně vysokou důvěru v sebe samé, že objeví způsob, jak vyhrávat, trpí též iluzí o kontrole nad štěstím ve hře, což může v některých případech jednoduše vést patologické gamblery i k páchání složité trestné činnosti.
Závislý člověk neváhá okrást ani svoje nejbližší okolí o peníze, protože předpokládá, že tentokrát vyhraje a vše splatí.
Omezovat vliv patologického hráčství na jednoduchou a předem neplánovanou trestnou činnost by tedy představovalo přílišné omezení vlivu této závislosti na ovládací schopnosti stěžovatele a není založeno na současných znalostech o této závislosti.
ČLÁNKY DO MAILU