Reklamy nás lákají na výhodné půjčky. Nízkými úrokovými sazbami se to jen hemží, malinké „od“ snadno přehlédneme. Peníze můžete mít na ruku do 5 minut, ale od dodání podkladů a po kompletním posouzení… Jak to s těmi lákadly je a pro koho jsou výhodná?
Poskytování úvěrů je jedním z nejzákladnějších produktů či služeb, které jsou nabízeny bankami, a samozřejmě nejenom jimi. Každá banka propaguje parametry svých úvěrových nabídek, na některé jejich aspekty ovšem není kladen dostatečný důraz, což v reklamách obvykle není ani možné. To je důvod, proč chci upozornit na některé možné dopady přijetí některých nabídek klientem.
Většina bank nabízí zejména fyzickým osobám (tedy občanům) možnost refinancování jejich úvěrů, které jim poskytly jiné banky třeba pod marketingovým heslem „převeďte si svoje úvěry k nám“, event. které jim poskytla sama. Jedná se o velmi užitečnou nabídku, která vám může výrazně pomoci s vašimi problémy při splácení úvěrů pomocí např. snížení jejich splátek a/nebo snížením jejich úrokové sazby.
Velmi často takováto nabídka bývá opravdu výhodná, v každém případě si však musíte přesně spočítat její finanční důsledky, resp. (ne)výhodnost pro sebe. Jde o to, že prodloužení splatnosti úvěru může znamenat zvýšení částky úroků, které zaplatíte bance. Úroky jsou totiž bankami vypočítávány z nesplaceného zůstatku poskytnutého úvěru (tedy z jeho zbývající jistiny). Vedle toho jste také povinni delší (neboli prodlouženou) dobu svojí bance platit příslušné poplatky.
Takže v tomto případě platí upravený citát klasika: Rozumný klient uvážlivý ještě před podpisem vystřízliví, počítá, co mu to vynese, a když nic, tak podpisu vyhne se.
Takováto nabídka je v každém případě výhodná rovněž pro banky, protože získají „na určitou, tedy na prodlouženou dobu“ klienty s úvěry, kteří platí úroky. Zisk bank je totiž z větší části tvořen rozdílem mezi úroky, které přijme od svých klientů, a mezi úroky, které platí svým klientům – vkladatelům (což je nejzákladnější pravidlo bankovního podnikání).
Některé banky nabízejí, že vám v případě potřeby sníží splátky vámi čerpaných hypotečních úvěrů. Také tato nabídka zcela jistě je v drtivé většině případů pro vás hodně užitečná a bývá také výhodná, ale též v těchto případech si musíte naprosto přesně vypočítat, „co mi to vynese“.
Jde totiž o to, že snížení splátek úvěru znamená prodloužení doby splácení hypotečního úvěru. Jedná se tudíž o stejné ekonomické dopady pro vás i pro obchodní banku, jako jsem uvedl v předcházejícím odstavci.
Je samozřejmé, že se nabídka na snížení splátek nemusí týkat pouze hypotečních úvěrů.
Banky často nabízejí, nebo dokonce slibují, že vámi požadovaný úvěr schválí ve velice krátké době.
Nikde ovšem neříkají, že tato krátká lhůta začíná běžet teprve okamžikem, kdy předložíte všechny podklady, které jsou nutné pro přešetření vaší žádosti a rozhodnutí o (ne)schválení žádaného úvěru. Ale zkompletování všech podkladů, zejména u žádostí o poskytnutí hypotečních úvěrů, „nějakou dobu“ trvá, protože bankou požadovaných dokladů musí být předloženo poměrně hodně.
Každý by si měl uvědomit, že banky často ve svých nabídkách na poskytnutí úvěrů uvádějí úrokovou sazbu konkrétního typu úvěru v podobě formulace např. „od X % ročně“. Na tuto nízkou sazbu však dosáhnou z hlediska konkrétní banky pouze ti nejbonitnější klienti (neboli nejkvalitnější čili pro banku nejméně rizikoví.
Jinak napsáno, většina klientů na tuto nabízenou úrokovou sazbu prostě „nedosáhne“ a úvěr jim je poskytnut s úrokovou sazbou „o něco“ vyšší.
Musím vám také připomenout, abyste si dávali pozor, zda je za uvedenou procentní sazbou úroku uvedeno také období, ke kterému se tato úroková sazba vztahuje. Pro informaci uvádím, že p.a. znamená roční sazbu nebo p.m. měsíční sazbu, která může být používána např. u kreditních karet. Jen zcela výjimečně se lze v bankovní praxi setkat se zkratkami p.q. (což je čtvrtletní úroková sazba) nebo p.s. (což je pololetní úroková sazba).
Úrokovou sazbu za kratší než roční úrokovací období je vhodné vynásobit tolikrát, aby se toto období přepočítalo na celý rok, resp. aby ji šlo převést na roční sazbu (např. měsíční úrokovou sazbu je nutné v tomto případě vynásobit dvanáctkrát).
Úrokové podmínky obchodních bank bývají (nejenom) v těchto souvislostech naprosto jasné, obávám se však nabídek nejrůznějších nebankovních společností, které jsou pokoutně vylepovány např. sloupech veřejného osvětlení nebo na domovních dveřích.
Proto, aby si všichni dali pozor např. na televizní reklamy typu „Za tisíc korun úvěru zaplatíte za rok pouze XX Kč“. Takováto nabídka je podle mého názoru cílena na ty osoby, které neumějí, resp. se nechtějí naučit vypočítat úrok. Takovýmto klientům doporučuji se podívat na internetové stránky příslušné společnosti, resp. se jí zeptat na roční úrokovou sazbu nebo na tzv. RPSN – už takto získané informace mohou být velmi důležité pro zjištění solidnosti daných firem.
Zdánlivě velmi výhodná může být nabídka některé z nebankovních úvěrových společností, která slibuje, že roční úroková sazba jí poskytnutého úvěru je 0 %. To je tak krásné, že to prostě nemůže ze své podstaty být pravda – z čeho by si na sebe takováto firma „vydělala“? Pokud se tedy podíváte na internetové stránky takovéto společnosti, dozvíte se, že RPSN, tedy roční procentní sazba nákladů, je např. 48,50 % (nebo i více). Z toho vyplývá, že úvěr je sice bezúročný, ale společnost má vysoký výnos z poplatků. O výhodnosti takovéto nabídky pro klienta si dovoluji velmi pochybovat.
Málokdo si uvědomuje, že když mu banka odpustí poplatek za předčasnou splátku úvěru, tak mu poskytuje velmi významnou výhodu. Banky totiž každý den provádějí tzv. řízení aktiv a pasiv (anglicky assets and liabilities management, zkráceně AML).
Především se v bilanci každé obchodní banky musí vždy rovnat pasiva s aktivy, tedy zdroje banky s jejich použitím. Každá banka počítá se splátkou v určitý den, tj. pro tento den má naplánováno, do čeho investuje volné zdroje (splátka úvěru totiž sníží objem aktiv, přičemž objem pasiv se nezmění).
Pokud tedy provedete splátku úvěru předčasně, snížíte tím bance její aktiva, a to v neplánovaném termínu. Banka proto musí narychlo změnit svoje plány, co s náhle získanými volnými finančními prostředky (tedy zdroji neboli pasivy) – a to ji „něco stojí“.
A kromě toho za zdroje (tedy pasiva) vám banky mohou platit, takže úroky za příslušné aktivum musí být vyšší než úroková sazba za příslušné pasivum, tedy za finanční zdroj.
