Napadlo mě, jak to napsat ještě výstižněji - je potřeba, aby lidé získali k penězům vztah. Pak se už sami postarají, aby jim zbytečně neutíkaly.
Jenže vztahu k něčemu naše školství naučit neumí. Naopak mi přijde, že to umí spíše znechutit. Kdo díky hodinám hudební výchovy získal vztah k hudbě? Já si ze školy pamatuji tzv. výchovné koncerty a divadelní představení, které člověka akorát otrávily. Až po mnoha letech jsem začal objevovat, že existují i divadla, kam může člověk jít rád (a ne pomalu za trest) a odkud odchází dobře naladěn (a ne znuděn/zpruzen).
Podobným způsobem se nyní chce řešit dětská obezita - zvýšením počtu hodin tělesné výchovy. Takže děti budou zavřené ve škole ještě o nějakou tu hodinu déle a ty, které opravdu potřebují se hýbat, nechají rodiče osvobodit, protože budou mít za učitele magora, který si myslí, že každý může uběhnout stovku za 10 sekund a když ne, je schopen jim dát na vysvědčení za 3 nebo i za 4, což si rodiče samozřejmě nenechají líbit.