Tam je to díky tomu, že tento úřad má 60 000 případů ročně. Pokud vymůže polovinu s nejnižší možnou odměnou 7 865 kč tak si to vynásobte kolik vydělá. Něco jiného jsou úřady, které mají sotva 1 000 případů ročně. Pokud ti vymohou sotva polovinu tak už je to menší číslo. (pozn. vymahatelnost v exekuci je PRŮMĚRNĚ 40%).
Inu, sami s oblibou říkají, že je to jen práce, jako každá jiná. A u každé jiné práce platí, za daných podmínek ber, nebo nech ležet. Takových lidí už tu za 25 let bylo, co museli změnit nejen firmu, ale i profesi.
Kromě toho je záhadou, že v Německu mají odměny menší, a přesto i s vyššími platy fungují.
Pro Německo jsou výkony rozhodnutí výrazně dražší než u nás a jsou hluboce ztrátové. Tato země teď stojí před velkým problémem – daňoví poplatníci si stěžují, že nechtějí dotovat vymáhání dluhů po neplatičích. Německo tedy aktuálně zvažuje, že pohledávky už nebude vymáhat prostřednictvím státních vykonavatelů, ale že po vzoru ostatních právně vyspělých zemí zavede klasické soudní exekutory, kteří na svou činnost nečerpají ze státní kasy ani korunu a jejich náklady platí ten, kdo exekuci procesně zavinil.
Možná se na to díváme z nesprávné strany.
Proč by měl daňový poplatník dotovat vymáhání dluhů je jistě správné, ale také nelze připustit, aby daňový poplatník dotoval důsledky doslova ožebračení mnoha rodin exekucemi. Tedy výpadek v příjmech, sociální dávky, sociální bydlení, bezdomovectví, důsledky zdravotní - léčba. Jinak řečeno, buďme důslední v správném záměru, aby daňový poplatník nedotoval cizí soukromý kšeft.
Mě ten český model v navržené podobě přijde jako krok správným směrem. Ne ideální, ale správným směrem.
Dluhy se musí platit, ale zároveň je potřeba oboustranná odpovědnost. Tedy nejen dlužníka, ale i toho, kdo půjčuje, a komu půjčuje. A nepodporovat kšeft s bagatelními dluhy, kdy je věřiteli jedno, někdy to dělá i úmyslně, že dlužníka o dluhu včas neinformuje. Protože takovou pohledávku prodá s obrovským ziskem. Snížené stropy znamenají, že by se mu to mohlo přestat vyplácet. Protože se u snadno vymahatelných položek odměna přiblíží nákladům, tudíž ji se ziskem neprodá, a tak se mu vyplatí poslat e-mail, SMS, dopis... na adresu, kterou když může zjistit exekutor, tak on může také. U těžko vymahatelných je potom na odpovědnosti věřitele, aby se zamýšlel nad tím, komu půjčuje. Takže registry, zálohy, jak kdo chce, hlavně ať do svého kšeftu netahá daňového poplatníka.
U nás asi máme opačný extrém.
Jinak ale nechápu, co míníš tím zavedením soudního exekutora v Německu. Soudní exekutor je právě ten "státní vykonavatel", máme je i u nás. Asi jsi měl na mysli soukromého exekutora. A co si mám představit pod pojmem "kdo exekuci procesně zavinil", to už vůbec netuším.
Ano, to skutečně věřitel často má. Ne pokaždé, ostatně nic takového netvrdím, jako v tom tvém případě, ale u většiny dluhů po splatnosti ano. Ostatně například banky to chápou, a své dlužníky si prověřují, případně žádají zástavu.
Na tvou otázku neexistuje geniální jednoduchá "bezbolestná" odpověď. Kdyby jsi se zamyslel nad tím, co jsem se tě už jednou ptal, tak se neptáš.
"jak by jsi si to představoval? Jestliže odsouzený škůdce nic nemá, nebo jen nedostatečně, kde by se ty peníze na náhradu škody měly vzít?"
Takže znova, kde se ty peníze mají vzít? Z čí kapsy?
Ostatně tohle nebylo ani za socialismu, že by "stát", tedy daňový poplatník nahrazoval poškozenému škodu, selhal-li dlužník.
A znova: uvědom si, že ty limity odměn exekutorů chrání i tebe, poškozeného. Jestliže dlužník nic nemá, tak exekutor naúčtuje celou svoji odměnu tobě, "objednateli".
Soukromí exekutoři to je jen kšeft, mající přinést obživu a zisk majiteli. To není charita, ani kouzelný dědeček, co by mávnutím proutku řešil tvé problémy.
Ve svém příspěvku jinou alternativu, než že by dluh vznikl půjčkou neuvažuješ. A dlužníky představuješ jako chudáčky co jim banky vnutili půjčku a z toho dovozuješ, že mají za dluh pykat.
To je typický blábol, kterým se dlužníci vyviňují ze svého často úmyslného podvodu na věřiteli. Ve skutečnosti si věřitelé dlužníky prověřují a mezi nevymahatelnými dluhy je těch, které vznikly tím, že věřitel poskytl z nedbalosti nebo úmyslně úvěr předlužené osobě je minimum - logicky, nikdo nechce mít nevymahatelné dluhy.
Ve skutečnosti je spousta nevymahatelných dluhů pokuty, poplatky obci, poplatky za energie a také úvěrové podvody.
Oproti stavu před jejich zavedením soukromí exekutoři kouzelný dědeček jsou. Předtím, když byli exekutoři státní (což je stav, po kterém někteří volají jako po ideálu), byly dluhy prakticky nevymahatelné - pokud měl dlužník alespoň trochu kachní žaludek, tak se papíru nezalekl, nezaplatil, státní exekutor neměl motivaci dluh nějak tvrději vymáhat a dlužník se věřitel jen smál do očí.
Se zavedením soukromých exekutorů se tohle změnilo a spousta lidí to nelibě nese, tak vymýšlí pohádky viz výše.
Ad "kdo to má zaplatit" - ideálně samozřejmě dlužník, ale když to nejde, tak je asi každé řešení špatně, o tom jsem ani moc polemizovat nechtěl.
Když se na můj dluh exekutor vy... protože regulovaný poplatek mu nestačí na jeho účinné vymožení, tak mi to tedy fakt pomůže, to jo.