Evropské rozpočty se zadlužují

V každoročních státních rozpočtech je určeno, kam peníze vybrané na daních budou poputují a jakým způsobem se využijí. Které země Evropské unie měly ve skončeném roce státní rozpočet vyrovnaný? Kde je úloha státu nejmenší a státním rozpočtem proudí vzhledem k HDP nejméně peněžních prostředků?

Rodinný rozpočet sestavujeme všichni. Víme, že nemá-li mít naše rodina ekonomické problémy, je dobré mít rozpočet vyrovnaný (ještě lépe mírně přebytkový). Na dluh se žije velice špatně a zaplacené úroky nejsou nikterak nízké (při neplacení přichází zpravidla exekuce).

Samozřejmě, zadlužit se kvůli koupi bytu nebo auta (či jiných životních priorit) je v mnoha případech nezbytností. V případě, že potřebujete peníze, máte vždy dvě možnosti – zvýšit rodinný příjem (což většinou již nijak nejde, neboť jsme v práci od rána do večera a vyšší výplatu už nedostaneme) nebo omezit rodinné výdaje (to se dá téměř vždy).

Obdobně jako rodinný rozpočet si můžeme představit státní rozpočet. Ne každý schodkový státní rozpočet je špatný, ale z dlouhodobého hlediska je pro ekonomický rozvoj země nutný rozpočet vyrovnaný.

Přebytkový rozpočet

V roce 2003 mělo pouze sedm členských zemí Evropské unie rozpočet přebytkový (Belgie, Dánsko, Estonsko, Španělsko, Irsko, Finsko, Švédsko). Ostatní členské země měly rozpočet deficitní. V některých zemích byl původně sestaven jako vyrovnaný, ale buď příjmy během roku byly nižší, než se očekávalo při sestavování rozpočtu, nebo byly zapotřebí nečekané státní výdaje.

V Česku se počítalo s deficitním státním rozpočtem již při sestavování a celkové státní výdaje byly o 14 % vyšší než příjmy (z uvedených 20 členských zemí jsme měli největší rozdíl mezi výdaji a příjmy).

Příjmy rozpočtu

Nejvyšší příjmové položky státního rozpočtu ve všech členských zemích Evropské unie jsou příspěvky na sociální pojištění, přímé daně (daně z příjmů, z majetku, …), nepřímé daně (DPH, spotřební daně, …) a ostatní nedaňové příjmy.

Příjmy ze sociálního pojištění se pohybovaly na celkové výši státních příjmů v roce 2003 od 4,7 % (Dánsko) po 41,2 % (Německo). Ve většině zemí se však pohybovaly v rozmezí od 23 % do 34 % (Česko 31,6 %). Nepřímé daně se pohybovaly od 26,7 % (Finsko) po 42,2 % (Kypr), přímé daně se pohybovaly od 19,9 % (Česko) po 52,0 % (Dánsko).

Výdaje rozpočtu

Státní výdaje jsou velmi pestré, liší se stát od státu, neboť každá vláda preferuje jinou oblast národního hospodářství. Jednoznačně však ve všech zemích Evropské unie byly nejvyšší výdaje v roce 2003 směřující občanům ve formě státní sociální pomoci, na výplatu dávek v nezaměstnanosti a na výplatu důchodů. Nejvíce do infrastruktury investovalo Řecko (výdaje souvisely s konáním letních olympijských her v Aténách) a Irsko.

Nejméně peněz rozděluje Irsko

Pouze v Irsku, Lotyšsku, Litvě, Velké Británii a Španělsku proteklo v loňském roce státním rozpočtem méně než 40 % HDP. Všeobecně můžeme říci, že příjmy státního rozpočtu v Irsku, Velké Británii a Španělsku jsou nižší díky nižším daním a povinným státním odvodům, na druhou stranu ovšem nejsou občané v těchto zemích v případě nezaměstnanosti, nemoci a důchodu tak dobře finančně zabezpečeni jako v zemích Skandinávie (každý má ovšem možnost uzavřít si sám soukromé pojištění pro všechny výše uvedené životní situace).

Občané v zemích s nízkými daněmi jsou mnohem více odkázáni sami na sebe a nespoléhají tolik na stát. Pro podnikání jsou zde nastaveny nejvýhodnější daňové podmínky. V Litvě a Lotyšsku jsou příjmy státního rozpočtu nižší i vzhledem k nižší daňové kázni občanů a využívání „šedé ekonomiky“.

Pramen: Eurostat: Statistik kurz gefasst, Wirtschaft und Finanzen 41/2004