Kdesi jsem četla, že lékaři nechtějí podobné záznamy proto, že není právně jasné, komu patří zdravotnická dokumentace. Pokud lékaři, může ji třeba při ukončení praxe prodat svému nástupci (což je praxe běžná na západ od nás, kde se praxe běžně kupují a prodávají, nejen při ukončení praxe z důvodu stáří, ale i tehdy, když se lékař přestěhuje do jiného místa). Pokud zdravotní pojišťovně, tak ta by mohl chtít dokumentaci elektronickou. Lékař by pak byl doslova jejím vazalem, protože při nespolupráci nebo takové práci, kdy by pojišťovna měla výhrady (moc a drahé péče) by mu prostě sebrala přístup k datům a předala ho jinému loajálnějšímu lékaři (s tím kalkulovala AGEL).
Pojištěnci je přehled zdravotní péče k prdu. On toho moc ovlivnit nemůže, může se jen informovat. I tak je to problém. Uvedu vlastní příklad: dívala jsem se do přehledu a byli tam poskytovatelé, o kterých jsem v životě neslyšela. Protože té péče nečerpám moc, vzpomenu si i po dvou letech, jestli jsem byla u zubaře nebo v lékárně. No, a v přehledu byla jakási pražská lékárna, kde jsem rozhodně nebyla. Jenže ona byla majitelem lékárny u nás, ta naše je její pobočkou. Jak můžu zkontrolovat správnost výpisů, když je v dokumentaci uvedeno, že službu poskytlo jakési s.r.o. se sídlem třeba v Horních Prdelákovicích?