Na dnešním zasedání ECB může být vcelku veselo. Prezidentu Mariu Draghimu hrají v posledních týdnech čísla do karet. HDP za druhý kvartál označkoval definitivně dno recese a poslední podnikatelské nálady (PMI) také potvrzují probíhající oživení. Na žádné velké oslavy to ale není. Ekonomická prognóza ECB nedozná velkých změn. Centrální banka tak bude dál v doprovodném komentáři trhy udržovat v domnění, že sazby zůstanou přikovány u nuly dlouhou dobu. Současně (i když o tom dnes nebude řeč) není zcela mimo hru další kolo LTRO (možná na konci roku 2013). Proč?
Je sice pravdou, že přicházející oživení stojí na daleko zdravějších základech než vzedmutí v roce 2010. Většina periferií dramaticky snížila závislost na zahraničních penězích (srovnala deficity běžného účtu) a zlepšování podnikatelských nálad je proto nejrychlejší v Itálii a Španělsku. Má to ovšem své háčky. Domácí poptávka ve většině periferií je a bude i nadále slabá – k obratu potřebuje zlomit negativní trend na pracovním trhu, a to bude trvat. Německá spotřeba se přitom stále drží na uzdě a nedokáže slabé nákupy na periferiích vykompenzovat. Ve druhém kvartále stálo oživení v eurozóně především na útratách vlády, exportech a investicích (ty však rostly především v Německu). Domácí spotřeba mezitím stojí na místě a v dohledné době na ní nelze moc sázet. To činí z evropského oživení stále relativně křehkou věc.
Druhým problémem je pokračující propad úvěrů do podnikové sféry a snižující se bilance finančních institucí. Částečně kvůli slabé poptávce po úvěrech (řada podniků stále investice odkládá nebo je financuje z vlastních zdrojů), částečně kvůli rychlému navyšování kapitálové přiměřenosti v bankách v posledních měsících. ECB je na úvěrovou dynamiku relativně citlivá a těžko bude chtít za současných podmínek něco měnit na holubičí rétorice posledních měsíců.