To, co nechala každá vláda po roce 1989 ležet ladem a hluboce to podcenila, je podpora ekonomicky aktivních rodin. Vzrůstající problém neviděl ani žádný ekonom. Dlouhodobě tu chybí to základní, co by dovolilo poměr jednotek v produktovem věku udržovat v poměru s důchodci ve zdravém poměru alespoň 3:1. Dětí se rodilo postupně méně a méně, protože vyvstal v obyvatelstvu názor- mít dítě znamená ekonomickou sebevraždu. A cizinci nás rozhodně nezachrání. No a konečně začíná mít tento ekonomicky neekonomický problém tvar.
mez ilety 1990 a 1993 klesla porodnost o zhruba 30%. Byt rodicem v soucasne dobe znamena zvysene naklady a naopak velice snizene prijmy. Stat, ktery nastavuje podminky, na to uplne kasle. Dostat dite do skolky prvnich 5 let zivota je skutecne o stesti. Kdo nema aktivni prarodice, tak proste musi jeden z manzelu zustat5 let doma. Prispevek na dite je 800-1500 korun a se strednimi prijmy neni dosazitelny vubec. Jen pro relace, 1800g sunaru stoji 1600Kc a vydrzi na 20 dnu. Skolna v prirode 4000, potreba vetsiho bydleni tisice mesicne, jidlo, obleceni, krouzky atd. Kdo nema dite, ale spori si na duchod usetrenych 10tis mesicne bude v duchodu vitez. A utirat zadek mu budou deti tech, kdo deti meli a budou kvuli tomu bez penez.
Vetsina lidi tedy voli cestu nemit deti vubec nebo ma pouze jedno. Bohuzel duchodci nejsou pouzef financni problem, ale i materialni. O ty velke pocty duchodcu se bude muset nekdo fyzicky starat. Takze vice zdravotnicekho personalu atd. Dalsi lide, kteri nebudou produkovat dnes bezne vyrobky a sluzby.