Hlavní navigace

Důchodový systém nám vybouchne do tváře. Které ročníky na tom budou nejhůř?

27. 3. 2023
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Věříte na pohádky? Třeba na tu, jak se o vás stát dokáže postarat v penzi stejně dobře, jako se stará o současné důchodce? Nebo si řekneme raději tu o Červené Karkulce?

Dnešní generace mladých lidí nemůže počítat s tím, že od státu dostanou takový důchod, jaký dostávají lidé, co jsou v penzi dnes. Navzdory tomu, že důchody mají vždy nálepku otloukánka, dnešní náhradový poměr (podíl průměrné výše důchodu k průměrné hrubé mzdě) dosahuje 48 %. To je stav, který jsme tu v posledních dekádách ještě neměli. A jestli se něco významně nezmění, asi už ani mít nebudeme.

Co se dozvíte v článku
  1. Pro a proti průběžného principu
  2. Stárnutí nám nehraje do karet
  3. Jak by to mohlo být do roku 2100?
  4. Náhradový poměr včera, dnes a zítra
  5. Kdo by se měl bát a koho se to ještě týkat moc nebude?
  6. Skutečná reforma? Politická sebevražda
  7. Valorizace se musí změnit

Pro a proti průběžného principu

Náš důchodový systém funguje na průběžném principu. Do systému přitékají odvody na sociální pojištění z výplat pracujících. Žádný podíl z této sumy není spořen nebo investován, není ukládán na žádný váš osobní důchodový účet, kde by čekal na vaši penzi a mohl by těžit ze složeného úročení. Vybrané prostředky jsou naopak obratem vypláceny současným důchodcům. Současný model má výhodu v tom, že je odolný proti nepředvídatelným událostem. I když se trhy otřásají, nemá to na něj vliv.

Šetříte si na dobu, až budete v penzi?

Na druhou stranu, aby fungoval, potřebuje k tomu příznivý demografický vývoj. Tedy dost velkou základnu pracujících, kteří budou ze svých odvodů „živit“ současnou skupinu důchodců. Chcete-li se v současném systému s penzí spolehnout jen na stát, dáváte se tedy všanc příštím generacím, které na něj musí vydělat. To by nemusel být problém, kdyby naše populace nestárla.

Stárnutí nám nehraje do karet

Jinak řečeno, přibývá důchodců na úkor ekonomicky aktivních obyvatel (protože se dlouhodobě rodí mnohem méně dětí než dříve), takže bude stále méně lidí, z jejichž příjmu bude živena kontinuálně bobtnající skupina lidí v penzi. Sejde-li se situace, kdy do důchodu půjdou silné ročníky, v kombinaci s tím, že v produktivním věku budou ročníky slabší, může systém začít kolabovat.

Jak ukazuje graf společnosti Cyrrus, který se opírá o prognózu Českého statistického úřadu do roku 2100, poměr lidí v produktivním věku (od 15 do 64 let) k seniorům (65+) se v relativně krátké budoucnosti poměrně rychle sníží z 3,1 až k 1,9. 

Poměr ekonomicky aktivních obyvatel k počtu důchodů se poměrně brzy výrazně zhorší

Poměr ekonomicky aktivních obyvatel k počtu důchodců se poměrně brzy výrazně zhorší

Autor: Gabriela Hájková z PPT společnosti Cyrrus

Jednoho důchodce ze svých odvodů tedy nebudou živit více než tři ekonomicky aktivní občané, nebudou to ani dva.

Není těžké z toho odvodit, že když to tímhle stylem půjde i dál, buďto se bude muset z výplat odvádět mnohem víc, nebo důchodci dostanou do kapsy mnohem míň. Jenže zdanění práce je v porovnání se západními zeměmi už tak dost velké. Ale mohou si politici dovolit výrazně „oholit“ důchodce, když jsou čím dál větší skupinou voličů? To je politická sebevražda.

Z toho, jak je ten systém nastavený, my víme, že bude kolabovat. O tom se diskutuje už desetiletí. Nepoměr mezi tím, co ekonomicky aktivní lidé jsou schopni vyprodukovat, a tím, co očekávají důchodci, že dostanou, ten jednoznačně nastane, uvedl Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus, která se pokusila namodelovat, jak se bude situace kolem důchodového systému vyvíjet dál a co to znamená pro dnešní mladou generaci.

Jak by to mohlo být do roku 2100?

Konkrétně se snaží odhadnout ekonomický vývoj do roku 2100, aby získala obrázek, jak zhruba by se mohla situace kolem důchodového systému vyvíjet. V tak dlouhodobém horizontu samozřejmě nelze nic odhadnout přesně, ale orientační obrázek může pomoci s představou, jak na tom v budoucnu budeme, pokud se nic nezmění.

Předpoklady pro analýzu, které se týkají růstu HDP, mezd, výnosů na státních dluhopisech, narůstání deficitu atp., vycházejí buď z vlastních prognóz společnosti Cyrrus, nebo prognóz OECD, Evropské komise, České národní banky, Národní rozpočtové rady apod.

V současnosti je zadlužení ČR zhruba na úrovni kolem necelých 43 % HDP. Dluhová brzda, která říká, že bychom měli mít vyrovnané rozpočty, je nyní nastavena na 55 % HDP. K této úrovni bychom se podle ekonomů měli přiblížit nejpozději v roce 2032.

Pro účely této analýzy předpokládáme, že tato hranice bude mít na politickou reprezentaci disciplinující efekt. Od tohoto roku tak očekáváme, že bude český důchodový systém uveden do udržitelné rovnováhy. Spíše než systémovou reformou k tomu ovšem podle nás dojde úpravami parametrů, myslí si Vít Hradil, podle kterého by se tedy systém důchodů nastavil tak, že se budou vyplácet jen takové penze, na které budou v systému prostředky z odvodu pojistného.

Z hlediska parametrických úprav má vláda na výběr z několika variant. Může:

  • posouvat věkovou hranici pro odchod do penze,
  • zvyšovat sociální pojištění,
  • snižovat náhradový poměr výše důchodu k průměrné mzdě.

Patrně nejsnazší úprava by pak spočívala v postupném snižování náhradového poměru, tedy relace mezi průměrným důchodem a průměrnou mzdou, uvažuje Hradil s tím, že právě toto řešení zvažuje i jejich prognóza.

Náhradový poměr včera, dnes a zítra

Běžně se u nás náhradový poměr pohybuje podle Hradila kolem 40–45 % důchodu k průměrné mzdě s tím, že nejnižší byl na úrovni kolem 38 % kolem roku 2015. Jak si můžete všimnout níže na grafu, za poslední tři roky tento náhradový poměr výrazně narostl k současným 48 %.

Proč se tak stalo? Protože minulá vláda navyšovala důchody nad rámec zákonné valorizace. Druhým důvodem je vysoká inflace, která se odrazila ve výrazných valorizacích a poukázala na to, že valorizační mechanismus není na vysokou inflaci v ekonomice stavěný.

V dalších letech by měl, vzhledem k očekávané stabilizaci v ekonomice, podle společnosti Cyrrus náhradový poměr mírně klesat v souladu s valorizačním vzorcem. Pak by měla situaci ovlivnit zmíněná dluhová brzda a předpokládaný přechod k vyrovnání důchodového systému. Od roku 2032 by měl tedy poměr klesat takovým tempem, aby udržel důchodový systém v rovnováze.

Výrazný propad na grafu pak způsobí silné ročníky, které začnou odcházet do penze. A fakt, že je budou muset „živit“ ze svých příjmů slabší ročníky. Náhradový poměr strmě klesne.

Bilance důchodového systému se začne výrazně zhoršovat podle Hradila ve 30. a 40. letech, deficit by měl podle jeho odhadů vrcholit v průběhu padesátých let.

Přesný okamžik, kdy si neudržitelnost pokračujícího zadlužování státu vyžádá úpravy důchodového systému, závisí podle něj například na tempu růstu ekonomiky a mezd, demografickém vývoji a na politických rozhodnutích.

Podíl průměrného důchodu a mzdy v %

Podíl průměrného důchodu a mzdy v %

Autor: Gabriela Hájková z PPT společnosti Cyrrus (Zdroj: MPSV, ČSÚ, Cyrrus)

Kdo by se měl bát a koho se to ještě týkat moc nebude?

Minima křivka dosáhne někdy kolem roku 2059. V tu chvíli ten systém, jak je nastavený teď, dokáže vygenerovat peníze jen na nějakých 27,2 % náhradového poměru. Když to převedeme na dnešní ceny, resp. dnešní poměr ke mzdě, tak je to, jako kdybyste důchodcům dnes vypláceli nějakých 12 tis. Kč měsíčně, vysvětlil ekonom.

Kdy půjdete do důchodu? Spočítejte si to na naší kalkulačce.

Takže zatímco ročníky 1965 a starší (pokud budou v penzi 15 let) si podle něj ještě v průměru „užijí“ náhradový poměr nad 40 %, nejhůře na tom budou lidé narození kolem roku 1985, kteří na uvedeném grafu vymetou samotné dno křivky.

Kolik byste měli odkládat stranou, abyste se v penzi měli jako současní důchodci? Přečtěte si také:

Kolik byste měli odkládat stranou, abyste se v penzi měli jako současní důchodci?

Skutečná reforma? Politická sebevražda

Tak udělejme reformu!! Chce se nám z těch vyhlídek zakřičet. Jenže to není tak jednoduché. Předně je to politicky velice nepopulární, protože změny budou bolet. Spousta lidí problematice nerozumí, pravděpodobně vnitřně doufá, že to stát nakonec nějak vyřeší, a není ochotna ze svého krajíce pro budoucí roky v žádné formě ukusovat. Benefity skutečné reformy by začaly být vidět až za dlouho (resp. jí vlastně „jen“ zabráníte obřímu průšvihu, ale žádný ohňostroj na konci se nekoná), zatímco voliči s vámi zúčtují za pár let.

Další problém je ten, že pokud by se, např. po vzoru Švédska (které opatření ale zavedlo už na přelomu milénia), pár procent ze současných odvodů začalo z průběžného systému vyvádět do onoho pomyslného fondového prasátka s vaším jménem, aby se zhodnocovala, musíte v ten moment mít někde jinde připravenou slušnou sumu, abyste přechodně vykryli vzniklou díru v průběžném systému penzí a měli z čeho vyplácet současné důchodce. Vláda však zatím žádnou šťastnou náhodou na konci duhy velký hrnec zlata nenašla a všechno to ze zvyšování daní neutáhne.

Hlavní ekonom společnosti Cyrrus navíc připomněl, že vyšší daně bude český stát potřebovat na financování jiných nákladů. Se stárnutím populace se totiž začne zhoršovat bilance zdravotního systému, se zmenšující se skupinou lidí v produktivním věku začne klesat výběr daně z příjmů. Se stárnutím začne být celá ekonomika podle něj méně výkonná, pokud nás nezachrání nějaké budoucí technologie nebo masivní a konzistentní babyboom.

Valorizace se musí změnit

Připomeňme, že důchodový systém je v deficitu už teď. Za loňský rok −22 mld. Kč. To je částka, o kterou jsou příjmy z pojistného nižší než výplaty penzí. Za letošní rok se podle Hradila odhaduje na částku kolem 70 mld. Kč. A to jsme ještě v situaci, kdy máme poměrně dost ekonomicky aktivních obyvatel na počet důchodců.

I tak by byl deficit ještě hlubší, kdyby nedošlo k úpravě valorizačního mechanismu u mimořádné valorizace. Můžeme sice nesouhlasit se způsobem, jakým se vláda snaží na poslední chvíli změnit pravidla, pravda ale je, že tím stát ušetří do budoucna spoustu miliard korun, které by si jinak musel půjčit.

AKTUALIZACE Důchodcům se navýší penze o další mimořádnou valorizaci Přečtěte si také:

AKTUALIZACE Důchodcům se navýší penze o další mimořádnou valorizaci

Změna u mimořádné valorizace znamená, že vláda ušetří dalších 34 mld. Kč státního dluhu. Náklady na nižší mimořádné navýšení by po úpravě neměly v součtu přesáhnout 15 mld. Kč. Připomeňme, že mimořádnou valorizaci stát musí příjemcům penzí vyplácet trvale. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury by jen toto mimořádné navýšení v dalších sedmi letech znamenalo náklady přes 291 mld. Kč, a to ještě bez započtení nákladů na obsluhu státního dluhu, které by činily dalších 50 mld. Kč.

Vláda hodila zpátečku, důchody se navýší mnohem méně, než původně měly Přečtěte si také:

Vláda hodila zpátečku, důchody se navýší mnohem méně, než původně měly

Minulý rok byl kvůli vysoké inflaci ve znamení poklesu reálných mezd. Což znamená, že výplata se nám na papíře nesnížila, ale koupili jsme si za ni ve výsledku méně. Současný mechanismus mimořádného navyšování přitom v období, kdy padají reálné mzdy při vysoké inflaci, říká, že v době, kdy ostatním lidem z příjmů ukrajuje inflace, důchodcům naopak vykompenzujete vysokou inflaci. Letošek ukázal, že se mechanismus musí změnit. V momentu, kdy v ČR klesají reálné příjmy zhruba o 8 %, není možné jednu skupinu lidí izolovat a naopak jim v plné míře kompenzovat inflaci, uvedl pro Měšec.cz Hradil a dodal, že nelze odhlédnout ani od rozpočtového problému, který mimořádné navýšení ještě výrazně zhoršuje. Co je ale podle něj nejhorší, je fakt, že roste jen procentní výměra, takže nejvíce prospívá lidem s vyšší úrovní důchodů, kteří mají nejmenší problém se zajistit. Mimořádné navýšení by přitom mělo z podstaty věci spíše kompenzovat neudržitelný růst životních nákladů lidí s nejnižšími příjmy.

Změnou ale podle něj musí projít i mechanismus zákonné valorizace, která navyšuje základní i procentní výměru, a to o inflaci a polovinu růstu reálných mezd (dříve třetina růstu reálných mezd) vždy na začátku roku. S úpravou valorizačního mechanismu predikce počítá.

Kdyby valorizační vzorec nebyl upraven, začnou podle Hradila vznikat deficity (a to jen na úrovni důchodového účtu) v jednotkách procent HDP. To je scénář, kterému se vyhýbáme. Znamenal by explozi veřejných financí. Podle Národní rozpočtové rady bychom se tímto způsobem zhruba během 50 let dostali na úroveň dluhu veřejných financí ve výši 300 % HDP. Připomeňme, že Řecku explodovaly veřejné finance zhruba na 120 % HDP, řekl nám Hradil s poukazem na to, že dluh ve výši 300 % HDP je stejně jenom teoretická meta, protože mnohem dříve by zareagovaly na naše zadlužení trhy tzv. runem na státní dluhopisy, které by český stát neměl jak vyplatit.

Připouštíme, nejde o veselé povídání. Účelem není vás potěšit, účelem je vysvětlit co nejvíce lidem, proč jsou potřeba změny v důchodech a že je situace vážná. Nakonec nezbývá než text uzavřít mnohokrát omletou radou, která však časem nabývá na významu: Pokud nechcete riskovat výrazný propad životní úrovně, je ve vašem zájmu se nespoléhat na stát a připravovat se na důchod individuálně.

Kolik byste si měli odkládat stranou, abyste se měli aspoň tak, jako současní důchodci, nebo lépe, či hůře než oni? To záleží na tom, kolik vám je let a co s penězi plánujete dělat. Modelové příklady odvozené z výše popisované prognózy najdete v níže odkázaném textu.

Kolik byste měli odkládat stranou, abyste se v penzi měli jako současní důchodci? Přečtěte si také:

Kolik byste měli odkládat stranou, abyste se v penzi měli jako současní důchodci?

Chcete mít každé ráno v mailu přehled aktuálních článků z Měšce? Objednejte si náš mailový servis a žádná důležitá informace vám neuteče. Objednat si lze i týdenní přehled nebo také newsletter To hlavní, páteční souhrn nejdůležitějších článků ze všech našich serverů. Newslettery si můžete objednat na této stránce.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).