Vlákno názorů k článku Důchodová reforma zachrání státní rozpočet, ale vaši penzi ne od Tycoon - … ale kvůli zájmům pojišťovací lobby. Mimochodem, v tzv....

Takže vy píšete o tom, jak by bylo hezké, kdyby to fungovalo. Já píšu o tom jaká je realita dnešního světa a jaké dopady by ve státu, jako je náš, měla možnost úplného vystoupení ze systému.
Takže prosím pište to dál, ale nepište, že za nemožností úplného vystoupení v současném návrhu je lobbismus.

Lobbismus vidím v tom, že jediná alternativa nabízená k průběžnému systému jsou právě důchodové fondy. Stát s nimi táhne za stejný provaz, protože zmíněné fondy budou mít zřejmě za povinnost kupovat státní dluhopisy.
Takto nastavený systém bere lidem svobodu, a náhradou nabízí jen jakýsi nejasný pocit jistoty, že se o něj jednou stát postará. Ačkoliv krach fondu jako takového může být dobře ošetřen, reálná hodnota jeho aktiv, státních dluhopisů, se může v třicetiletém výhledu směle blížit nule.
Ne každý má zájem stát se sponzorem státního dluhu. Pokud bych chěl například fond, který namísto státních dluhopisů bude investovat třeba do penzionů pro seniory, budu mít smůlu.
Pokud bych chtěl investovat podle svého uvážení, budu mít smůlu.
Pokud bych si zajistil vejminek a chtěl úplný opt-out, opět budu mít smůlu.
Jako čerstvý čtyřičátník si z toho beru ponaučení: Stát mi sebere ještě více, než nyní. Pokud chci mít alespoň trochu šanci, že ve stáří (úmyslně nepíšu v důchodu) nebudu třít bídu s nouzí, pak si z toho, co mi po zaplacení všech povinných daní, pojištění a odvodů zbyde, raději budu ukládat ještě část příjmu stranou, nejlépe do toho, na co stát svými chamtivými prackami nedosáhne.
A mimochodem, úplný opt-out je, na rozdíl od současného systému, rozpočtově neutrální. Jeho zavedení brání pouze dluh vzniklý zavedením průběžného systému.

Já vidím problém jinde: jako mladý a ambiciózní budu mít snahu se zajistit na stáří bez podpory státu. Jenže mi to nemusí vyjít, může přijít nemoc (ano, můžu se pojistit, ale výluk je tolik, že všechny nástrahy života pojištění nepokryje), pokud investuji do akcií, firma to může zabalit (jako že už jich to zabalilo dost) nebo se stane něco jiného. Pak se na stáří nejenže nezajistím, ale budu ochoten přijmout fakt, že nedostanu ani životní minimum? Pokud se podobných lidí najde víc, může být taky dost v jeteli, protože to jsou taky voliči a svoje si vynutí vhozením lístku do urny, demonstracemi i jinak. Některé lidi prostě musíte nějakým způsobem donutit.

Pokud bych měl spoléhat na pojištění proti invaliditě jako jediné zajištění v takovém případě, musel bych se vyhnout pojišťovacím vykukům, kteří chtějí jen inkasovat, ale když dojde na placení, jsou to samé výluky (pravda, dnes se hledá opravdu těžko).
Pokud investuji do akcií, nikdy ne jen do jedné firmy. A pokud by krachly všechny ty velké úspěšné firmy, bude ekonomika v takovém loji, že mi nejspíš už ani stát nepomůže.
To spíš pomůže pár hektarů pole, pokud je ovšem nějaká příští vláda demokraticky nezabaví.
Stát se může opravdu cokoliv. Nejen mně, ale i státu. Když se podívám na posledních 100 let, zatím žádná generace si neužila našetřených státních peněz. Válka, inflace, válka, konfiskace, bankrot, stagnace, inflace… Co bude následovat dál? Nevím.

Tohle může napsat jen blb, který není zvyklý brát ohled na nikoho a na nic! Chtěl bych tě vidět, jak nic nedáváš, ve třiceti tě nemoc, nebo úraz posadí na invalidní vozík a ty se budeš živit vzduchem, protože to, co jsi do té doby naškudlil (z reálného průměrného platu, což je kolem 10.000 Kč čistého), se na víc, než ten vozík nezmůžeš, nic jiného jsi neplati, protože nebylo z čeho a tudíž nemáš na nic nárok. Takhle to fungovalo v pravěku a z toho už jsme se, naštěstí, dostali.

Podsouváte mi něco, co jsem nenapsal. Jen blb by totiž vystoupil z dobrovolného důchodového systému, aniž by se zajistil jinak (třeba pojištěním invalidity).
Pokud by důchodový systém byl dobrovolný a vystoupil byste z něj, rázem by se vaše čistá mzda zvedla skoro o polovinu (asi 40%; však se podívejte na výplatní pásku, koli vám strhávají na důchod, a zeptejte se vaší účetní, kolik odvádí na váš důchod váš zaměstnavatel).
Stáří nikdy nepřichází nečekaně, takže každý z nás by měl být schopný připravit se na něj sám, pokud by mu stát potřebné prostředky nesebral.
Pokud si někdo za tyto peníze koupí plazmovou televizi a větší byt na hypotéku, a pak naříká, že skončil nemocný nebo starý bez pomoci na ulici, je to jeho hloupost (a že se jich třeba v USA vždy pár najde).
Mimochodem, reálná průměrná mzda není 10000Kč, ale 22748Kč hrubého (a to v posledním čtvrtletí klesla o 3004Kč).

Stando, nedej se! Jsem na tvé straně.
**
Myslím si, že důchodový systém by se měl řízeně odstavit. Osoby, které v něm jsou, by v něm pochopitelně zůstaly do konce života. Peníze by se vzaly jinde a v konečném důsledku by to byla nejlevnější a nejprůhlednější varianta pro všechny. Jak pro občany, tak pro stát.
Kde vzít peníze? Co takhle daňové úlevy pro toho kdo kompenzuje svůj důchod, důchod někoho jiného ať již příbuzného nebo jiného, ale konkrétního, člověka…
Možností je mnoho, ale podobný systém zaručuje kontinuitu. Lidé průběžně přivykají na myšlenku zabezpečit se na stáří, takže „hrdiný“ stát který nám bude do nekonečna muset přebalovat plínky se stane v tomto případě zbytečným…

Také si myslím, že by se státní důchodový systém měl řízeně odstavit dříve, než neřízeně zkrachuje nebo potopí ekonomiku.
Ale není to jen tak. Daňové úlevy zdaleka nestačí.
Buď se zavede jmenovitý průběžný systém, kdy bude mít skupina práceschopných lidí za povinnost živit přidělenou skupinu důchodců a invalidů, nebo se průběžný systém postupně zcela odstaví, a nahradí ho pojištění invalidity, starost o vlastní stáří a charita pro chudé.
Počítal jsem si, kolik by úplná likvidace státního průběžného systému stála, a došel jsem k hodnotě 4–5 bilionů. Vidím to reálně tak na 80 let. Tedy 2 generace, které budou v průběžném systému zčásti ještě povinně, a další 2 generace, které jim budou muset kompenzovat část toho, co si nemohli naspořit.
Má to však jeden háček. Dokud budeme platit nekrytými inflačními měnami a ukládat je do bank v systému částečných rezerv, nebudou naše úspory bezpečné.