Také jsme měli potíže v družstvu. Jeden vchod, jedno družstvo, stanovy psané horkou jehlou, přesněji stažené někde z internetu a doplněné podle potřeby, aby se šetřilo na právnících. Můj kamarád-právník bojoval statečně, poslal tři dopisy, pak osobní schůzka s předsedou. Na členské schůzi nás s ženou představili jako "ti, kteří si na nás všechny najali nějakého advokáta a chtějí nás, vlastně vás všechny dát k soudu". Nic nepochopili, my byli ti špatní. Nakonec jsme se raději přestěhovali. Jedna věc je vyhrát nějaký soud či spor, druhá s těmi lidmi žít a denně se potkávat. Teď jsme jinde a máme klid. Natrefit na špatné sousedy je na mašli, jedno jestli v bytě nebo ve vlastním domě.
Bohužel. Někdy stačí i jeden takový problémový člověk a může ochromit chod celého družstva, ale i třeba SVJ (u toho SVJ je to dokonce horší, zatímco v družstvu stačí k přehlasování většina u SVJ je to u podstatných věcí tzv. kvalifikovaná většina, což může být i 2/3 nebo 3/4 všech (tedy nejen těch na schůzi přítomných) vlastníků, takže stačí neúčast několika členů a SVJčko je paralyzované. Ve speciálních případech musí dokonce souhlasit všichni vlastníci.
Jen aby vám to vydrželo. Před lety jsem uvažoval o koupi bytu v domě, kde jak jsem zjistil se mají všichni rádi, je tam radost bydlet, jsou tam rozumní lidi. A tak si odhlasovali do stanov, bylo to krátce po privatizaci, že o společných věcech může rozhodnout 100% majitelů, o úpravách v bytu teď nevím jestli 90%, nebo 75% ostatních majitelů. Majitelů, ne přítomných na schůzi!
A ještě na to byli hrdí, jak to mají skvěle vymyšleno.
1) Nejsou to moje stanovy. (Naštěstí!)
2) Nejsou to jen zásahy do nosných zdí a vnějšího vzhledu, ale, mimo jiné, obecně zásahy do statického řešení budovy. To znamená, že si neposuneš příčku, nepředěláš koupelnu (vyjma zásahů typu výměna obkladaček), protože to už je změna zatížení....
No a samozřejmě, neprobouráš si dveře do nosné zdi bez souhlasu všech, ale to asi sám tušíš.
3) Nevím, jestli ty stanovy jsou neplatné, před lety se mluvilo o tom, že zákon tyhle 100% souhlasy majitelů učiní neplatnými, stanoví rozumnější hranice, ale nesledoval jsem, jak to dopadlo.
nechapu proc ma zakon narizovat ze nekdo muze mit psa. Napriklad, kdyz pronajimam byt mel bych si rozhodnout koho tam chci napr. nekurak bez psa a ne ze mi stat bude nakazovat ze najemnik muze vsechno. Je proste pes a pes, respektive je to o majiteli, kdyz na psa kasle tak pes smrdi furt steka, s takovejma "blbama" se psem je skutecne peklo zit. Bohuzel v dnesni dobe je takovychto lidi cim dal vic a bude stale hur, na psa neni cas jsou furt v praci pes zavrenej a jeste ty lidi pak maji pocit, ze ten jejich pes je neco jako Buh a ma preci svoje prava atd atd. Navic ten trend mit psa v panelaku to je taky hukot, kdyz chci mit psa ma mit boudu na zahrade, kde muze behat a hotovo ...
Znám podobné družstvo jako je v článku. Tam taky družstevníkům zakázali mít psa. Naštěstí ho nikdo neměl. Kdyby ho někdo měl, určitě by ho přinutili, aby se ho zbavil a nebo aby se odstěhoval.
Až bude chtít někdo z nich družstevní podíl prodat, bude muset najít hlupáka, který se nepodívá na stanovy. A nebo někoho, kdo psa nemá a nikdy mít nechce.
Vzhledem k tomu, že získání úvěru na koupi družstevního podílu je stále problém, tak se okruh zájemců značně zužuje.
Navíc někdo může podíl v takovém domě zdědit a třeba to zrovna bude někdo, kdo psa má. Měl by ho kvůli tomu prodat či utratit?
Nebo má podíl jen kvůli tomuto zádrhelu ve stanovách obratem prodat a hledat si jiné bydlení?
Samozřejmě ani zákon to moc neřeší. Družstvo je možné dát kvůli stanovám, které jsou v rozporu se zákonem, k soudu, ale jak už tady někdo zmínil, jedna věc je vyhrát spor a druhá je pak s těmi lidmi žít.
Všimněte si, prosím, jedné věci, a to titulku článku. Pokud jste majitelem bytu, tak pak nejde o družstvo, že? A pokud jste majitelem a v nájemní smlouvě si dojednáte, že tam váš nájemník psa mít nebude, tak pak je to o něčem jiném. On totiž předem ví, do čeho jde. U družstva je to něco jiného. Nejprve kupujete družstevní podíl a až po jeho koupi s vámi družstvo uzavírá nájemní smlouvu.
Pronajímatel (vlastník bytu) nemůže zakázat nájemci bytu chovat v bytě domácí zvíře. Zcela obecně. V případě družstevního bytu je pronajímatelem bytové družstvo, nájemcem pak člen družstva, o tom je článek. Ale zákaz platí i pro vlastníky bytových jednotek ("bytů v osobním vlastnictví").
Zákaz není absolutní, je omezen tím, aby chov zvířete nepůsobil pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu (tj. bez ohledu zda jsou vlastníky bytů, nájemci, podnájemci, nebo jejich spolubydlícími) obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Viz celý § 2258 (nového) občanského zákoníku.
Zákon je nový, zatím asi nedoběhly žádné soudní spory, aby bylo jasné, jak se soudy budou stavět k výkladu obtíží a poměrů. (Tak je to u každého nového složitějšího zákona, že se musí několik let počkat na soudní výklady. Když pak jsou, dají se podle nich stanovit podrobnosti i předem.) Lze čekat, že se budou vést spory o hluk, špínu a asi i o alergie.
Plně s vámi souhlasím. Ovšem pokud si něco s nájemníkem v nájemní smlouvě dojednáme, je na nás, abychom to dodržovali. Minimálně v rámci elementární slušnosti. Koneckonců, nájemní smlouvu s nájemníkem uzavírám v principu na dobu určitou. A pokud by v rozporu s tím, co jsme si dojednali, si toho psa pořídil, tak mi nic nebrání, abych s ním smlouvu neprodloužil. Podotýkám, že to není můj problém, protože i já mám psa, takže proč bych to já konkrétně neměl nájemníkovi dovolit, že?
Pokud si v nájemní smlouvě sjednáte, že nájemník nesmí chovat v bytě zvíře, je ujednání právně neplatné. Když ho nájemník poruší, není to porušení smlouvy, je to jen neslušnost, kterou můžete "odměnit" neprodloužením smlouvy, jak sám navrhujete.
Asi něco jiného by bylo, pokud do smlouvy napíšete, že máte silnou alergii na psy, a proto se nájemník zavazuje, že ve vašem bytě psa chovat nebude. Asi. Na druhou stranu by se to nemělo zneužívat, aby nájemce nepožadoval lékařské potvrzení.
Důvodová zpráva říká, že takové ustanovení dosud v zákoně chybělo. Nic jiného neříká. Pravděpodobně je reakcí na přehnaně přísné pronajímatele, kteří zakazovali nájemníkům i dýchat. :) Český trh s nájmy bytů je divný. Od Rakouska do komunistického převratu se byty pronajímaly běžně, vlastnit šlo jen celý dům, nikoli jednotlivý byt. Za komunismu byly pronajímané byty jen státní nebo podnikové (ale podniky byly zase státní), a po Listopadu vznikla mánie, že jen vlastnické bydlení je to správné, protože v USA... V Německu, které je nám kulturně mnohem bližší, jsou nájemní byty normální a pronajímání má svá dopodrobna rozvinutá pravidla. My vymýšlíme kolo, místo abychom okopírovali osvědčené. Mnoho lidí se upsalo hypotéce a nájemní byty získaly pověst "jen pro mládež a socky". Bohužel. Snad se to změní, nájemní bydlení je pro člověka pružnější než vlastní kvartýr, natož s nesplacenou hypotékou. (Bydlel jsem v nájmu, byl člen družstva, teď vlastní byt bez hypotéky.)
"Za komunismu byly pronajímané byty jen státní nebo podnikové (ale podniky byly zase státní), a po Listopadu vznikla mánie, že jen vlastnické bydlení je to správné, protože v USA."
Technická poznámka:
- Komunismus u nás nikdy nebyl, jedná se o utopické sociální uspořádání.
- Největším pronajímatelem bytů byla družstva, na které zcela zapomínáš. Kromě toho nebyl problém pronajímat byty, domy, či podnájem místností, i soukromých. Dokonce v 50-tých letech i nedobrovolně, tzv. "nadměrné metry" (Mimochodem, nedobrovolné pronájmy už znovu mají v Německu, Holandsku atd.)
- Žádná mánie zde nevznikla, natož kvůli USA. Trend bydlet ve vlastním vznikl z více důvodů. "Aniž by majitel o to příliš usiloval" rozprodejem obecních bytů za zlomek tržní ceny, tedy spíše rozdáním bytů. Příšerným chováním majitelů vůči nájemníkům, regulovaným i neregulovaným, kdo mohl ten z nájmu utekl. Ekonomicky je u nás vlastní bydlení stále výhodnější, byť už asi 5 let neplatí až tak velká absurdita, že splátka 20-ti leté hypotéky + údržba byla levnější, nežli nájem. Přesto, relativně nájem/vlastní stále vychází nájem špatně. V západní Evropě je nájem vůči vlastnímu konkurenceschopný.... jak ostatně sám píšeš. I díky výrazně slušnějšímu chování majitelů vůči nájemníkům.
"Minimálně v rámci elementární slušnosti. Koneckonců, nájemní smlouvu s nájemníkem uzavírám v principu na dobu určitou"
V tom bude zakopán pes. Spoléhat se na slušnost tam, kde si vybíráš podmínkami co nabízíš ty méně slušné.
Vůči sobě slušnost čekáš, vůči nájemníkovi jednáš jako s neslušným. To může dobře fungovat leda náhodou.
No, naši nájemníci si nestěžují. Počítám, že při tom převisu nabídky by v případě, že by jim ten nájemní vztah nevyhovoval, už dávno pronajímatele změnili. A to už v tom bytě jsou takřka pět let. Podotýkám, a už jsem to psal jinde, se spem problém nemám, takže, pokud si ho pořídí, tak ho holt budou mít. Ovšem jde o rozumné lidi, kteří pracují od nevidím do nevidím, takže si jsou vědomi toho, že se psem by nejspíš měli problém. Něco jiného je to u nás, když jsme rentiéři a na psa máme čas. Navíc, nejméně polovinu týdne stejně trávíme na venkově, kde má pes více jak dost místa a času na vyběhání. Ono to s tím psem totiž je hlavně o rozumu jeho chovatele. A že si sousedé stěžují? Nu, pokud někdo psa běžně nechává 10, 12, 15 hod, v bytě zavřeného samotného, tak takoví pséci většinou štěkají, vyjí atd., což né každému sousedovi může "vyhovovat". Takže, já nemám nic proti zákonné úpravě, spíše mám dost proti nesoudným lidem.
Setkal jsem se s tím, že v SVJ, do kterého jsem přistoupil, mělo řekněme "tradičně" zažitá některá omezení (ani to dokonce nebylo ve stanovách) a očekávali, že se tím budu řídit. Podobně jako předřečník jsem byl prezentován jako ten, kdo si na ně vzal právníka (to když jsem se jim snažil fundovaně vysvětlit, že některé věci si prostě SVJ vůči svým členům dovolovat nemůže). Bylo mi nabídnuto, aby se přišel "obhájit" na schůzi SVJ - oni vůbec nepochopili, že o právnosti či protiprávnosti rozhoduje soud, nikoliv schůze SVJ. Bylo mi řečeno, že si mám přijít poslechnout, co si o tom myslí ostatní členové SVJ - jako by mi bylo něco po tom, co si myslí parta strejců, kteří - podobně, jak psal předřečník - mají právní povědomí nula nula nic a tak nějak nevidí problém mezi "zákon to zakazuje" a "vždycky jsme to tak dělali".
Jsem členem i v jiném SVJ, kde jeden člen, který má ve své firmě tým právníků a ti neustále napadají rozhodnutí SVJ. To se teprve v celé kráse ukázalo, jak SVJ, které řídí amatéři (ve smyslu "nikoliv profesionálové", nikoliv ve smyslu "ňoumové"), ignoruje z neznalosti spousty právních norem, má mezery v tom, jak má vypadat platná plná moc apod. Jsem přesvědčen, že kdyby se zašlo do libovolného SVJ v republice, tak minimálně polovina kroků SVJ se ukáže jako v rozporu s právem.
Právní situace v ČR je tragická. Nový občanský zákoník pominul 55 tis. starých SVJ a díky tomu si každý právník i soudce vysvětluje jejich postavení jinak. Statutáři SVJ často nemají základní právní vědomí a zákonodárci jim to nijak neulehčují. Mnozí žijí ještě z minulého režimu a vyvěšují vlastníkům domovní řády a podobné nesmysly. Vemte si třeba tento článek, kde autor opakovaně nesmyslně mluví o vlastnictví družstevního bytu ačkoliv popsal i skutečný t.j. nájemní vztah.
Nesmysly? On byt je sice tvůj, ale domovní řád se týká chodeb, garáží, kočárkárny....a ty nejsou tvoje. Na nich máš jen majetkový podíl s právem užívání. A to ještě ne všeho, například parkovací místo může mít ve výhradním právu užívání tvůj soused. Dokonce ani balkón, či terasa, co máš u obýváku, ta ti nepatří. Tu máš pouze ve výhradním užívání, ty minulý režime.
A to ještě soudruzi posranci zapomněli na to, že kromě králíkáren zrzavého skřeta existují desetitisíce bytovek na vesnicích, které mají jen 4 byty, tudíž tam jakési SVJ není třeba... Zákon sice mluví tuším něco o tom, že se i na ně vztahuje přiměřeně, ale výsledek je jaksi dost tristní...
Buď jsou ve správě bolševiků z družstev, kterým kdysi ty bytovky patřily, a platí jim za "správu" nehorázné peníze, nebo je tam naopak naprostá anarchie a nikdo se nestará o nic.
Ono to je možná tím, že převod, resp. prodej (jak chcete) družstevního podílu je podstatně jednodušší, než koupě bytu v osobním vlastnictví. Navíc tam, kde je ještě družstvo, tak nejspíš ještě není dům splacen. Až po jeho plném splacení lze totiž privatizovat jednotlivé byty. Ale je na družstevnících, zda i po úplném splacení se nerozhodnou pro zachování družstva. V dnešní době však si myslím, že u lépe ekonomicky myslících jedinců převáží přechod bytů do osobního vlastnictví, protože družstevní byt nemůžete zatížit zástavním právem. No, zkuste se podívat na nějaké SVJ třeba v Praze a projeďte si tamní byty v náhledech KN. Zjistíte, že cca polovina z těch bytů je zatožena právě zástavním právem, protože tím bytem je ručeno za nějaký úvěr.
Na Sporilove v Praze v malým domečku pronajatym dvema mladým právníkům (kluk a holka) a ti následně začali chovat domácí prase. Chodí po domě a spí v něm, pohybuje se po zahradě, vykonává potřebu. Mají ho jako psa.
Nikdo jim to nemůže zakázat v té české džungli. Mají domácí zvířátko.
Jinak vidím obranu kdo nechce psa či jiné zvíře v pronajmu.
Alergie majitele bytu, domu a následný zdravotní problém aby se mohl nastěhovat zpět. Do smlouvy dat ano jestli zvíře to vám nemohu zákazat ale nájemné bude 3x vyšší.
My jsme se s majitelem domu domluvili velice jednoduše ;-) Nechali jsme pejska vykastrovat od https://www.metropolevet.cz/ a pak už s ním neměl jediný problém.