Dřívější důchody jsou nespravedlivé. Spravedlivé by bylo, kdyby tzv. těžká povolání měla již v prvních deseti letech každý týden o jeden den kratší pracovní dobu, a ve zbývající den by se připravovala na další, méně náročnou profesi, kterou by následně vykonávala v posledních deseti letech pracovního procesu. Tak by to vypadalo prvních deset roků v pracovním procesu. V dalších deseti letech by se poměr pracovních a studijních dnů posunul na 3:2. Každých dalších deset let by vždy docházelo k dalšímu posunu tímto směrem. To jsou samozřejmě pouhé hrubé rysy mého návrhu, které by bylo nutné pečlivě doladit. Zásady: odlehčit náročnost a včas se připravovat na alternativní uplatnění. Spravedlnost, rovnost, a spokojenost pro všechny.
V hrubých rysech seznam zamýšlených "těžkých povolání."
Mnohá byla v tomto směru již nadhozena. Šlo by samozřejmě především o hornictví, hutnictví, ale třeba i o ty záchranáře. Podle mne by stačilo spočítat u zvažovaných povolání tak zvané dožití, protože v mnohých povoláních není pravděpodobně možné se snad ani dožít důchodu, v lepším případě je pak v průměru naděje maximálně na 5 - 10 let života v důchodu, v současné podobě tedy spíše přežívání. Taková statistika by ukázala, u kterých povolání by bylo vhodné po 40, a zejména po 50 roce věku přejít na práce, které by byly pro tyto osoby jednoznačně vhodnější, a přidaly by jim dalších 5 až 10 let života navíc k jejich současnému pravděpodobnému dožití. Byla by to samozřejmě otázka do diskuze, ale statistiky v tomto směru by hovořily za vše. Přesnější podoba takového opatření, v jakém věku začít, a jakou část pracovního týdne věnovat přeškolování na vhodnější následnou profesi by podléhala nejdříve diskuzi, později pak úpravám podle dosahovaných výsledků tak, aby systém byl stanoven v konečné fázi tak, aby bylo dosahováno toho, aby všechny zúčastněné strany, původní - startovací zaměstnavatel, konečný finální zaměstnavatel, i sám pracovník, jakož i celá společnost, byli se systémem naprosto spokojeni.