Vlákno názorů k článku Dobrovolné sociální pojištění aneb způsob, jak nepřijít o důchod, a ještě si jej navýšit od Richard Fuld - Měl bych takovou na první pohled zřejmě absurdní...

Měl bych takovou na první pohled zřejmě absurdní otázku. Pomůže si člověk s vysokými příjmy nějak tím, že bude déle (např. 5 let) dobrovolně odvádět sociální pojištění s tím, že do doby, než požádá o důchod by žil z úspor? Nebo je to nesmysl a prodlužování doby, kdy odvádí nízké sociální pojištění si může naopak pohoršit?

Může si i pohoršit, ale ve většině případů kvůli redukčním hranicím si polepší, záleží na příjmech, době, prostě historii daného člověka. Přesněji, zatím jsem se nepotkal s případem, že by to vyšlo hůře, ale nemohu to vyloučit vzhledem ke způsobu výpočtu a množství výjimek.
Slůvkem "déle" myslíte co? Dobrovolně se nelze pojištovat po důchodovým věku. Pokud myslíte jít do předčasného důchodu nebo si platit dobrovolné a jít v důchodovým věku, obvykle vyjde lépe odejít později - nejlépe vychází často třetí varianta být na ÚP, pokud člověk si nevyčerpal tuto dobu už.

Děkuji za odpověď. Měl jsem právě na mysli placení sociálního/důcho­dového pojištění v důchodovém věku, abych si takto uměle prodloužil počet "odpracovaných" let, aniž bych pracoval. Takže pro mě vyčerpávající odpovědí je, že "Dobrovolně se nelze pojišťovat po důchodovým věku".

Po překročení důchodového věku sice nemůžete být účasten dobrovolného důchodového pojištění, nicméně kdybyste potřeboval nějakou dobu získat navíc (třeba ke získání dalšího celého roku pojištění, nebo si prostě jen chtěl zvýšit důchod "prací na procenta"), není až takový problém se "dobrovolně" účastnit v zásadě "povinného" pojištění OSVČ, tím že jednoduše požádáte o živnostenské oprávnění a zahájíte samostatnou činnost. Jen je třeba si vše řádně spočítat, protože bude nutno platit též zdravotní pojištění, a patrně i daň z příjmu.

Doplácet dobrovolné důchodové pojištění nelze po vzniku nároku na starobní důchod, což se u mnoha lidí nerovná dosažení důchodového věku a je to zásadní rozdíl. Kdybyste si místo blábolů o výpalném radši nastudoval zákon a byl fakticky přesný.
Jak těžké je stát se autorem na Měšci? To šéfredaktor vyběhl z budovi a dotáhl do kanceláře prvního člověka, kterého potkal?

* budovy - automatická oprava na mobilu.

Děkuji za upřesnění. :-)

Prosím o věcné komentáře. Děkuji.

Doplácet dobrovolné pojištění nelze třeba ani více než 15 let, když upřednostňujete přesnost před stručností/jed­noduchostí, očekával bych přesnost i ve vašich komentářích.

Stejně tak je třeba získat alespoň rok doby pojištění, aby bylo možné se k pojištění bez udání důvodu (§ 6 odst. 2 zdp) přihlásit. Zatímco vy mě nyní pouze doplňujete, já jsem opravoval vaši věcnou chybu - vaše informace nebyla stručnější, ale opět chybná.

Jen polemický názor - nemyslím si, že by po světě běhalo nějaké mimořádně velké množství lidí, kteří dosáhli důchodového věku, ale nemají potřebné roky pojištění (nyní 34 let, od příštího roku 35 let) .

Alespoň tak soudím podle sebe (a svého okolí). Do dosažení důchodového věku mi zbývají 2 roky a 9 měsíců a dobu pojištění (již po redukcích náhradních dob na 80 %) mám o tři měsíce delší, než 44 let. Tedy o deset let více, než je nyní požadované minimum. K datu dosažení důchodového věku to bude 47 let pojištění (pokud nepřijdu o práci), tedy o 12 let více, než bude potřebné minimum 35 let.

I já hodím do placu polemický názor: my jsme z generace, která začínala pracovat za komunismu, kdy nebyli nezaměstnaní a na všechny se vztahovala pracovní povinnost. I tehdy byli lidé, kteří odpracované roky neměli v plné výši, jako třeba ženy, které zůstaly s dětmi doma (já jsem třeba ze střediskové obce. V okolních vesnicích nebyly školky, takže ženy byly běžně doma do 6 let věku dětí, pak šly děti do školy a ženy do práce. Pokud měli doma prarodiče, ochotné děti hlídat, mohla žena do práce i dřív), dále třeba lidi, co byli ve výkonu trestu. Byť byla všeobecná pracovní povinnost, tak pro vězně nemusela být vždycky vhodná práce, tudíž neměli odpracované roky. Dále ženy, které se staraly o staré a nemohoucí rodinné příslušníky, protože doba péče se v té době do odpracovaných let nezapočítávala (to mám přímo z rodiny, teta měla kvůli 10 letům péče o rodinného příslušníka o dost nižší důchod). Ale protože se započítávala doba studia po 18.letech věku, prakticky všichni lidi měli na důchod odpracované roky, i proto, že tehdy bylo třeba na základní výměru důchodu odpracovat 25 let. Jenže za 25 let byl malý důchod, to nebylo ani k přežití, důležité byly roky nad 25 let, kdy se pracovalo tzv. na procenta, tedy za každý odpracovaný rok určité procento k důchodu navíc.
Po r. 1989 po nějakou dobu platilo, že OSVČ nemusela platit důchodové pojištění, řada z nich to taky využila (třeba můj brácha, taky se pak před důchodem divil). Když ale stát přišel na to, že tito budoucí důchodci spoléhají na to, že sice budou mít malé důchody, ale dorovnají to sociálními dávkami, tak tuto praxi zatrhnul a nařídil povinné sociální pojištění i pro OSVČ. Dneska to ještě není žádná katastrofa, do důchodu odcházejí lidé, co ještě pracovali 10-15 let za komunismu a nemají tudíž neodpracované doby. Horší to bude za nějakých 10-15 let, kdy budou do důchodu odcházet ti, co byli po r. 1989 častěji nezaměstnaní, zaměstnavatel za ně třeba někdy ani neplatil sociální pojištění, OSVČ si neplatily to svoje, jednu dobu nepovinné, někdo si třeba vyjel za hranice a mimo EU, přičemž se zpočátku o nějaké důchodové pojištění ani nezajímal, prípadně osoby ve výkonu trestu, pro které práce prostě nebyla... K tomu všemu tu byla mediální masíérka, proč že mají mladí lidé vlastně odvádět na důchody, když se svých ani nedožijou nebo dostanou jen pár šušňů. Pro tyto lidi to bude následně tvrdý pád na hubu, protože na budoucí důchod se fakt musí myslet už v okamžiku vstupu na pracovní trh a odvody je třeba si systematicky každý rok hlídat. Ona to není jen otázka starobních důchodů, ale třeba situace, kdy rodič od malých dětí přijde o život, ale jeho děti dostanou malý sirotčí nebo polosirotčí důchod, protože rodič nepracoval a neměl odpracovaná léta.