Vlákno názorů k článku Diskriminační otázky při přijímacím pohovoru a jak na ně odpovídat od Jarmila - Je spousta otázek, na které by se personalista...

Je spousta otázek, na které by se personalista ptát neměl. Ale třeba náboženské přesvědčení je někdy důležité. Ne u zaměstnanců církevních institucí, tam je to jejich problém, ale třeba v nepřetržitém provozu. My jsme zatím společnost dost homogenní, patřící do křesťanského ulturního okruhu, ale ve společnosti skutečně multikulturní může mít zaměstnavatel právo znát náboženské přesvědčení svého zaměstnance. Proč? Aby mohl vhodně rozvrhnout směny. Křesťan nepracuje v neděli, žid v sobotu, muslim v pátek. Každé náboženství má své významné svátky. Křesťani slaví Vánoce 24.12., u pravoslavných je větším svátkem Nový rok, zatímco budhisti slaví Nový rok v půlce ledna. Pokud budete mít multikulturní zaměstnance v nepřetržitém provozu, musíte toto sledovat. Třeba v Německu, ale i v jiných zemích, se to v mnoha firmách běžně sleduje a nikomu to nepřipadá divné. Stejně tak různí výrobci (hlavně potravinářští) sledují různé svátky a tomu přizpůsobují "svátkový" sortiment. Tak, jako chce mít křesťan na Vánoce rybu, vánočku nebo cukroví, chce mít protestant krocana a místo vánočky si dá štolu, žid chce mít na velikonoce skopové a muslim ani za nic nepozře vepřové.
A pak se třeba setkáte s tím, že Vietnamec (obvykle budhista) má v prodejně dušičkové vazby z Číny. On možná ani neví, co to jsou Dušičky, ale ví, že tento sortiment se koncem října/počátkem listopadu velmi dobře prodává. Stejně tak se ve skutečně multikulturní solečnosti potkáte s tím, že vedle sebe vidíte běžný křesťanský vánoční sortiment, vedle toho zboží, které vyhledávají pravoslavní nebo jiné náboženské skupiny, a už máte jen krůček k tomu, abyste se seznámili s tím, co a jak se jinde slaví, co a jak je jinde důležité. Ono se i to náboženství dá vyznávat tak, že si toho sousedi pomalu ani nevšimnou.

> My jsme zatím společnost dost homogenní, patřící do křesťanského ulturního okruhu, ale ve společnosti skutečně multikulturní může mít zaměstnavatel právo znát náboženské přesvědčení svého zaměstnance. Proč? Aby mohl vhodně rozvrhnout směny.

Na to ale zamestnavatel nepotrebuje znat nabozenske presvedceni zamestnancu, staci aby mu zamestnanci nahlasili sve preference ohledne smen.

Já se s tím potkala v Německu. Tam to měli navázané v programu mzdového účetnictví ještě na daňové asignace, protože procentuální poplatek pro církev platil zaměstnavatel, nikoli sám zaměstnanec, a údajně podle toho měli i příplatky za svátky, protože např. muslimovi neplatili příplatky za práci v neděli, když neděle je pro muslima normální pracovní den. Mně to přišlo zajímavé, oni to brali jako naprosto normální a divili se, proč my se o to zajímáme, proč je to pro nás "divné".
Protože to měli zadané do programu, který byl provázán s programem časového hospodářství, tak jim to zároveň vyhazovalo, kdy má ta která víra svátky. Tím se pracovníci v provozu nemuseli dohadovat s mistrem, že Mohamed nepůjde do práce příští pondělí, protože to je muslimský svátek, a že Marfuša nepřijde na Tři krále, protože to zas mají svátek pravoslavní. Byla to velkopekárna, která měla cca 250 provozních zaměstnanců (mimo kancelářských). V provozu si to podle toho poskládali a měli vyřešeno. Stejně museli řešit nemoci, dovolené a jiné provozní věci, tak se aspoň nemuseli starat ještě o toto.

Kez by se podobny pristup obecne zacal prosazovat i u nas. Zadne ignorovani problemu, zadne reseni per huba nebo uplatek, proste mit na to system a je to. Pravda, asi by vetsina lidi prestoupila na viru, ktera ma nejvice svatku, tusim ze Krusnohorci.

Když my jsme odchovaní komunismem: zatoukat, zatloukat, zatloukat. Tady se za víru zavíralo (a nejen v komunismu, za Habsburků tu byla tvrdá rekatolizace, za 2.sv.války zas nebylo bezpečné vyznávat židovskou víru, i když pogromy na Židy byly i dříve). Ve skutečně multikulturním prostředí je prostě víra pojítkem a dokladem toho, že patřím do nějaké skupiny. Třeba v Londýně se lidi nebojí vyjádřit příslušnost k nějaké víře třeba v oblečení a berou to jako součást své kulturní identity. My jsme ale většinou ateisti a nějaká víra je nám naprosto šumák.