Názory k článku Diskriminační otázky při přijímacím pohovoru a jak na ně odpovídat

ženská před návratem z mateřské si přečte rady z blogýsku - a přečurá HR profesionála, který takové otázky (a reflexe variant jejich odpovědí) řeší stokrát denně? no potěš koště! i způsob odpovědi nebo odepření odpovědi poskytuje profesionálovi cennou zpětnou vazbu.

Přesně tak... Myslím si, že nejlepší je být u pohovoru prostě svým. Neodpovídat na otázky, které jsou mi nepříjemné a nevěřím, že by jejich zodpovězení mělo přispět k (ne)přijetí, a klidně odpovědět na otázky, které mi nijak nevadí. A myslím si, že kombinace odpovědi na otázku s následnou poznámkou "nejsem si ale jistý, jak to souvisí s pozicí, o kterou se ucházím" nebo protiotázkou "ale souvisí to nějak s pozicí?" člověk moc chybu neudělá, alespoň dá najevo, že u toho pohovoru přemýšlí a nenechá se sebou mávat jen tak, donutí personalistu si obhájit své jednání.

Jdi do sprchy, špína brání myšlení..........

http://exotopedia.org/wiki/Michal_Kolesa

Je to tak, vždycky je někdo z okruhu zaměstnanců nezaměstnaný a převis těch, co hledají práci je tak velký, že nemáte šanci. A po padesátce už vůbec ne. I kdybych vypadala jako filmová hvězda. Reagovat na maily nebo běhat osobně je úplně stejně k ničemu.

Personalista by se určitě neptal na nic, co není pro firmu důležité, i jeho čas je drahý a nechce s ním plýtvat. Pokud se na některé věci nesmí ptát, dopadne to tak, že stejně vyjdou najevo při zkušební lhůtě, adepta vyhodí bez udání důvodu a je to ztráta pro oba (zaměstnavatel vyhodil zbytečně peníze a zaměstnanec zmeškal šanci najít si místo, kde o něj stojí).

Vezmi si dvě stejně kvalifikované ženy, jednu svobodnou bezdětnou, druhou s malým dítětem. Která je ve výhodnější pozici? Ta s dítětem určitě ne. A kdyby se na to zaměstnavatel mohl ptát, tak si nikdo neodváží porodit dítě, protože to uchazečku znevýhodní.

A jaký je rozdíl mezi tím, že se na to zeptá, nebo že se nezeptá, přijme ji, dítě jí po týdnu onemocní a po dvou týdnech ji vyhodí ve zkušební době?

Cokoliv, na co se personalista nesmí ptát, se v těch třech měsících zkušební doby provalí a můžou dotyčného vyhodit. A když pak někam přijde a v životopise bude mít, že ho desetkrát vyhodili ve zkušební době, jakou má asi šanci, že ho vůbec k pohovoru pozvou?

Nejlepší je na tyhle otázky normálně po pravdě odpovědět, teda aspoň pokud člověk není nějaký zoufalec, co hledá jakoukoli práci za každou cenu. Jak pak budete chtít po šéfovi volno na hlídání dětí, když je manželka nemocná, pokud mu je na pohovoru zapřete? Nebo představte si, že jste 4%, ale šéfovi to na přímou otázku zapřete, tak si myslí že jste singl a trpíte tím. A za půl roku vám za odměnu za dobrou práci přidělí nějakou sekretářku rychlonožku :-) Nebo že popíráte těhotenství a pak se divte, že na to nikdo nebere ohledy... Nejlepší je se buď na všem domluvit rovnou a nebo jít dělat jinam.

No nevím. Mluvit pravdu ano, ale člověku, pro kteréhu budu dělat. Jenže kádrováku? Já mám zkušenost, že kde jsem se dostal k šéfovi, tam jsem uspěl. A kde to bylo přes kádrováky, tak neuspěl. Vysvětluji si to tím, že kádrovák tu informaci nedokáže vyhopdnotit, co je podstatné, a jestli je to dobře, nebo ne. Jen tupě odškrtává, aniž by věděl co to vlastně znamená, a aniž by dokázal poznat, zda je to podstatné.

Takže pokud bych šel na pohovor, tak u skutečných lidí bych se přidržel nelhat, a u kádrováků bych lhát začal, ač jsem to dosud nedělal, ovšem s tím, že to hned uvedu po pravdě u skutečného člověka v dalším kole, když se tam dostanu.

V předminulém zaměstnání jsme měli zkušenost (tam jedině jsme zkoušeli všechny způsoby), že nejlepší lidi byli na doporučení a přijímáni šéfem, trochu horší na inzerát přijímaní šéfem, a nejhorší ti, přijatí přes vnitřní kádrovačku / agenturu (to bylo to samé). Ti posední byli z 85% nepoužitelní.

Jasně. Kádrovákům se úspěšně vyhýbám. Nikdy jsem si nenašel práci přes personálku (i když jsem byl přes ně jednou na pohovoru) a ve všech 4 firmách, kde jsem pracoval, jsem měl pohovor přímo se šéfem nebo šéfama. (To, že v jedné z nich kádrovačka přinesla test a) b) c) d) než jsem byl vůbec připuštěn k šéfovi nepočítám.) Takže uznávám, že moje zkušenosti nejsou univerzální.

Je spousta otázek, na které by se personalista ptát neměl. Ale třeba náboženské přesvědčení je někdy důležité. Ne u zaměstnanců církevních institucí, tam je to jejich problém, ale třeba v nepřetržitém provozu. My jsme zatím společnost dost homogenní, patřící do křesťanského ulturního okruhu, ale ve společnosti skutečně multikulturní může mít zaměstnavatel právo znát náboženské přesvědčení svého zaměstnance. Proč? Aby mohl vhodně rozvrhnout směny. Křesťan nepracuje v neděli, žid v sobotu, muslim v pátek. Každé náboženství má své významné svátky. Křesťani slaví Vánoce 24.12., u pravoslavných je větším svátkem Nový rok, zatímco budhisti slaví Nový rok v půlce ledna. Pokud budete mít multikulturní zaměstnance v nepřetržitém provozu, musíte toto sledovat. Třeba v Německu, ale i v jiných zemích, se to v mnoha firmách běžně sleduje a nikomu to nepřipadá divné. Stejně tak různí výrobci (hlavně potravinářští) sledují různé svátky a tomu přizpůsobují "svátkový" sortiment. Tak, jako chce mít křesťan na Vánoce rybu, vánočku nebo cukroví, chce mít protestant krocana a místo vánočky si dá štolu, žid chce mít na velikonoce skopové a muslim ani za nic nepozře vepřové.
A pak se třeba setkáte s tím, že Vietnamec (obvykle budhista) má v prodejně dušičkové vazby z Číny. On možná ani neví, co to jsou Dušičky, ale ví, že tento sortiment se koncem října/počátkem listopadu velmi dobře prodává. Stejně tak se ve skutečně multikulturní solečnosti potkáte s tím, že vedle sebe vidíte běžný křesťanský vánoční sortiment, vedle toho zboží, které vyhledávají pravoslavní nebo jiné náboženské skupiny, a už máte jen krůček k tomu, abyste se seznámili s tím, co a jak se jinde slaví, co a jak je jinde důležité. Ono se i to náboženství dá vyznávat tak, že si toho sousedi pomalu ani nevšimnou.

> My jsme zatím společnost dost homogenní, patřící do křesťanského ulturního okruhu, ale ve společnosti skutečně multikulturní může mít zaměstnavatel právo znát náboženské přesvědčení svého zaměstnance. Proč? Aby mohl vhodně rozvrhnout směny.

Na to ale zamestnavatel nepotrebuje znat nabozenske presvedceni zamestnancu, staci aby mu zamestnanci nahlasili sve preference ohledne smen.

Já se s tím potkala v Německu. Tam to měli navázané v programu mzdového účetnictví ještě na daňové asignace, protože procentuální poplatek pro církev platil zaměstnavatel, nikoli sám zaměstnanec, a údajně podle toho měli i příplatky za svátky, protože např. muslimovi neplatili příplatky za práci v neděli, když neděle je pro muslima normální pracovní den. Mně to přišlo zajímavé, oni to brali jako naprosto normální a divili se, proč my se o to zajímáme, proč je to pro nás "divné".
Protože to měli zadané do programu, který byl provázán s programem časového hospodářství, tak jim to zároveň vyhazovalo, kdy má ta která víra svátky. Tím se pracovníci v provozu nemuseli dohadovat s mistrem, že Mohamed nepůjde do práce příští pondělí, protože to je muslimský svátek, a že Marfuša nepřijde na Tři krále, protože to zas mají svátek pravoslavní. Byla to velkopekárna, která měla cca 250 provozních zaměstnanců (mimo kancelářských). V provozu si to podle toho poskládali a měli vyřešeno. Stejně museli řešit nemoci, dovolené a jiné provozní věci, tak se aspoň nemuseli starat ještě o toto.

Kez by se podobny pristup obecne zacal prosazovat i u nas. Zadne ignorovani problemu, zadne reseni per huba nebo uplatek, proste mit na to system a je to. Pravda, asi by vetsina lidi prestoupila na viru, ktera ma nejvice svatku, tusim ze Krusnohorci.

Když my jsme odchovaní komunismem: zatoukat, zatloukat, zatloukat. Tady se za víru zavíralo (a nejen v komunismu, za Habsburků tu byla tvrdá rekatolizace, za 2.sv.války zas nebylo bezpečné vyznávat židovskou víru, i když pogromy na Židy byly i dříve). Ve skutečně multikulturním prostředí je prostě víra pojítkem a dokladem toho, že patřím do nějaké skupiny. Třeba v Londýně se lidi nebojí vyjádřit příslušnost k nějaké víře třeba v oblečení a berou to jako součást své kulturní identity. My jsme ale většinou ateisti a nějaká víra je nám naprosto šumák.

> Výjimku v této skupině tvoří pouze církevní či politické organizace, pro které má odpověď budoucího zaměstnance samozřejmě rozhodující význam.

Tohle neni uplne pravda - ta vyjimka se vztahuje pouze na pozice, pro ktere je vira ci svetonazor podstatny, opravneny a oduvodneny pozadavek (§ 6 bod 4 antidiskriminacniho zakona). Takze napr. na pozici farare ano, ale na pozici zdravotni sestry v cirkevni nemocnici ne.

Církevní nemocnici považuju za zařízení zdravotnické, i když může být provozována pod hlavičkou církve.
I lékař může zastávat náboženský světonázor a např. lékař-katolík nemusí provádět interupce, když se to příčí jeho názoru. Otázkou pak je, jestli by byl třeba jehovista dobrým chirurgem, když neuznává krevní transfúzi.

No chirurgem ne, ale na patologii by to asi nevadilo.

> Církevní nemocnici považuju za zařízení zdravotnické, i když může být provozována pod hlavičkou církve.

Tak jiny priklad - pozice ucetni na biskupstvi. Tam by vira ci svetonazor nemel hrat roli.

Hlavne presne, jak tu nekdo psal, jakekoliv odmitnuti, odpoved na otazku otazkou apod. poskytuje pro i prumerne zdatneho personalistu celou zpetnou vazbu, co potrebuje. A informace "Jak je vidět, i tu největší nevýhodu, se kterou jde zaměstnanec žádat o nové místo, lze v konečném důsledku proměnit v plusové body. " je taky pekna pitomost. Pokud ma personalista na vyber v dnesni dobe na pozici treba padesat lidi a mamka s ditetem mu rekne "Ano mam dite, ale taky babicku, ktera muze kdykoliv pohlidat", tak stejne vybere nekoho z dalsich 49 kandidatu, protoze to je porad zbytecne "riziko"...

A můžu uchazečům o zaměstnání aspoň sdělit, že je to samostatná odborná práce, kde je z objektivních důvodů nulová zastupitelnost, takže je místo vhodné pouze pro schopného člověka, u kterého se žádné ulévání typu pravidelné nemocenské, ošetřování, apod. s tou prací neslučuje?
Jinak jak přístup lidí, tak podobné články mě utvrzují v tom, že bude asi jednodušší místo zrušit, činnost omezit a dělat si to sám. U sebe tyhle ptákoviny řešit nemusím a "odborníci" ať zamíří na pracák.

Takže říkáte, že ideální pracovník je ten, který nikdy neonemocní, nikdy si nepřivodí žádný úraz a nemá žádný osobní život, jo?:) Pak by mě ovšem zajímalo, jakou motivaci by takový člověk měl vůbec pracovat.

Zaměstnavatelé by si měli uvědomit, že lidi nechodí do práce, protože chtějí, ale protože je to jediný způsob, jak si zajistit aspoň trochu důstojný život, resp. někdy vůbec život. Tzn. jdou tam vydělat peníze, aby mohli mít rodinu a děti, aby mohli vyrazit v zimě na lyže a zariskovat své zdraví pro zábavu... Přijde mi hnus, že dneska zaměstnavatel považuje dítě nebo těhotenství za přítěž. Jo, snižuje to výkonnost zaměstnance, ale kurec vždyť je to přesně ten důvod, proč tam ten zaměstnanec vůbec je... Naopak, zaměstnavatel by měl být rád, že díky jeho práci umožnil zaměstnanci žít. Ale to by holt bylo potřeba, aby zaměstnavatelé pracovali s lidmi, nikoli s biologickými stroji.

Ok, však to píšu. Můžu zaměstnanci něco umožnit, ale zákony jsou holt takový, že než riskovat mít zaměstnance s docházkou jak noty na buben, tak je lepší nemít žádnýho. Já ty zákony nedělal, že když se někdo hodí marod, tak ho budu dotovat 3 týdny ze svý kapsy. Těhotenství není přítěž, ale pro malou firmu finanční katastrofa - ať si to řeší stát nebo ti lidi, já své zaměstnankyně nešukám.

"tak je lepší nemít žádnýho"
Tak praví teorie z ideologických školení.
Ona se ta práce ale sama neudělá - to zase zjistili mnozí, když tuto teorii zkoušeli uplatnit v praxi.

"když se někdo hodí marod, tak ho budu dotovat 3 týdny ze svý kapsy"
Inu, to je riziko podnikání. Zaměstnavateli náleží celý zisk z práce zaměstnance, ale nese na oplátku riziko. Ono nelze mít jen zisk, a riziko hodit na druhé. Ostatně i zaměstnanec nese riziko, protože dostane výrazně méně peněz, a zisk mu v každém případě nenáleží.
A zaměstnce s vyšší nemocností by jsi se lehce šikanou zbavil, s dnešním zákoníkem práce není nic jednoduššího.

"Těhotenství není přítěž, ale pro malou firmu finanční katastrofa "
A to podle tebe proč? Zaměstnankyně je doma, neodvádí sice žádnou práci, ale také s ní zaměstnavatel nemá žádné náklady - po dobu mateřské za ní platí odvody stát, ne zaměstnavatel. Takže je to přesně jak požaduješ. Jediná komplikace je povinnost držet místo. To řeší slušní zaměstnavatelé tím, že berou náhradu na dobu určitou. Neslušní tím, že po návratu dají okamžitě výpověď. Dělal jsem v firmě, průměrně za celou historii 100+ zaměstnanců, kde za 20 let se vrátily z mateřské 2. Slovy dvě. Jedna proto, že byla nepostradatelná - práskala vše šéfovi, užitečná práce nula. Tu druhou neznám.

Tedy, soudě nejen podle tvého slovníku, ale hlavně podle tvých hrubých neznalostí, ty žádné zaměstnankyně, ani zaměstnance, nemáš. Typoval bych tě v jiné době na funkcionáře SSM, později Mladí konzervativci, dnes nevím, jak se Kalouskova přípravka jmenuje.

Hmmm a ty ses mladej socialni demokrat nebo original mlady komunista?
Samozrejme ze za zamestnankyni na materske ma naklady - resp za tu nahradu, kterou musi zaskolit, zaplatit ji vstupni lekarkou prohlidku, proskolit ji o bezpecnosti prace, prvni pomoci a pozarni ochrane a vyridit za ni spoustu papiru. Krome toho motivace k praci na dobu urcitou nebude tak velka, tudiz bud bude muset pridat na plate.
Pokud bude chtit tu puvodni neslusne vyhodit, tak samozrejme s odstupnym.

Záleží na typu práce, jestli se dá udělat večer, v neděli nebo z domova. Pokud ne (např. práce na montážní lince, kde jeden úkon navazuje na druhý), je to problém. Pokud ano, pak s některým zaměstnavatelem se to dá domluvit, jiný prostě buzeruje. Takový zaměstnavatel se pak nemůže divit, když nemá zrovna loayální zaměstnance, ale že na to dlabou, kudy chodí, a že udělají jen to, co musí.

Tak na montážní lince to zrovna určitě problém není, protože snad už Henry Ford přišel na to, že NIKDY nesmí funkce podniku stát na jednom nenahraditelném člověku, který nesmí onemocnět (otěhotnět), nesmí se zranit (být zraněn), nesmí odejít do ciziny (ke konkurenci, do kláštera, ...).

Dokonce bych řekl, že podnik stojící na jednom člověku je veden pěkně blbě. Protože každý je nahraditelný a vyhraje ten, kdo umí nahrazovat lépe a rychleji.

Hlavně je docela humáč, kam tato společnost dospěla, zapírat děti. Politici by měli zaměstnavatele zvýhodnit, pokud rodiče zaměstnávají; svobodný potřebuje práci míň, než ten, kdo něhoho živí. O čem všechno je, když se musejí tajit děti? Teď dacani nechají matky nastoupit na tříměsíční zkušebku a když jim onemocní dítě, vyhodí je.

málokterý zaměstnavatel by měl problém zaměstnávat více žen s malými dětmi, pokud by stát a legislativa na to kultivovaně reagovaly.
já bych si například představoval, že když najmu účetní, a ta účetní onemocní, a já nestihnu včas podat přiznání k dph, protože prostě účetní leží v nemocnici - takže vezmu její neschopenku, pošlu mejlem na berňák, a dopíšu k tomu, milý státe pardon, účetní je nemocná, podám ti to až se vrátí plus tejden. jenže tomu tak není. poslat se to sice dá, ale paní z berňáku zavolá, že si máte přijít vyplnit písemnou žádost "o posečkání daně" (takže půl dne v prdeli, to dělá osobně jednatel), zaplatíte těžko uvěřitelný poplatek čtyřista korun za podání žádosti - a STEJNĚ vám běží penále, akorát nedostanete pokutu. neřkuli, co všechno dalšího ta účetní dělá, a ten měsíc se nedělalo, a každej státní orgán mně za to jen setře a vysmahne pokutu.
takže, vezmu já ženskou s malým dítětem na místo účetní, když mi stát při sebemenším zádrheli s chutí hází klacky pod nohy po svazcích?

Začarovaný kruh... Na tom, že hlavním viníkem současného stavu je stát, se asi vcelku snadno shodneme všichni. Nejsem podnikatel, takže nevím, jak náročné by to bylo, ale nešlo by mít s někým pro tyto případy prostě DPP a zavolat jej v případě, že by byla potřeba výpomoc? Nezaměstnaných lidí je spousta, stejně jako těch, kteří by uvítali nějaký ten občasný přivýdělek. Bylo by příliš náročné takové lidi zaškolovat?

Tak účetní rychle nezaškolíte, stejně jako chirurga, gynekologa nebo jinou profesi. Ono nezaškolíte ani kuchaře v hospodě, ba dokonce ani výčepního. Možná tak dělňasa na pásu nebo zametače nádvoří.

souhlas. kdo má mozek, má o práci vystaráno, a na dpp ho neukecáte ani na vedlejšák. a lidi z pracáku tak max na zametání dvorku..... víte vůbec, že za úkony své účetní je jednatel zodpovědný osobně, a nelze se toho nijak zříci? myslíte, že na tak třeskutou a kriminálem-smrdící pozici vezmete někoho z pracáku na vedlejšák?
ono to možná vyzní ošklivě, ale prostě k inteligenci patří i jistá schopnost dovzdělat se a uplatnit se. takže ten co práci hledá, OBVYKLE patří k tomu zbytku populace. a ano náklady na zaškolení jsou často vyšší než mzda.

Personalistiku chápu jako synonymum lži, přetvářky a podlosti. Na 99,9 % pohovorů nejde vůbec o obsah odpovědí, ale o divadlo navenek. Kandidát je většinou stejně vybrán předem po známosti.
Přestaňte nás krmit těmito bláboly!!!

Pochybuji o racionalitě ba dokonce etičnosti zákazu používání "zakázaných otázek"l. Tyto uměle zaměstnávají bez přidané hodnoty sociology, právníky, konzultační firmy. Pokud má někdo zájem vytvořit opravdovou podpůrnou atmosféru spolupracovníků na pracovišti, tak by měl nadřízený znát základní rodinné povinnosti a souvislosti zaměstnance. Nebo snad odpíráte jakoukoli soc. a etickou podporu zaměstnanci? Neučte lidi "inteligentnímu" lhaní. Až půjde zaměstnaná matka ošetřovat dítě tak má lhát? Když to tak půjde dál, tak se budete dožadovat garance nového zaměstnance k tomu, že nebude nemocný, nebude mít úraz, nebude se rozvádět?

Souhlas, toto je totiž výsledek naší politicky korektní socialistické evropské společnosti, která se v rámci zbytku světa nezadržitelně řítí do záhuby :-(

Pohovory jsou alespoň v dělnických profesích debilita:nejlepší je,když přijde mistr (nebo "mistr") a chce ukázat,co v praktickém provozu umíš,jestli rozumíš schématům nebo výkresům-u elektrikářů,ko­voobráběčů atd.. Žádný "personalista" díky svým všeobecným neznalostem nedokáže posoudit odbornost uchazeče,a to ani v jednom případě.