Nejlepší je na tyhle otázky normálně po pravdě odpovědět, teda aspoň pokud člověk není nějaký zoufalec, co hledá jakoukoli práci za každou cenu. Jak pak budete chtít po šéfovi volno na hlídání dětí, když je manželka nemocná, pokud mu je na pohovoru zapřete? Nebo představte si, že jste 4%, ale šéfovi to na přímou otázku zapřete, tak si myslí že jste singl a trpíte tím. A za půl roku vám za odměnu za dobrou práci přidělí nějakou sekretářku rychlonožku :-) Nebo že popíráte těhotenství a pak se divte, že na to nikdo nebere ohledy... Nejlepší je se buď na všem domluvit rovnou a nebo jít dělat jinam.
No nevím. Mluvit pravdu ano, ale člověku, pro kteréhu budu dělat. Jenže kádrováku? Já mám zkušenost, že kde jsem se dostal k šéfovi, tam jsem uspěl. A kde to bylo přes kádrováky, tak neuspěl. Vysvětluji si to tím, že kádrovák tu informaci nedokáže vyhopdnotit, co je podstatné, a jestli je to dobře, nebo ne. Jen tupě odškrtává, aniž by věděl co to vlastně znamená, a aniž by dokázal poznat, zda je to podstatné.
Takže pokud bych šel na pohovor, tak u skutečných lidí bych se přidržel nelhat, a u kádrováků bych lhát začal, ač jsem to dosud nedělal, ovšem s tím, že to hned uvedu po pravdě u skutečného člověka v dalším kole, když se tam dostanu.
V předminulém zaměstnání jsme měli zkušenost (tam jedině jsme zkoušeli všechny způsoby), že nejlepší lidi byli na doporučení a přijímáni šéfem, trochu horší na inzerát přijímaní šéfem, a nejhorší ti, přijatí přes vnitřní kádrovačku / agenturu (to bylo to samé). Ti posední byli z 85% nepoužitelní.
Jasně. Kádrovákům se úspěšně vyhýbám. Nikdy jsem si nenašel práci přes personálku (i když jsem byl přes ně jednou na pohovoru) a ve všech 4 firmách, kde jsem pracoval, jsem měl pohovor přímo se šéfem nebo šéfama. (To, že v jedné z nich kádrovačka přinesla test a) b) c) d) než jsem byl vůbec připuštěn k šéfovi nepočítám.) Takže uznávám, že moje zkušenosti nejsou univerzální.