Názory k článku Desetník: Volby 2006 - nejhorší možný výsledek

To je IMHO klasický omyl, kterému podléhá většina pravicově smýšlejících voličů. Podívejte se do historie (ČR), kdy ČSSD zaznamenala největší vzestup: za vedení Miloše Zemana a za vedení Jiřího Paroubka. Tedy za předsedů, jejichž vystupování a jednání bylo pro voliče pravice a většinu mainstreamových médií naprosto nepřijatelné a kteří podle nich nemohli absolutně nikoho oslovit. Za předsedů, kteří při každé příležitosti pravici nemilosrdně a agresivně napadali a jasně se proti ní vymezovali. Naopak, za vedení, která byla voliči pravice a MF Dnes chválena jako vstřícná, spolupracující a státotvorná, šla ČSSD ke dnu.

Ve skutečnosti je to ale logické - ČSSD, která by dělala politiku, za kterou by ji chválili voliči ODS a ODS přátelská média, by ztratila smysl a zákonitě by musela ztratit svou pozici. Stejně jako by ji ztratila ODS, kdyby její vedení vystupovalo tak, že by vzbuzovalo sympatie voličů levice a redaktorů Práva. Taková ODS by velmi rychle následovala Unii svobody…

Proto si vůbec nemyslím, že by Paroubkovo sobotní vystoupení bylo nějakým impulsivním projevem afektu člověka, který neunesl volební porážku; naopak bych řekl, že šlo o promyšlený tah - zda úspěšný, to se teprve ukáže. Zcela určitě ale tah, který všechny ostatní zaskočil a překvapil. Překvapil i většinu komentátorů, kteří si více než obsahu všímali formy, jakou byl pronesen. Tomu nejspíš podlehl i autor článku - jinak by si musel všimnout, že po obsahové stránce Paroubek v neděli oproti sobotě nezmírnil vůbec nic, jediné, co se změnilo, byl tón hlasu… Obsah a smysl podle mne zůstal naprosto stejný: za prvé dát ODS najevo, že v poslední fázi kampaně silně přestřelila a že i když jí to tentokrát téměř jistě projde, neměla by se o něco podobného pokoušet znovu, za druhé dát ODS najevo, že se šeredně plete, pokud si myslí, že získá podporu menšinové vládě "za pár korálků a zrcátko" jako v roce 1996 (kdy byla ovšem ČSSD v úplně jiné situaci, takže tehdy byl její postup pochopitelný); a totéž pak dát zřetelně a hlasitě najevo všem příznivcům i odpůrcům ČSSD.

Co se týká zablokování možnosti sestavení vlády s KDU-ČSL nebo a/nebo Zelenými, nemám pocit, že by z pohledu ČSSD bylo o co stát. Zejména s ohledem na to, jaký odpor vůči ČSSD jaký ODS-friendly volební program vedení obou stran v představě jasného vítězství ODS deklarovala už před volbami, a na to, jak slabá by taková vláda byla (cokoli by prosadila ve sněmovně, by jí stejně zablokoval senát a prezident). Takovým dobrodružstvím by mohla ČSSD hodně ztratit.

Vystupovat lze rázně, avšak přitom i slušně a na jisté úrovni. Není to však nic jednoduchého a pan Paroubek to očividně neumí, případně nechce.

Nabízejí se dvě kacířské otázky. Za prvé: je v tomhle ČSSD nějak výjimečná, tj. umí to vůbec někdo z vrcholných českých politiků? IMHO ne, rozhodně tedy ne nikdo z ODS. Rozdíl je jen v tom, že kdo je jejím příznivcem (a ti prostě mají ve většině médií větší slovo), u politiků ODS si té (ne)slušnosti a (ne)úrovně tolik nevšímá. Malý hint: všichni jsou např. na větvi z Paroubkova přirovnání k únoru 1948; byl byste se ale ochoten vsadit, pokud by ČSSD a KSČM získaly ve sněmovně v součtu většinu, že by z úst špiček ODS v hodnocení voleb o únoru 1948 nepadlo ani slovo? Já tedy určitě ne. Rozdíl je jen v tom, že u nich by se z toho žádný humbuk nedělal; ostatně v předvolební kampani nás únorem 1948 strašili obden - a nejen v té letošní. Za druhé: ocenili by to voliči, získala by tím ta strana na popularitě? Ocenili by lidé (tedy ve své většině) slušnost a důstojnost tváří v tvář vodopádu urážek, pohrdání a pomluv? Nepovažovali by to spíš za projev slabosti?

Co se týče toho odporu vládnout s ČSSD, tak mám pocit, že výrazný odpor vznikl až po výpadech předsedy ČSSD na Zelené a Lidovce.

Ten pocit rozhodně nemám, už dlouho před volbami výroky předsedy Kalouska jasně dávaly najevo tak silnou afinitu k ODS a odpor k ČSSD, že bylo poměrně jasné, že se s jakoukoli formou spolupráce s ČSSD rozhodně nepočítá a že ani nemá v úmyslu nechat si nějaká zadní vrátka. Totéž se dá víceméně říci o Zelených.

V každém případě jsem přesvědčen, že svou velkou šanci ODS značně promrhala. Nechci říkat, že je to vina pouze pana Topolánka, ovšem on má tu zodpovědnost.

S tím souhlasím. Mám pocit, že kdyby byl předsedou ODS někdo jako Bém nebo Bendl, mohla teď ODS sestavovat relativně v klidu vládu a dost možná by ani nepotřebovala Zelené. Topolánek dokázal být Paroubkovi rovnocenným soupeřem pouze v očích těch, o koho vůbec nešlo, tedy těch, kdo by ODS volili, ať už by ji reprezentoval kdokoli. To, že ODS nakonec vyhrála (byť to vítězství je spíš formální), je spíš zásluhou vnějších okolností, za kterých se nevyhrát skoro ani nedalo.