Desetník: Kanadský políček za české Romy a nejistota s cestovkami

DESETNÍK 164/2009 (6. 7. 2009 – 19. 7. 2009)

Víza do Kanady jako políček za Romy

Když Kanada v květnu naznačovala, že může dojít ke znovuzavedení víz, málokdo věřil tomu, že se tak skutečně stane, zvláště po tom, co se zrušila vízová povinnost Čechů pro značně přísnější USA. Zavedení kanadských víz přesto přišlo, a to v nejhorším možném termínu během prázdnin, kdy řada cestujících do Kanady již neměla příliš možností narychlo měnit letenky a zajišťovat nutná víza. Kanada si tím zajistila alibismus pro legální selekci občanů tmavší barvy pleti pocházejících z České republiky a zároveň paradoxně dokázala, že její přistěhovalecká politika je velmi benevolentní a snadno zneužitelná pro jakoukoli skupinu občanů, která je zvyklá žít pouze ze státní pomoci a práce na černo.

Zajímavé je, že přestože se většina Romů hlásí k romské komunitě, národnost mají v naprosté většině českou, nikoli romskou. Kdo byl někdy v Kanadě, ví, že Kanada je velmi různorodá z pohledu tam žijícího etnika. Občan tmavé pleti proto do Kanady snadno zapadne a může žít na slušné životní úrovni. Jenže totéž může i v České republice – neznám člověka, kterému by překážel pracující občan tmavé pleti nebo romského původu, který se snaží vést řádný život českého občana. Problém je v tom, že Romové mají specifický životní styl založený na velmi dobré informovanosti, kde a jak získat bez námahy (nejen) státní peníze a žití s Romy je pro většinu neromských občanů nepředstavitelné. Těch několik málo vzdělaných Romů aktivně působících v médiích a vystupujících pod hlavičkami sdružení či na akademické půdě bohužel stěží změní myšlení většiny obyvatel České republiky a nezmění ani chování nepřizpůsobivých občanů (nejen) romského původu.

Přitom Romové nejsou jedinou u nás žijící komunitou. V České republice ještě žije nejpočetnější komunita cizinců – Vietnamci. Občanů vietnamské národnosti je v ČR okolo 70 000, některé odhady jdou až číslu 100 000. Vietnamci sice tvoří uzavřenou komunitu, ale přesto byli velmi dobře přijati českými občany a kromě rasisticky založených jedinců jen stěží najdete člověka, kterému by Vietnamec vadil. Přesným opakem jsou Romové, kteří jsou většině lidem trnem v oku již od dob Rakousko-Uherska. Čím to asi bude?

Je Česká republika rasistickou zemí? Mezi lidmi se často s nadsázkou říká „nejsem rasista, ale nemám rád cikány.“ Veřejně to však nikdo nepřizná z obavy před okamžitým trestním postihem. Kanadská víza tak nejsou jen ostudou kanadské vlády, ale i zároveň políčkem pro Českou republiku za stále nedořešené otázky Romů.

Zatmění pro SkyEurope, žně pro konkurenci

Letadla společnosti SkyEurope mají v posledních týdnech smůlu. Buď této společnosti zadržují letadla letiště, anebo letadla SkyEurope nabírají velká zpoždění. SkyEurope měly přitom dobře našlápnuto, moderní letadla, přijatelné ceny letenek a spolehlivost služeb k nim přitáhla hodně zákazníků. Objednat si nyní letenku SkyEurope je malou sázkou do loterie: poletí, nepoletí? Konkurence je však spokojena. Wizz Air na červnové tiskové konferenci oznámil, že v případě krachu zvládne nahradit lety SkyEurope a stávající letecké spojení navýšit o další spoje. České aerolinie naopak mohly „přehodnotit“ svoji cenovou politiku a do destinací, kam SkyEurope létají, ruší nižší ceny a sází na svoji spolehlivost, za kterou si cestující „rádi“ připlatí.

Nejistota s cestovkou

Krach cestovní kanceláře Tomi Tour, která sázela na známé jméno Václava Fischera, přidělala vrásky na čele tisícovkám klientů. Těch v zahraničí i těch v České republice. Problém přitom není v krachu známé cestovní kanceláře, ale v naprosto chybějící informovanosti, že kancelář měla problémy a jaký bude další postup. Jak jinak lze vysvětlit, že den před odjezdem na zájezd dostanou zákazníci podrobný itinerář, když přitom již muselo být jasné, že kancelář činnost ukončí? Oznámení o ukončení činnosti rovněž přišlo v nejhorší možnou dobu: v pátek v 17 hodin opravdu málokdo sleduje ekonomické dění, pokud následující cen odjíždí na dovolenou. Co je pak platné, že pojišťovna s odstupem měsíců sice zaplatí hodnotu zakoupeného zájezdu, ale již nikoli další náklady, které přirozeně s odjezdem na dovolenou vznikly. Málokterý zaměstnavatel rovněž bude mít pochopení pro přeložení dovolené a málokdo z postižených klientů je schopen obratem zakoupit jinou dovolenou. Tomio Okamura z Asociace cestovních kanceláří nepřímo potvrdil, že asociace o problémech Tomi Tour věděla, jenže vzhledem k riziku žaloby ze strany cestovní kanceláře nemohla nikoho informovat.

Provozovat cestovní kancelář je podnikání jako každí jiné. Firmy vznikají a zanikají. I krach cestovní kanceláře lze provést se ctí bez ponechání klientů na pospas pojišťovny. Podnikatelé v cestovním ruchu stále mají co učit.